23 Co 14/2026-76 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 102 800 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 17. 8. 2005 s žalovanou smlouvu o úvěru. V souladu se smlouvou vyplatila téhož dne žalované částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit s úrokem ve výši 14,9 % ročně pravidelnými anuitními měsíčními splátkami ve výši 2 128 Kč. Žalovaná na jistinu od 17. 8. 2005 do 30. 10. 2007 nic neuhradila. Ke dni 30. 10. 2007 byl žalované vyčíslen dlužný úrok z úvěru, dlužný úrok z prodlení a dlužné poplatky ve výši 2 800 Kč tvořené sedmi zaslanými upomínkami (400 Kč/upomínku). Konečná splatnost úvěru nastala v důsledku nesplnění smluvních povinností žalovanou ke dni 26. 4. 2007. Právní předchůdkyně žalobkyně původně pohledávku uplatnila v souladu s rozhodčí doložkou u rozhodce, kterým byl vydán dne 16. 4. 2008 rozhodčí nález. Dle tohoto rozhodčího nálezu byla zahájena a vedena exekuce na majetek žalované k vymožení předmětné pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2014 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Se souhlasem žalobkyně byla exekuce dne 20. 6. 2025 zastavena. Jelikož rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc, nejedná se o překážku věci rozsouzené. Žalobkyně žalobou požadovala úhradu jistiny 100 000 Kč, poplatků ve výši 2 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14,9 % ročně v celkové výši 299 194,84 Kč (tvořeného kapitalizovaným úrokem do 30. 10. 2007 ve výši 32 650,32 Kč a kapitalizovaným úrokem z částky 100 000 Kč za období od 31. 10. 2007 do 17. 6. 2025), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 166 587,54 Kč (tvořeného úrokem z prodlení ke dni 30. 10. 2007 v celkové výši 6 248,05 Kč a dále zákonný úrokem z prodlení z částky 102 800 Kč od 31. 10. 2007 do 17. 6. 2025) a dále úrok z částky 100 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 102 800 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení.2. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalované zaplatit žalobkyni 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 100 000 Kč, spolu s úrokem kapitalizovaným v částce 100 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené , Anonymizováno, , zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 2 800 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 66 587,54 Kč, úroku kapitalizovaného částkou 199 194,84 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 100 000 Kč od 18. 6. 2025 do 30. 6. 2025 ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a v rozsahu úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 100 000 Kč od 18. 6. 2025 do 30. 6. 2025 (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Součástí byly Obecné podmínky, v nichž byla sjednána i rozhodčí doložka. Rozhodčí smlouvou však nebyl ujednán konkrétní způsob určení rozhodce, a proto takto sjednaná rozhodčí doložka byla neplatná. Jelikož žalovaná čerpala úvěr, avšak na něj nic neuhradila, podala právní předchůdkyně žalobkyně rozhodčí žalobu. Vydaný rozhodčí nález, na základě kterého byla následně vedena exekuce, byl však nicotný. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla smlouvou o postoupení pohledávky s účinností ke dni 15. 12. 2014. Již v té době si musela být žalobkyně vědoma (s ohledem na dostupnou judikaturu Nejvyššího soudu), že je exekuce vedena dle nicotného exekučního titulu. Byla si zároveň od počátku vědoma, že bude třeba spornou pohledávku uplatnit u soudu. Žalobkyně však až do roku 2025, kdy souhlasila se zastavením exekuce, nic neučinila. Otálela s uplatněním pohledávky, což se projevilo na úroku a úroku z prodlení, které dnes již významně přesahují samotnou jistinu. Soud prvního stupně proto žalobkyni přiznal pouze jistinu a úrok a úrok z prodlení nepřevyšující vlastní jistinu opíraje se o § 1805 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“). Rovněž byl žalobkyni přiznán běžící úrok a úrok z prodlení ze žalované jistiny, avšak až od podání žaloby. Ve zbývajícím bylo příslušenství zamítnuto. Zamítnut byl rovněž nárok na zaplacení poplatků ve výši 2 800 Kč, neboť ani přes soudem prvního stupně poskytnuté poučení nebylo prokázáno odeslání sedmi výzev, za něž byly poplatky účtovány. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.4. Proti výroku II. a III. napadeného rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Navrhla napadený rozsudek v těchto výrocích zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně vymáhala pohledávku v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Skutečnost, že následně došlo v důsledku změny rozhodovací praxe k zneplatnění rozhodčích doložek, by nemělo jít k tíži žalobkyně. I žalovaná je stranou sporu. Mohla se tak domáhat zastavení exekuce. Žalovaná však byla po celou dobu pasivní. Nesnažila se ani dostát svému závazku, k němuž se zavázala. Exekuce byla aktivně vedena, avšak bez úspěchu. Žalobkyně podala po zastavení exekuce žalobu, aby nedošlo k promlčení žalovaného nároku. Není žádný důvod, pro který by žalobkyně neměla nárok i na příslušenství pohledávky. Úrok byl ujednán v souladu se zákonem a úroky z prodlení jsou požadovány v zákonné výši. Výše příslušenství je dána délkou prodlení, které způsobila výlučně žalovaná.5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovanou dne 17. 8. 2005 smlouvu o úvěru, dle které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 20. 7. 2011 anuitními měsíčními splátkami počínaje 20. 9. 2005. Úroková sazba byla sjednána na 14,9 % ročně. Přílohou smlouvy byly podmínky, v nichž byla sjednána rozhodčí doložka. Majetkové spory měly být rozhodovány v rozhodčím řízení rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení a. s. podle jednacího řádu rozhodčí společnosti. Žalovaná dne 17. 8. 2005 úvěr v plné výši čerpala. Neuhradila však ani jedinou splátku. Dne 5. 4. 2007 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné pohledávky. Do 30. 10. 2007 činily dlužné úroky z úvěru 32 650,32 Kč a zákonné úroky z prodlení 6 248,05 Kč. Dne 16. 4. 2008 byl vydán rozhodčí nález sp. zn. , Anonymizováno, , kterým byla žalované uložena povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 150 267,91 Kč s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Dle tohoto rozhodčího nálezu nařídil soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 7. 2008, č. j. , spisová značka, , na majetek žalované exekuci a vedením exekuce pověřil soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 12. 12. 2014 sjednaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky, kterou mj. postoupily pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 15. 12. 2014. Postoupení bylo žalované právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno přípisem ze dne 18. 12. 2014. Dne 20. 6. 2025 žalobkyně vyslovila souhlas se zastavením exekuce. Dle oznámení soudního exekutora ze dne 16. 10. 2025 byla tato exekuce pravomocně skončena. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované celkem sedm výzev k úhradě dlužných splátek, za což byly účtovány poplatky ve výši 2 800 Kč. Ani přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k tomu žalobkyně nepředložila žádné důkazy.8. Odvolací soud shledal, že