ECLI: ECLI:CZ:KSPH:2025:27.Co.100.2025.1 Datum: 2025-05-22 Předmět: o zaplacení částky 143 506,14 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 153 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 154 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 159 z. ["peněžité plnění""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení částky 143 506,14 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 101 (99/1963 Sb.), § 118a (99/1963 Sb.), § 142 (99/1963 Sb.), § 150 (99/1963 Sb.).
1. Rozsudkem rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 1. 2025, č. j. 19 C 287/2024-25 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 139 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Ve zbytku byla žaloba o zaplacení částky 90 367,14 Kč a úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 170 509,38 Kč od 11. 10. 2023 do 15. 11. 2023, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 170 509,38 Kč od 21. 10. 2023 do 15. 11. 2023, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 167 172,21 Kč od 16. 11. 2023 do 11. 12. 2023, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 167 172,21 Kč od 16. 11. 2023 do 11. 12. 2023, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 163 850,64 Kč od 12. 12. 2023 do 19. 2. 2024, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 163 850,64 Kč od 12. 12. 2023 do 19. 2. 2024, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 160 505,12 Kč od 20. 2. 2024 do 12. 3. 2024, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 160 505,12 Kč od 20. 2. 2024 do 12. 3. 2024, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 157 098,14 Kč od 13. 3. 2024 do 8. 4. 2024, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 157 098,14 Kč od 13. 3. 2024 do 8. 4. 2024, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 152 706,14 Kč od 9. 4. 2024 do 13. 5. 2024, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 152 706,14 Kč od 9. 4. 2024 do 13. 5. 2024, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 148 106,14 Kč od 14. 5. 2024 do 9. 7. 2024, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 148 106,14 Kč od 14. 5. 2024 do 9. 7. 2024, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 143 506,14 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 143 506,14 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 36,54 Kč, zamítá (výrok II.). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 a násl. a také podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně bylo prokázáno, že žalovanému byl žalobkyní dne 4. 2. 2020 poskytnut úvěr ve výši 280 000 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný hradil na tento úvěr i po uznání dluhu. Uznání dluhu je však akcesorický závazek, jehož platnost závisí na platnosti závazku hlavního. Úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ, neboť smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Výpis z účtu žalovaného nebyl předložen, aby mohlo být posouzeno, že z něho žalobkyně mohla zjistit, že je žalovaný úvěruschopný (tvrdí, že příjmy zjišťoval primárně z účtů budoucích dlužníků). Žalobkyně ani neuvedla, co z výpisu mělo být zjištěno k příjmům a výdajům. Úvěr byl přitom poskytnut v „covidové době“, kdy řada lidí o své zaměstnání přišla, a tím spíš měla žalobkyně věnovat zvýšenou péči ověření, zda případně příjmy, které byly v minulosti na účtu, může spotřebitel reálně dosahovat i v budoucnu, tedy, že jeho pracovní poměr trvá. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, přesto, že sama na projednání věci soudem trvala, nemohl ji soud poučit dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti, vztahující se k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno o těchto skutečnostech a následkem toho je, že soud posoudil vztah jen jako bezdůvodné obohacení. Neplatnost se tedy týká i uznání dluhu z této absolutně neplatné smlouvy. Uznání dluhu je uznáním závazků z úvěrové smlouvy nikoli uznáním bezdůvodného obohacení, nejde tedy o novou dohodu věřitele a dlužníka i ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení, tak jak ji má na mysli rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021. Uznání dluhu tedy nelze posoudit ani v části (co do uznané jistiny) jako uznání bezdůvodného obohacení, protože jistina není vyčíslena jako bezdůvodné obohacení, není na ni započítáno vše, co bylo hrazeno, ale je vyčíslena jako dlužná jistina z úvěru. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je spotřebitelským úvěrem podřízeným zákonu č. 257/2016 Sb. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uzavřel, že úpravu zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Formulace „v době přiměřené jeho možnostem“ dle Nejvyššího soudu přímo míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Z toho vyplývá mimo jiné to, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností (a to i v případě dílčích splátek), nemůže se vůbec dostat do prodlení a poskytovateli úvěru nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Pokud se poskytovatel úvěru domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh, aby soud určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. V rozsudku sp. zn. 23 Cdo 101/2023. Nejvyšší soud dále rozpracoval, že dílčí plnění na jistinu úvěru z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu, s čímž je spojen mimo jiné i ten důsledek, že takováto dílčí splátka jistiny nevede k zahájení běhu nové desetileté promlčecí lhůty. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz 33 Cdo 3675/2021), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy před podáním žaloby ze dne 11. 10. 2023 tak nezaložila splatnost bezdůvodného obohacení ani podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 175 742,68 Kč, zahrnující, jak dosud neuhrazenou jistinu (bezdůvodné obohacení), tak úroky z úvěru, bez zřetelného oddělení a vyčíslení jednotlivých složek tvrzeného dluhu. Podstatnými náležitostmi výzvy k úhradě dluhu jsou přitom uvedení důvodu dluhu, zřetelné vyčíslení dluhu výzva k úhradě dluhu. Dále musí být takové jednání řádně učiněno vůči dlužníku. Pokud jde o jednání vůči nepřítomné osobě, platí ustanovení § 570 - § 573 o.z. Nebylo prokázáno rovněž doručení této výzvy k úhradě. Žalobkyně předložila pouze podací arch ze dne 12. 10. 2023. Přitom i pro uplatnění domněnky dojití do sféry vlivu adresáta třetí den po odeslání se uplatní pouze za předpokladu, že zásilka došlo (to nebylo prokázáno). Uvedená výzva tedy nezaložila splatnost bezdůvodného obohacení ani podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení, jež se, pokud jde o splatnost, uplatnila pro absolutně neplatný spotřebitelský úvěr v režimu zákona č. 145/2009 Sb. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání pouze žalobkyně, a to jen v rozsahu části výroku II., tedy co do částku 11 580,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 21.10.2023 do 15.11.2023 z částky 96 919,28 Kč, od 16.11.2023 do 11.12.2023 z částky 92 319,28 Kč, od 12.12.2023 do 19.2.2024 z částky 87 719,28 Kč, od 20.2.2024 do 12.3.2024 z částky 83 119,28 Kč, od 13.3.2024 do 8.4.2024 z částky 78 519,28 Kč, od 9.4.2024 do 13.5.2024 z částky 73 919,28 Kč, od 14.5.2024 do 9.7.2024 z částky 69 319,28 Kč, od 10.7.2024 do zaplacení z částky 64 719,28 Kč. Namítla, že si je vědoma § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, dle které v případě neplatné smlouvy o úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Aby však mohlo dojít k zamítnutí nároku na zaplacení úroku z prodlení, musel by soud dospět k závěru, že nebylo v možnostech žalovaného uhradit dluh na výzvu žalobkyně, ale takový závěr soud neučinil a touto otázkou se nezabýval, když žalovanému uložil zaplatit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku. Je to právě spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a k těmto i navrhnout důkazy. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu, tak musí vyplývat z výsledků provedeného dokazovaní. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3808/2023 ze dne 26.3.2024, dle kterého v posuzovaném případě nebyl důvod uložit žalované plnění ve splátkách, jelikož žalovan
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.