Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 42 817 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 31 472,10 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. V odvolání namítá, že odůvodnění napadeného rozsudku v části, kde soud prvního stupně hodnotí provedené důkazy a dospívá ke svým závěrům, je zčásti nepravdivé a zčásti nelogické a rozporné. Rozsudek je zmatečný a místy až nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil účinky koncentrace řízení ve vztahu k tvrzením a důkazům odvolatele, uplatněným jím v řízení před soudem prvního stupně. Týká se to listinných důkazů, dvou faktur subdodavatelů, které mimo jiné v souladu s jinými důkazy prokazují, že vícepráce byly skutečně provedeny a že žalobkyně za tyto vícepráce subdodavatelům zaplatila. Za stavu, kdy potřeba uvedených důkazů vznikla až v průběhu dokazování, zejména jako reakce na výpovědi svědků, se na tyto nově navržené důkazy koncentrace řízení nevztahuje, neboť jde o důkazy reagující na nově zjištěné skutečnosti, které účastník nemohl předvídat. Pokud soud prvního stupně seznal, že žaloba postrádá žalobní tvrzení nebo důkazy k nim, měl žalující stranu poučit v duchu ustanovení § 118a o. s. ř. a teprve pokud by se poučení minulo účinkem, mohl by soud vyvodit neunesení důkazního břemene. Částky k započtení žalovaný pouze vyčíslil ale nijak neprokázal. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Nesprávný je závěr soudu prvního stupně, že kvůli chybějícímu zakrývacímu plechu považuje dílo za neprovedené řádně. Tato nepodstatná drobnost nemá na řádnost realizace díla žádný vliv už jen proto, že jeho užívání nebrání, což vyplývá i ze smlouvy samotné. Pokud jde o zápočet žalovaného kvantifikovaný zpožděním s dokončením díla, nelze k tomu vůbec přihlédnout, pokud byly sjednány vícepráce, které dokončení díla samozřejmě prodlužují. Navíc jde o slevu z ceny za dílo, kterou je třeba uplatnit včas, což žalovaný neučinil. Žalovaný neposkytl zhotoviteli díla součinnost při zjišťování a nápravě eventuálních vad díla. Žalobkyně od počátku konstantně tvrdila, z čeho se předmět žaloby skládá, rozhodně není pravdou, že by tato tvrzení byla nějak měněna nebo zpřesňována. Žalovaná částka se skládá z víceprací nad rámec smlouvy a kapitalizovaného úroku za dobu od splatnosti faktur ke dni podání žaloby. Listinou, v níž je závěrečné vyúčtování i fakturou byl proveden důkaz. Žalovaný neprokázal, že by dílo mělo vady, které by odůvodňovaly slevu z ceny za dílo. Jako věřitel pasivní pohledávky se žalobkyně domáhá neplatnosti započtení, k zániku pohledávek započtením nemohlo dojít. Za přímo kuriózní považuje žalobkyně započtení hodnoty elektroodpadu, kterou soud prvního stupně určil podle své úvahy. Jako naprosto nesprávný je závěr soudu prvního stupně, že na straně žalovaného nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, pokud dům, v němž bylo dílo provedeno, je ve výlučném vlastnictví manželky žalovaného. Bezdůvodné obohacení totiž může vzniknout více osobám současně, byť každému z jiného důvodu. Ten, kdo objednal dílo, se obohacuje tím, že nezaplatí za jeho cenu, vlastník nemovitosti se obohacuje zvýšením hodnoty věci. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil s tím, že soud prvního stupně vyhodnotil účinky koncentrace řízení zcela správně. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, obsažené v podaném odvolání, že potřeba provedení důkazů dvěma fakturami subdodavatelů žalobkyně vznikla až v průběhu dokazování, o existenci těchto faktur věděla žalobkyně již v době podání žaloby a potřebné skutečnosti, a především důkazy k jejich prokázání měla uplatnit včas. V tomto ohledu se rozhodně nejedná o důkazy, které by měly reagovat na nově zjištěné skutečnosti ale o důkazy, jimiž žalobkyně disponovala již na začátku řízení a již v rámci uplatnění svého nároku je měla soudu předložit, aby uplatněný nárok prokázala. Žalobkyně nepřípustným způsobem zlehčuje vadu díla spočívající v chybějícím zakrývacím plechu rozvaděče, dle názoru žalovaného se nejedná o nepodstatnou drobnost. I kdyby tomu tak bylo, tak žalobkyně připouští, že tento zakrývací plech nedodala a tím i potvrzuje oprávněnost nároku vzneseného žalovaným v rozsahu nedodaného zakrývacího plechu rozvaděče. Na svém nároku na úhradu smluvní pokuty žalovaný taktéž trvá, soud prvního stupně dle názoru žalovaného posoudil tento nárok zcela správně, když odložení termínu dokončení díla nebylo smluvními stranami sjednáno. Pokud jde o závěrečné vyúčtování a fakturu, pak tyto listiny jsou pro svou neurčitost nepřezkoumatelné. Jednostranné vystavení faktury nemá oporu v dalších podkladech, není důkazem o odvedení tvrzených prací. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 15. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 817,25 Kč spolu s 12,25 % úrokem z prodlení z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 6. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla přestavba koupelny, toalety a další interiérové úpravy podle přiložené cenové nabídky v domě č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jehož výlučnou vlastnicí je manželka žalovaného. Přestavba koupelny byla sjednána částkou 213 400 Kč včetně DPH, přestavba toalety částkou 85 000 Kč včetně DPH a další interiérové úpravy částkou 264 800 Kč včetně DPH. Ve smlouvě o dílo byla sjednána úhrada zálohových faktur podle postupu prací, které žalovaný vždy včas zaplatil. Během provádění díla byly sjednány vícepráce spočívající jednak ve vybudování sádrokartonového podhledu včetně izolace částkou 98 950 Kč a jednak v úpravě původních zdí částkou 111 700 Kč. Tyto vícepráce byly žalovaným písemně odsouhlaseny a fakturovány. Na fakturu znějící na částku 111 700 Kč zaplatil žalovaný toliko 100 000 Kč. Po skončení díla bylo žalovanému zasláno závěrečné vyúčtování s konečnou fakturou s nedoplatkem 30 100 Kč a splatností 28. 4. 2024. Žalovaný tuto fakturu nezaplatil, dle sankčního ujednání ve smlouvě je v prodlení s platbou 0,25 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Kapitalizovaný smluvený úrok tak ke dni podání žaloby činí částku 12 717,25 Kč, k zaplacení je tak celkem 42 817,25 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínky, žalobkyni nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že závěrečné vyúčtování a žalovaná faktura jsou nepřezkoumatelné, neboť neobsahují srozumitelný rozpis položek materiálu a rozsahu prací a není tak zřejmé, co je účtováno jako plnění dle smlouvy o dílo a co jako vícepráce. Vícepráce byly mezi stranami sjednány pouze dle dvou konkrétních nabídek za částky 98 950 Kč a 111 711 Kč, první vystavenou fakturu na částku 98 950 Kč žalovaný uhradil v plné výši, z druhé faktury na částku 111 711 Kč zaplatil 100 000 Kč, neboť práce byly provedeny zčásti nekvalitně, žalovaný měl vůči žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o dílo. Žalobkyně nedoložila přes výzvu soudu podrobné nacenění jednotlivých prací, zahrnující škrábání, penetraci, štuk a výmalbu, jednotková cena za tyto práce nesouhlasí. I v případě řádného vyúčtování by měl žalovaný dlužit žalobkyni maximálně částku 11 700 Kč. Tvrzená elektroinstalace účtovaná částkou 14 600 Kč sjednána nebyla, žalovaný tyto vícepráce neobjednal, k objednávce důvod neměl, když dosavadní zařízení bylo zcela funkční, což jako osoba vyučená v tomto oboru mohl řádně posoudit. Navíc má žalovaný vůči žalobkyni započitatelné pohledávky, a to za jeden kus zcizeného třífázového jističe za cenu 1 000 Kč, třináct kusů jednofázového jističe za cenu 3 250 Kč (250 Kč/ks), zvonkové trafo za cenu 1 000 Kč, vypínač za sporák za cenu 500 Kč. Dále se jedná o 9 m2 nedodané vinylové podlahy dle soupisu zboží žalobkyně, tedy o částku 6 534 Kč a o 13 m2 nedodané obvodové lišty dle soupisu zboží žalobkyně, tedy o částku 1 170 Kč. Část materiálu účtovaného žalobkyní žalovanému nebyla dodána a nebyla použita.7. Z řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 8. 6. 2023 uzavřena smlouva nazvaná jako Smlouva o přestavbě koupelny, toalety, dalších interiérových úpravách (dále též „Smlouva“). Její součástí byla cenová nabídka, dle které bude stavba provedena. V průběhu realizace díla si účastníci prostřednictvím e-mailu sjednali dvě položky víceprací, a to vícepráce na sádrokartonových podhledech (98 950 Kč) a vícepráce za štuk a malbu (111 700 Kč). Tyto částky byly vyúčtovány fakturami č. , hodnota, a č. , hodnota, , vystavenými dne 8. 9. 2023, se splatností dne 13. 9. 2023, resp. 20. 9. 2023. Zatímco první fakturu žalovaný uhradil zcela, tak z částky 111 700 Kč byla uhrazena pouze částka 100 000 Kč. Dále bylo soudem prvního stupně zjištěno, že stavba domu, na které byla realizována Smlouva, je ve výlučném vlastnictví manželky žalovaného, , jméno FO, .8. Z výslechu svědka , jméno FO, , stavbyvedoucího žalobkyně, soud prvního stupně zjistil, že vícepráce byly dohodnuty buď ústně nebo po telefonu, poté byla vypracována nabídka, ta se e-mailem zaslala žalovanému a žalovaný tyto vícepráce odsouhlasil. Jednalo se o dvě vyžádané části. Z výslechu svědka , právnická osoba, , elektrikáře pracujícího pro žalobkyni, soud prvního stupně zjistil, že ten provedl na stavbě domu ve vlastnictví manželky žalovaného práce na elektroinstalaci, dodávku elektroskříně. Součástí prací bylo dodání rozvaděče, ten byl předán bez krycích dvířek. Žalovaný naceněnou výměnu jističů v rozvaděči neměl. Na rozsahu prací se svědek dohadoval osobně s žalovaným. Pokud jde o započítávaný elektromateriál, který měl být žalobkyní odcizen, tak ten se vyhodil, jednalo se o staré jističe s nulovou hodnotou. Z výslechu svědka , jméno FO, bylo soudem prvního stupně zjištěno, že ten jako osoba spolupracující se žalobkyní provedl při realizaci Smlouvy veškeré práce, které mu žalobkyně zadala.9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v tom směru, že žalovaný objednal a odsouhlasil další vícepráce na elektroinstalaci v rozsahu částky 14 600 Kč. Pokud pak jde o vzájemnou pohledávku žalovaného, vyčíslenou částkou 6 534 Kč za nedodanou vinylovou podlahu, 1 170 Kč za nedodané obvodové lišty, „odcizené“ elektrokomponenty a devět pracovních dnů zpoždění se splněním Smlouvy (2 250 Kč), tak zde soud prvního stupně dospěl k závěru, že tyto částky byly prokázány a je namístě je jako aktivní pohledávku započíst vůči pasivní pohledávce žalobkyně. Poté, co soud prvního stupně dovodil úvahou cenu elektrokomponentů částkou 845 Kč a posoudil důvodně uplatněný zápočet nároku žalovaného vůči žalobkyni celkem částkou 10 799 Kč, a uzavřel, že z tohoto důvodu by případný zbytek nároku žalobkyně započtením zanikl.10. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, dle ustanovení § 2586 a násl. o. z., přičemž žalobkyně se žalovaným dohodnuté práce dle Smlouvy, včetně pouze dvou dohodnutých víceprací provedla a dílo v tomto rozsahu žalovanému předala. Pokud žalovaný vady díla reklamoval, učinil tak pozdě, což žalobkyně namítla a z tohoto důvodu zde není odpovědnost žalobkyně za vady dodaného díla podle uzavřené Smlouvy. Otázku zápočtu pak soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 1982 odst. 1 o. z. a poté, co dospěl k závěru, že aktivní pohledávka žalovaného přesahuje pasivní pohledávku žalobkyně, žalobu v celém rozsahu zamítl, přičemž současně přiznal v řízení před soudem prvního stupně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.11. Úvodem musí odvolací soud konstatovat, že ačkoliv struktura rozsudku je značně nesourodá, kdy soud prvního stupně směšuje skutková tvrzení s právním posouzením věci, tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný nepovažuje, z jeho odůvodnění lze jednoznačně dovodit, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil při posuzování otázky započtení nároku žalovaného vůči žalobkyni a proč žalobu žalobkyně zamítl. To, že rozsudek soudu prvního stupně není nepřezkoumatelný, pak dokládají i odvolací námitky žalobkyně, která v odvolání reaguje na jednotlivé body odůvodnění napadeného rozsudku, i když lze připustit, že ani matematické úvahy soudu prvního stupně nejsou zcela správné.12. Pokud jde o zjištěný skutkový stav ve vztahu k pasivní pohledávce uplatněné žalobkyní v tomto řízení, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku. Ze Smlouvy o přestavbě koupelny, toalety a dalších interiérových úpravách má i odvolací soud za prokázané, že ta byla mezi žalovaným označeným jako investor a žalobkyní označeným jako dodavatel uzavřena dne 8. 6. 2023. Jak se z této Smlouvy podává, tak zahrnuje provedení stavby dle předložené a zákazníkem odsouhlasené cenové nabídky dle přílohy Smlouvy, současně je zde uvedeno, že jakékoliv cenové odchylky dle přání zákazníka mají vliv na konečnou cenu přestavby. Současně Smlouva obsahuje text, že provedení prací nad rámec nabídky má vliv na celkovou délku rekonstrukce. Ve Smlouvě je uveden její předmět, dle kterého se vykonavatel stavby zavázal provést přestavbu koupelny v souladu s přiloženou nabídkou za nabídkovou cenu 213 400 Kč včetně DPH, provést přestavbu toalety v souladu s přiloženou nabídkou za částku 85 000 Kč včetně DPH a provést další interiérové úpravy v souladu s přiloženou nabídkou za částku 264 800 Kč včetně DPH. Současně se vykonavatel stavby zavázal dokončit stavbu do termínu uvedeném v cenové nabídce s tím, že maximální povolená odchylka je 10 pracovních dnů. Za každý pracovní den nad rámec Smlouvy poskytuje dodavatel slevu 250 Kč. Podpisem Smlouvy se pak zadavatel stavby zavázal, mimo jiné, zaplatit zálohu na rezervaci termínu a řemeslníků ve výši 5 000 Kč a dále dalších pět záloh dle rozpisu v celkové výši 550 000 Kč. Součástí Smlouvy je pak ujednání o tom, že zpoždění platby zálohové a celkové faktury je penalizováno 0,25 % z dlužné částky za každý započatý den. Součástí Smlouvy jsou přílohy, a to cenová nabídka, dle které bude stavba provedena, soupis vybraného zboží a 3D vyobrazení koupelny a toalety. Začátek stavby byl účastníky dohodnut dnem 30. 8. 2023. Smlouva obsahuje podpisy žalovaného za investora a , jméno FO, za dodavatele. Z cenové nabídky přestavby koupelny a dalších interiérových úprav, které jsou součástí Smlouvy, odvolací soud zjistil, že v případě prací týkajících se koupelny, byla dle podrobného rozpočtu dohodnuta cena 213 400 Kč, v případě toalety, opět dle rozpočtu, cena 85 000 Kč a pokud jde o další interiérové úpravy, cena dle rozpočtu 264 800 Kč, vždy s DPH s tím, že celková doba prací je v cenové nabídce uvedena pět týdnů.13. Z e-mailu ze dne 31. 8. 2023 má odvolací soud za zjištěné, že tímto e-mailem odsouhlasil žalovaný rozpočet na sádrokartonový podhled s izolací minerální vatou v celkové výši 98 950 Kč. V tomto e-mailu je mimo jiné uvedeno, že materiál je již na stavbu dovezen s tím, že se řemeslníci mohou pustit i do této práce. Z e-mailu ze dne 8. 9. 2023 má odvolací soud za zjištěné, že tímto e-mailem reagoval žalovaný na e-mail žalobkyně ze dne 7. 9. 2023 a odsouhlasil tím další vícepráce, a to cenovou kalkulací štuků a malby v celkové výši 111 700 Kč. V tomto e-mailu žalobkyně je dále uvedeno, že pokud je vše v pořádku, tak se kluci na práce mohou vrhnout.14. Z faktury č. , hodnota, odvolací soud zjistil, že ta byla vystavena žalobkyní žalovanému dne 8. 9. 2023, zní na částku 98 950 Kč se splatností dne 13. 9. 2023. Z faktury č. , hodnota, odvolací soud zjistil, že ta byla vystavena opět žalobkyní žalovanému dne 8. 9. 2023, zní na částku 111 700 Kč s datem splatnosti 20. 9. 2023. Obě zálohové faktury, jak se podává z e-mailu ze dne 8. 9. 2023, byly tohoto dne žalobkyní žalovanému zaslány.15. Z nepodepsaného závěrečného vyúčtování rekonstrukce koupelny s toaletou a dalších interiérových úprav, předání stavby, datované dnem 1. 11. 2023, odvolací soud zjistil, že dle tohoto vyúčtování činila konečná cena prací a materiálu vzhledem k uvedeným změnám 774 050 Kč s tím, že uhrazeno bylo 743 950 Kč a doplatek tak činí 30 100 Kč. V bodě 1. u položek prací a materiálu s nižší cenou je uvedena cenová úspora 4 000 Kč, spočívající ve zmenšení kuchyňské linky, čímž dochází k celkovému snížení ceny o 4 000 Kč. V bodě 2. vyúčtování u položek prací a materiálu nad rámec smlouvy, popř. s vyšší cenou (cenové navýšení) jsou uvedeny první tři položky tvořící součet částek 98 950 Kč (jde o žalovaným dne 31. 8. 2023 odsouhlasenou částku na rozpočet na sádrokartonový podhled s izolací minerální vatou), přičemž další dvě položky představují v součtu částku 111 700 Kč (odsouhlasenou žalovaným dne 8. 9. 2023 na cenovou kalkulaci štuku a malby). Položka 2. současně obsahuje částku 4 000 Kč, označenou jako barva (odstín), materiál, práce, ke které v průběhu řízení před soudem prvního stupně nezaznělo ze strany žalobkyně žádné tvrzení a současně obsahuje položku elektroinstalace nad rámec nabídky, se specifikovaným elektromateriálem, znějící na částku 14 600 Kč.16. Z faktury č. , hodnota, má odvolací soud za zjištěné, že ta byla vystavena žalobkyní žalovanému dne 21. 4. 2024 na částku 30 100 Kč, se splatností dne 28. 4. 2024. Tato faktura kalkuluje s konečnou cenou prací dle uzavřené smlouvy ve výši 774 050 Kč s tím, že na zálohách bylo uhrazeno 743 950 Kč, což činí právě rozdíl 30 100 Kč.17. Z výslechu svědků , jméno FO, a , právnická osoba, má odvolací soud za zjištěné, že svědek , jméno FO, v postavení zaměstnance žalobkyně se žalovaným dohodl pouze vícepráce výše uvedené, pokud jde o elektroinstalaci, tak tu měl dle svědka , jméno FO, u něho objednat přímo žalovaný, ten objednávku popřel.18. Z nerozporovaného vyjádření žalovaného (č. l. 56 p. v.) má odvolací soud za zjištěné, že žalobkyně předala žalovanému dílo dne 1. 11. 2023.19. Z výzvy k zaplacení má odvolací soud za zjištěné, že advokát žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2024 vyzval žalovaného k úhradě částky 41 914,25 Kč, a to do 7 dnů od doručení výzvy.20. Z vyjádření žalovaného ze dne 10. 1. 2025 odvolací soud zjistil, že v tomto vyjádření poukázal žalovaný na vady díla, kde mimo jiné uváděl, že žalobkyně objednala více materiálu, než bylo potřeba, nesouhlasí účtované metry za štukování a malování, došlo k odcizení 16 kusů jističů, přičemž za vzniklé škody měl v úmyslu požadovat kompenzaci ve výši 28 000 Kč, na které netrvá. Současně v tomto vyjádření uvedl, že nesouhlasí položky metrů čtverečních týkající se škrábání, penetrace, lepidla, perlinky, štuku a dvou vrstev malby, položka elektroinstalace nebyla provedena podle schválené nabídky, a proto žalobkyně nemá nárok na úhradu vyúčtované částky 14 600 Kč. Současně žalovaný uvedl, že všechny tyto vytčené vady uplatňuje k započtení proti nároku žalobkyně, stejně jako smluvní pokutu ve výši 2 250 Kč za devět pracovních dnů se zpožděním předání díla.21. Z vyjádření žalobkyně má odvolací soud za zjištěné, že ta vady díla odmítla s tím, že tyto vady nebyly včas reklamovány, současně žalobkyně namítla neplatnost aktivní pohledávky započítávané žalovaným na žalobou uplatněný nárok.22. Dle ustanovení § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.23. Dle ustanovení § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.24. Dle ustanovení § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.25. Dle ustanovení § 2615 odst. 1 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.26. Dle ustanovení § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.27. Dle ustanovení § 2620 odst. 1 o. z. je-li cena ujednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy, nemůže ani objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno.28. Dle ustanovení § 2621 odst. 1 o. z. bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu, nemůže zhotovitel požadovat zvýšení ceny za dílo, ani mají-li rozsah nebo nákladnost práce za následek překročení rozpočtu.29. Dle ustanovení § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.30. Dle ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.31. Dle ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.32. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.33. Dle ustanovení § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.34. Dle ustanovení § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.35. S ohledem na zjištěný skutkový stav, ve vztahu k pasivní pohledávce žalobkyně, uplatněné její žalobou, uvádí odvolací soud následující. Mezi účastníky byla dne 8. 6. 2023 uzavřena Smlouva, která je svou povahou smlouvou o dílo dle ustanovení § 2586 a násl. o. z. Tuto Smlouvu uzavřeli v postavení objednatele žalovaný, v postavení zhotovitele žalobkyně. Předmětem původně uzavřené Smlouvy byla přestavba koupelny, toalety a další interiérové úpravy ve stavbě domu č. p. 2 v Mistrovicích, která je výlučným vlastnitctvím manželky žalovaného. Cena díla za přestavbu koupelny, toalety a další interiérové úpravy byla dohodnuta v součtu částkou 563 200 Kč, včetně DPH. Současně bylo ve smlouvě uvedeno, že stavba bude dokončena do termínu uvedeném v cenové nabídce, kdy celková doba trvání prací dle této cenové nabídky činí pět týdnů s tím, že maximální pracovní odchylka je 10 pracovních dnů. Za každý pracovní den nad rámec Smlouvy dodavatel poskytuje slevu 250 Kč. Smlouva obsahuje ujednání, že zpoždění platby zálohové a celkové faktury je penalizováno 0,25 % z dlužné částky za každý započatý den. Součástí Smlouvy byla cenová nabídka, dle které bude stavba provedena. Tato cenová nabídka přestavby koupelny a dalších interiérových úprav obsahuje rozpočet prací a materiálu, tvořící v součtu právě částku 563 200 Kč. Nad rámec dohodnutých prací dle uzavřené Smlouvy o dílo byly v rámci této smlouvy dohodnuty vícepráce, které žalovaný odsouhlasil dne 31. 8. 2023 a dne 8. 9. 2023. Tyto vícepráce se týkaly jednak sádrokartonových podhledů s izolací minerální vatou s rozpočtem materiálu a prací 98 950 Kč a dále štuku a malby, kde rozpočet prací a materiálu činil 111 700 Kč. Na tyto práce byly vystaveny dvě faktury, a to dle žalovaným odsouhlaseného rozpočtu předloženého žalobkyní. Na první fakturu žalovaný uhradil požadovanou částku 98 950 Kč, pokud jde o druhou fakturu, tak zde žalovaný uhradil částku o 11 700 Kč nižší, tj. částku 100 000 Kč. Pokud odvolací soud sečte částku uvedenou ve Smlouvě o přestavbě koupelny, toalety a dalších interiérových úpravách, tj. částku 563 200 Kč, s dohodnutými částkami za vícepráce 98 950 Kč a 111 700 Kč, vyjde součtem těchto částek celková odsouhlasená cena díla 773 850 Kč. V tomto rozsahu bylo žalobkyní žalovanému jím objednané dílo dodáno. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný žalobkyni zaplatil na zálohách částku 743 950 Kč, představoval by doplatek ceny díla žalovaným žalobkyni částku 29 900 Kč.36. Na tomto místě musí odvolací soud uvést, že žalobkyní požadovaná částka v tomto řízení bez připočtení, jak uvádí žalobkyně, kapitalizovaného úroku z prodlení, což ovšem odvolací soud, jak uvedeno níže, právně posoudil jinak, představuje jednak výše uvedenou neuhrazenou část faktury ve výši 11 700 Kč, dále částku 14 600 Kč za elektroinstalaci nad rámec schválené nabídky, jak uvedeno v závěrečném vyúčtování a dále lze dovodit, že žalobkyni požadovaný nárok v tomto řízení též zahrnuje částku 4 000 Kč, opět uvedenou v závěrečném vyúčtování s popisem barva (odstín), materiál, práce, kdy vlivem početní chyby by měla být správně požadována částka 30 300 Kč. Pokud však žalobkyně požaduje pouze částku celkem 30 100 Kč, je odvolací soud takto uplatněným nárokem žalobkyně vázán.37. Částka 14 600 Kč za elektroinstalaci nad rámec schválené nabídky žalobkyni, jako cena víceprací díla nenáleží. Pokud mezi účastníky byla dohoda na vícepracích, tak se tak vždy dělo formou e-mailu zaslaného žalobkyní žalovanému, kdy žalovaný opět formou e-mailu následně tyto vícepráce žalobkyni odsouhlasil. Svědek , právnická osoba, , který není zaměstnancem žalobkyně, ve své výpovědi uvedl, že s žalovaným se dohodl na rozsahu elektrikářských prací on sám (to žalovaný popřel), zaměstnanec žalobkyně , jméno FO, , který za žalobkyni činil návrhy na vícepráce na sádrokartonový podhled a štuk a malbu výslovně potvrdil, že s žalovaným dohodoval vícepráce právě pouze v těchto dvou případech.38. S ohledem na zavedenou praxi stran, kdy ke schvalování víceprací na základě rozpočtu docházelo výhradně formou e-mailové komunikace i skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, odvolací soud uzavírá, že elektroinstalace uvedená v závěrečném vyúčtování jako elektroinstalace nad rámec nabídky vyčíslená částkou 14 600 Kč, součástí mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo nebyla, v tomto rozsahu vícepráce dohodnuty nebyly a pokud zde nějaké nároky vznikly, jedná se o nároky nikoliv žalobkyně, nýbrž třetí osoby. Současně musí odvolací soud upozornit na to, že u elektroinstalačních prací nebyl rozvaděč předán s krycími dvířky, dílo v tomto směru nebylo dokončeno a pokud by tato elektroinstalace měla být součástí smlouvy o dílo, tak s poukazem na ustanovení § 2610 odst. 1 o. z. by žalobkyni vůbec nevzniklo právo na zaplacení celkové ceny díla v důsledku jeho neprovedení. Nedodání dvířek elektrorozvaděče pak je, s ohledem na skutečnost, že se jedná o elektrické zařízení, u kterého hrozí možnost úrazu elektrickým proudem, nepochybně vadou zcela zásadní. Pokud jde o požadavek žalobkyně na uhrazení bezdůvodného obohacení, tak zde odvolací soud uzavírá, že žalobkyně není věřitelem této pohledávky ve výši 14 600 Kč a pokud by snad mělo dojít k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., konkrétně plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), nemohlo se tak stát na úkor žalovaného, který vlastníkem domu, kde byla elektroinstalace svědkem , právnická osoba, prováděna, není.39. Po odečtení částky 14 600 Kč, na kterou žalobkyně vůči žalovanému nemá nárok, od částky 29 900 Kč, jako rozdílu mezi sjednanou cenou díla a zaplacenými zálohami žalovaným, by měl žalovaný žalobkyni uhradit částku 15 300 Kč.40. V závěrečném vyúčtování je pod bodem 1. uvedena položka zmenšení kuchyňské linky, což má za následek celkové snížení ceny o 4 000 Kč. Ve vztahu k této částce musí odvolací soud uvést, že cena díla byla sjednána dle rozpočtu předloženého žalobkyní pevnou částkou a z pohledu ustanovení § 2620 odst. 1 o. z. není podstatné, zda žalobkyni vznikly další náklady nad rámec schváleného rozpočtu či zda žalobkyně naopak oproti schválenému rozpočtu na materiálu či pracích ušetřila. Z tohoto pohledu pak celkové snížení ceny díla musí být právně posouzeno jako vzdání se části nároku žalobkyně na zaplacení dohodnuté ceny díla formou prominutí dluhu tak, jak upravuje ustanovení § 1995 odst. 1 o. z. Po odečtení částky 4 000 Kč od částky 15 300 Kč by měl dílčí doplatek ceny díla žalovaného žalobkyni představovat částku 11 300 Kč.41. V závěrečném vyúčtování se pak objevuje položka barva (odstín), materiál, práce s částkou 4 000 Kč. K této žalobkyní uvedené části díla nezaznělo v žalobě žádné tvrzení, žádné tvrzení nezaznělo ani před soudem prvního stupně a vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání u odvolacího soudu nedostavila a nedostavil se ani její právní zástupce, nemohlo být odvolacím soudem žalobkyni dáno poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k tvrzení relevantních skutečností a navržení odpovídajících důkazů, kterými žalobkyně odůvodňuje tento dílčí nárok ve výši 4 000 Kč, uplatněný žalobou proti žalovanému. Nezbývá než uzavřít, že od částky 11 300 Kč je namístě odečíst i částku 4 000 Kč žalobkyní požadovanou po žalovaném za v žalobě nijak netvrzené práce, které měly být součástí díla mezi účastníky Smlouvou sjednaného. Pokud jde o pasivní pohledávku, tak odvolací soud na tomto místě konstatuje, že dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu nedoplatku ceny díla představuje částku 7 300 Kč.42. Ve vztahu k aktivní pohledávce žalovaného, který své jednotlivé dílčí pohledávky uplatnil k započtení a které započetl soud prvního stupně na nárok žalobkyně, musí odvolací soud uvést, že ne všechny tyto nároky jsou započitatelné.43. Co se týká zápočtů ve vztahu k nedodaným vinylovým podlahám ve výši 6 534 Kč a obvodovým lištám ve výši 1 170 Kč, tak zde musí odvolací soud konstatoval, že s ohledem na okamžik dodání díla dne 1. 11. 2023 a reklamací vad díla podáním žalovaného, doručeným soudu prvního stupně dne 14. 1. 2025, uplynula taková doba, která umožňuje jednoznačně odvolacímu soudu dovodit, že žalovaným vytýkané vady díla, v tomto případě spočívající v nedodaném materiálu, nebyly reklamovány bez zbytečného odkladu, kdy se nepochybně jednalo o vady zjevné již při předání patrné, a pokud žalobkyně namítla, že právo z odpovědnosti za vady bylo uplatněno opožděně, nelze v této části aktivní pohledávku žalovaného vůči žalobkyni započíst, neboť by to odporovalo hmotněprávní úpravě zakotvené v ustanovení § 2618 o. z. Jestliže tedy odvolací soud provedl zápočet částek 6 534 Kč za nedodané vinylové podlahy a 1 170 Kč za obvodové lišty, neprovedl tento zápočet správně.44. Současně soud prvního stupně nesprávně započetl též částku 845 Kč za „odcizené“ elektrokomponenty. Jak uvedeno ve výše citovaném ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Žalovaným tvrzená aktivní pohledávka vůči žalobkyni, týkající se elektrokomponentů je pohledávkou jak neurčitou, tak nejistou. Žalobkyně tuto pohledávku, stejně jako ostatní pohledávky, zpochybnila. Úvahy soudu prvního stupně ohledně cen nevychází z žádného reálného podkladu. Navíc není najisto postavena jak otázka věřitele, tak otázka dlužníka této pohledávky, když použité elektrokomponenty měl zlikvidovat , právnická osoba, , který nebyl zaměstnancem žalobkyně, jako právnické osoby a který tak činil mimo rámec uzavřené smlouvy o dílo. S ohledem na vlastnictví stavby domu, kde byly původně elektrokomponenty, jež měly být „odcizeny“ zabudovány, nelze bez dalšího dokazování určit, kdo byl jejich vlastníkem. V této části je tak pohledávka žalovaného sporná, zjištění této pohledávky co do důvodu, či její výše vyžaduje rozsáhlejší dokazování a zápočet této aktivní pohledávky žalovaného vůči pasivní pohledávce žalobkyně v soudem prvního stupně uvedené výši 845 Kč není namístě. Při posuzování této dílčí otázky odvolací soud zcela odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020.45. Odlišná situace ohledně zápočtu je pak u částky 2 250 Kč. Žalovaný tuto částku navrhoval započíst z důvodu, že dílo mělo být dokončeno do 19. 10. 2023 při započítání povolené odchylky dle Smlouvy a k předání díla žalovanému přitom došlo až dne 1. 11. 2023. Za devět pracovních dnů zpoždění po 250 Kč tak náleží žalovanému právě částka 2 250 Kč.46. Smlouva obsahuje, jak uvedeno výše, ujednání, že maximální povolená odchylka je deset pracovních dnů s tím, že za každý pracovní den nad rámec Smlouvy dodavatel poskytuje slevu 250 Kč. Cenová nabídka, která je součástí Smlouvy, uvádí dobu trvání prací pět týdnů s tím, že ve Smlouvě je uvedeno, že začátek stavby bude dne 30. 8. 2023. Jestliže tedy dle těchto údajů mělo být dílo dodáno dne 4. 10. 2023 a bylo dodáno dne 1. 11. 2023, což byla středa, pak nesankcionované období deseti pracovních dnů skončilo dne 18. 10. 2023, což byla opět středa. Za devět pracovních dnů po 250 Kč tak náleží žalovanému skutečně částka 2 250 Kč, a to jak posoudil odvolací soud z titulu smluvní pokuty dle ustanovení § 2048 a násl. o. z. Smluvní pokuta 250 Kč za každý pracovní den nad rámec Smlouvy je účastníky dohodnutým sankcionováním žalobkyně za překročení celkové doby trvání prací po započtení nesankcionované doby a vychází ze stejného smluvního vztahu jako žalobou uplatněné nároky žalobkyně.47. Odvolací soud přitom vzal v úvahu, že mezi účastníky Smlouvy byly dohodnuty vícepráce, ty však byly dohodnuty již 31. 8. 2023, resp. 8. 9. 2023 a rozsah těchto víceprací nemohl ovlivnit nejzazší termín, kdy mělo být dílo dodáno, tedy 4. 10. 2023. Zde odvolací soud odkazuje na skutečnosti uvedené žalobkyní v jejích e-mailech ze dne 31. 8. 2023 a 7. 9. 2023, kde je uveden jednak rozsah prací, jednak i skutečnost, že je žalobkyně již v okamžiku psaní těchto e-mailů jak pracovně, tak materiálově k provedení sádrokartonových podhledů, štuku a malby připravena.48. Po odečtení aktivní pohledávky žalovaného ve výši 2 250 Kč od výše popsané pasivní pohledávky žalobkyně vyplývající z uzavřené smlouvy, tak představuje dluh žalovaného vůči žalobkyni po zhodnocení nároků uplatněných jak žalobkyní, tak žalovaným v tomto řízení částku 5 050 Kč.49. Jak uvedeno výše, tak ve Smlouvě je dohodnuto, že zpoždění platby zálohové a celkové faktury je penalizováno 0,25 % z dlužné částky za každý započatý den, přičemž toto ujednání, kdy se používá slovo penalizace, hodnotí odvolací soud jako mezi účastníky sjednanou smluvní pokutu, opět v souladu s ustanovením § 2048 a násl. o. z. Byť žalovaný vystupuje v postavení spotřebitele, tak sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné částky, v tomto případě z částky 5 050 Kč, vzhledem ke všem okolnostem případu nijak neodporuje dobrým mravům a ujednání o ní proto není neplatné (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3249/2023). Celková faktura se splatností dne 28. 4. 2024 vyčíslující dluh žalovaného vůči žalobkyni měla správně znít na částku 5 050 Kč. Pokud žalobkyně požaduje vůči žalovanému smluvní pokutu ode dne splatnosti faktury ke dni podání žaloby dne 15. 10. 2024, jedná se o 169 dnů prodlení, což představuje z částky 5 050 Kč při sazbě 0,25 % denně z dlužné částky na smluvní pokutě částku 2 134 Kč.50. Nezbývá než uzavřít, že žalovaný na požadované jistině dluží žalobkyni částku 7 184 Kč.51. Pro úplnost musí odvolací soud uvést, že pokud žalobkyně k prokázání svého nároku navrhovala doplnit dokazování dvěma fakturami, které jí byly vystaveny , právnická osoba, dne 11. 10. 2023 a , jméno FO, dne 12. 10. 2023, tak důkaz těmito fakturami nebylo možno provést s ohledem na skutečnost, že v minulosti bylo řízení zkoncentrováno, přičemž žalobkyně měla tyto důkazy k dispozici již při podání žaloby a chtěla-li jimi prokázat oprávněnost svého nároku, nic jí nebránilo v tom, aby do konce koncentrační lhůty soudem prvního stupně stanovené tyto důkazy předložila, což neučinila.52. Z vyložených důvodů tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o. s. ř. částečně změnil tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž částku 7 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 7 184 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení uložil žalovanému zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku zamítavého výroku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.53. Současně s jistinou přiznal odvolací soud žalobkyni též úrok z prodlení z částky 7 184 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, když žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého dluhu po uplynutí doby splatnosti faktury dne 28. 4. 2024, kterou měla žalobkyně žalovanému vyúčtovat správnou cenu díla za situace, kdy žalobkyně požaduje úrok z prodlení až ode dne podání žaloby. Úrok z prodlení byl tak přiznán v souladu s ustanovením § 1968 o. z., s tím, že výše úroku vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a žalobkyni požadovaná výše úroku není v rozporu s podle tohoto ustanovení k rozhodnému dni stanovenou reposazbou České národní banky.54. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo odvolacím soudem rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. Úspěch žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činil 17 %, úspěch žalovaného 83 %, žalovaný má tak nárok na 66 % nákladů řízení před soudem prvního stupně mu vzniklých. Pokud jde o strukturu žalovanému přiznané náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, tak zde odvolací soud zcela odkazuje na vyčerpávající odůvodnění nákladového výroku v odstavci 40. napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Žalovanému celkem přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 20 772 Kč uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).55. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšnějšímu žalovanému náleží 66 % náhrada nákladů řízení v této fázi řízení mu vzniklých. Náklady žalovaného v odvolacím řízení představující náklady právního zastoupení sestávají ze dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 2 820 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k) a g) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky, náhrady za ztrátu času za šest půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky a cestovného ve výši 957,84 Kč, předpokládaného § 13 odst. 5 vyhlášky. Součástí žalovanému přiznané náhrady nákladů řízení je též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Žalovanému celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 707 Kč uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit opět v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).