Okresní soud v , Anonymizováno, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , určil, že pozemková parcela p. č. 1751/30 v katastrálním území , adresa, , zapsaná na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, , není zatížena zástavním právem k zajištění pohledávky žalované za společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , ve výši 18 500 000 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, (výrok I). Současně žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 40 513,50 Kč (výrok II).2. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby bylo určení, že uvedený pozemek není zatížen smluvním zástavním právem. Žalobce tvrdil, že společnost , právnická osoba, , která zástavní smlouvu jako zástavce uzavřela, nebyla skutečným vlastníkem pozemku. Kupní smlouva, z níž tato společnost odvozovala své vlastnictví, byla totiž pro absolutní neplatnost pravomocně shledána neplatnou; žalobce se zástavním právem nesouhlasil.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uváděla, že při uzavření zástavní smlouvy jednala v důvěře ve stav katastru nemovitostí, v němž byla jako vlastnice zastavovaných pozemků zapsána společnost , právnická osoba, Na příslušném listu vlastnictví nebyla vyznačena poznámka spornosti ani plomba upozorňující na spor o vlastnické právo. Žalovaná se o pravomocném určení vlastnického práva žalobce dozvěděla až později.4. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že společnost , právnická osoba, byla ke dni , datum, zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice dotčeného pozemku, avšak žalobce byl na podkladě pravomocného rozsudku později zapsán jako jeho vlastník. V tomto předchozím řízení bylo postaveno najisto, že kupní smlouva ze dne , datum, mezi žalobcem a společností , právnická osoba, byla absolutně neplatná. Zástavní právo bylo do katastru zapsáno dne , datum, s právními účinky ke dni , datum, .5. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že zástavní právo k nemovitosti vzniká zápisem do veřejného seznamu. Vzhledem k přechodnému ustanovení § 3064 občanského zákoníku však u práv zapsaných v průběhu roku 2014 nastaly účinky , Anonymizováno, až , Anonymizováno, až dne , datum, . Ochrana materiální publicity podle , Anonymizováno, proto nemohla zástavnímu právu, jehož právní účinky nastaly dne , datum, , svědčit. Soud uzavřel, že samotná dobrá víra žalované ve stav zápisu v katastru nemovitostí nemohla vést ke vzniku zástavního práva k cizí nemovitosti bez souhlasu jejího skutečného vlastníka.6. Proti oběma výrokům rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala zejména, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil dobrou víru žalované a judikaturu Ústavního soudu o ochraně dobrověrného nabyvatele nemovitosti od nevlastníka. Zdůraznila, že žalobce po dlouhou dobu neusiloval o odstranění nesouladu mezi skutečným stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí a že žalovaná při uzavření zástavní smlouvy neměla informace zpochybňující vlastnické právo společnosti , právnická osoba, Navrhla změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného.8. Jelikož žalovaná uplatnila výlučně námitky nesprávného právního posouzení, skutkový stav byl mezi účastníky nesporný, vyzval odvolací soud účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a současně je podle § 101 odst. 4 o. s. ř. poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě sdělen nesouhlas, bude se předpokládat, že proti tomuto procesnímu postupu nemají námitky. Žalobce souhlasil s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom věc projednal a rozhodl za splnění podmínek. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastnici s tímto postupem vyslovili souhlas, resp. se práva účasti na projednání věci vzdali. A poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí a v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.12. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce byl skutečným vlastníkem předmětného pozemku, že společnost , právnická osoba, jej bez souhlasu žalobce zastavila a že právní účinky zápisu zástavního práva nastaly dne , datum, . Předmětem odvolacího přezkumu tak byla právní otázka, zda žalovaná mohla při případné dobré víře ve správnost zápisu vlastnického práva společnosti , právnická osoba, nabýt zástavní právo k pozemku od osoby, která jeho skutečným vlastníkem nebyla.13. Podle § 1316 občanského zákoníku vzniká zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu zápisem v tomto seznamu. Podle § 10 katastrálního zákona nastávají právní účinky zápisu okamžikem, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu. V projednávané věci proto právní účinky zápisu nastaly dne , datum, .14. Podle § 3064 občanského zákoníku nastávají ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí před , datum, a v době jednoho roku od tohoto data účinky , Anonymizováno, až , Anonymizováno, až po uplynutí jednoho roku od nabytí účinnosti občanského zákoníku, tedy dne , datum, . U zástavního práva, o něž jde v této věci, proto v rozhodný okamžik nenastaly účinky materiální publicity upravené zejména v , Anonymizováno, .15. Žalovaná přiléhavě poukazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se ochrany dobrověrného nabyvatele vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka za dřívější právní úpravy, zejména na nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Tato judikatura však řeší konkurenci vlastnického práva původního vlastníka a vlastnického práva dalšího nabyvatele nemovitosti. Jejím předmětem je otázka, zda a za jakých mimořádných okolností může další dobrověrný nabyvatel vlastnické právo originárně nabýt, ač jeho převodce nebyl skutečným vlastníkem.16. V nyní projednávané věci však žalovaná nenabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku, nýbrž se domáhá uznání vzniku zástavního práva k tomuto pozemku. Zástavní právo má odlišnou povahu i funkci; jde o věcné právo akcesoricky zajišťující pohledávku zástavního věřitele. Závěry o ochraně dobrověrného nabyvatele vlastnického práva proto nelze bez dalšího přenášet na vznik zástavního práva k cizí nemovitosti. Nejvyšší soud již výslovně uzavřel, že závěry rozsudku velkého senátu sp. zn. , spisová značka, nemění dosavadní pravidla pro zastavení cizí nemovitosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).17. Právní úprava účinná v rozhodné době rozlišovala zastavení cizí movité věci a cizí nemovité věci. Podle § 1343 odst. 1 občanského zákoníku mohl zástavce dát cizí věc do zástavy jen se souhlasem vlastníka. Zákon výslovně spojoval možnost vzniku zástavního práva při dobré víře zástavního věřitele jen se zastavením cizí věci movité (§ 1343 odst. 2 občanského zákoníku). Pro nemovitou věc takový následek právní úprava nestanovila. K tomu mohla po splnění zákonných podmínek přistoupit ochrana materiální publicity podle , Anonymizováno, , její účinky však byly v projednávané věci přechodným ustanovením § 3064 občanského zákoníku odloženy do , datum, .18. Vzhledem k tomu, že právní účinky zápisu zástavního práva nastaly již dne , datum, , nemohla žalovaná nabýt zástavní právo od osoby, která nebyla skutečnou vlastnicí zástavy, jen na základě důvěry ve stav zápisu v katastru nemovitostí. Rozhodné přitom je, že žalobce jako skutečný vlastník s poskytnutím zástavy nesouhlasil. Tento závěr platí bez ohledu na to, zda žalovaná o nesouladu mezi zápisem v katastru a skutečným právním stavem věděla, popřípadě zda při obvyklé opatrnosti vědět mohla.19. Z uvedeného důvodu nebylo pro rozhodnutí nutné zjišťovat ani hodnotit, zda žalované při uzavření zástavní smlouvy dobrá víra skutečně svědčila. I případný závěr, že žalovaná jednala v dobré víře, by nemohl založit vznik zástavního práva a nemohl by proto vést k zamítnutí žaloby. Skutečnosti, z nichž žalovaná dovozuje existenci dobré víry – zejména zápis společnosti , právnická osoba, jako vlastnice v katastru, neexistence poznámky spornosti nebo plomby a pozdější procesní postup žalobce – proto nejsou vzhledem k rozhodné právní úpravě právně významné.20. Nelze proto přisvědčit odvolací námitce, že se soud prvního stupně otázkou dobré víry nezabýval nedostatečně nebo že tím zatížil řízení vadou. Povinnost soudu zjistit skutkový stav se vztahuje pouze na skutečnosti významné pro rozhodnutí věci. Jestliže určitá skutková okolnost nemůže vzhledem k právnímu posouzení ovlivnit výsledek sporu, není soud povinen k jejímu zjištění provádět další dokazování ani se podrobně zabývat důkazními návrhy směřujícími výhradně k jejímu prokázání či vyvrácení. Soud prvního stupně správně považoval důkazy navržené k vyvrácení dobré víry žalované za nadbytečné a svůj právní závěr, proč dobrá víra žalované nemůže mít za daného právního stavu vliv na vznik zástavního práva, v odůvodnění vyjádřil. Nejde tedy o neúplné zjištění skutkového stavu ani o nepřezkoumatelnost rozhodnutí, nýbrž o právní závěr, který odvolací soud shledává správným.21. Odvolací soud proto považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že zástavní právo k předmětnému pozemku nevzniklo. Na tomto závěru by nic nezměnilo ani přijetí tvrzení žalované, že při uzavření zástavní smlouvy byla v dobré víře. Námitky žalované založené na absenci poznámky spornosti, na jejím přesvědčení o správnosti zápisu v katastru a na tvrzené procesní pasivitě žalobce proto nemohou zvrátit správnost napadeného výroku.22. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Protože důvodným nebylo ani odvolání proti akcesorickému výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, potvrdil odvolací soud podle § 219 o. s. ř. i výrok II rozsudku.23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady žalobce tvoří odměna advokáta za jedno písemné vyjádření k odvolání ve výši 5 620 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 274,70 Kč. Celkem tak činí 7 344,70 Kč. Žalovaná je povinna tuto náhradu zaplatit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.