23 Co 316/2025-344 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou po žalovaných domáhal určení, že pozemky parc. č. st. 798, jehož součástí je rodinný dům č. p. 785, a parc. č. 143/289, oba v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „nemovité věci“) jsou ve vlastnictví 1. žalované, dále určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním zřízeným zástavní smlouvou ze dne , datum, zajišťujícím pohledávku zástavního věřitele (4. žalované) a konečně, že se nahrazuje projev vůle 1. žalované uzavřít s žalobcem darovací smlouvu, kterou 1. žalovaná bezplatně převede vlastnické právo k nemovitým věcem na žalobce. Svůj nárok odůvodnil tím, že 2. žalovaná prostřednictvím 1. žalované vykonávala pro žalobce správu nemovitých věcí. 2. žalovaná byla povinna na základě písemné dohody s žalobcem kdykoliv bezplatně převést na žalobce nebo jinou jím určenou osobu vlastnické právo k nemovitým věcem. 1. žalovaná a 2. žalovaná porušily svou smluvní povinnost vůči žalobci nejpozději ke dni , datum, , kdy k žádosti žalobce nepřevedly nemovité věci na něj. Naopak v rozporu s uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí darovací uzavřely kupní smlouvu s 3. žalovanou. 2. žalovaná tím porušila svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobce financoval prostřednictvím jím vlastněné společnosti , právnická osoba, , úhradu kupní ceny namísto 1. žalované v roce , Anonymizováno, , jakož i daň z nemovitosti. 1. žalovaná a 2. žalovaná byly pouze správci nemovitých věcí a nebyly oprávněny s nimi nakládat jinak než s výlučným souhlasem žalobce. Žalobce se neplatnosti kupní i zástavní smlouvy dovolal. I přesto bylo dokončeno vkladové řízení. Existuje důvodná pochybnost, že 3. žalovaná věděla o omezení 1. žalované a 2. žalované s nemovitými věcmi nakládat. Žalobce má na žalovaném určení naléhavý právní zájem. Aktuálním zápisem v katastru nemovitostí je žalobce poškozen. Dokud nebude soudem určeno, že vlastníkem nemovitých věcí je 1. žalovaná a nevázne na nich zástavní právo, nebude možné nahradit projev vůle 1. žalované uzavřít s žalobcem darovací smlouvu.2. Okresní soud , adresa, - západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že nemovité věci jsou ve vlastnictví 1. žalované (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním, zřízeným na základě smlouvy ze dne , datum, , s právními účinky ke dni , datum, , a zajišťujícím pohledávku 4. žalované jako zástavní věřitelky (výrok II.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle 1. žalované tak, že 1. žalovaná s žalobcem uzavírá darovací smlouvu na nemovité věci (výrok III.), uložil žalobci zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku 184 223 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1. žalované (výrok IV.), uložil žalobci zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 147 705 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 2. žalované (výrok V.), uložil žalobci zaplatit 3. žalované na náhradě nákladů řízení částku 184 223 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 3. žalované (výrok VI.) a uložil žalobci zaplatit 4. žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.).3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že v případě 2. žalované není dána pasivní věcná legitimace, neboť veškeré požadované nároky se jí nijak netýkají. Soud prvního stupně se dále nezabýval tím, zda byla žalobcem tvrzená dohoda z roku 2017, která měla být dle svého obsahu smlouvou o smlouvě budoucí, skutečně uzavřena. I kdyby k uzavření došlo, zanikla práva a povinností z ní vyplývající pro nemožnost plnění tím, že 1. žalovaná převedla nemovité věci na 3. žalovanou. Z uvedeného vyplývá, že nároku žalobce na nahrazení projevu vůle nelze vyhovět. Žalobce by se již mohl domáhat pouze případného nároku na náhradu škody, který však nebyl předmětem tohoto řízení. V případě nároků žalobce na určení vlastnického práva 1. žalované k nemovitým věcem a dále na určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem zřízeným smlouvou uzavřenou mezi 1. žalovanou a 4. žalovanou, není dán naléhavý právní zájem. Vyhověním takové žaloby by totiž nemohlo mít příznivý dopad na žalobcovo postavení ve vztahu k nemovitým věcem a na jeho majetková práva, neboť fakticky by šlo o rozhodnutí pouze o poměrech 1. žalované. Z uvedených důvodů soud prvního stupně veškeré žalované nároky zamítl. Jelikož byl žalobce v řízení zcela neúspěšný, zavázal ho soud prvního stupně k náhradě nákladů řízení ostatních účastníků na straně žalované.4. Žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání proti všem výrokům napadeného rozsudku a zároveň vzal žalobu zpět pro chování žalovaných po podání žaloby v části, v níž se žalobce domáhal určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním. Na prvním jednání ve věci 4. žalovaná sdělila, že pohledávka zajištěná zástavním právem již byla uhrazena. Zástavní právo proto zaniklo a následně bude vymazáno z katastru nemovitostí. Ke dni podání odvolání již bylo z katastru nemovitostí skutečně vymazáno a dále nemovité věci nezatěžuje. Žalobce proto navrhl, aby soud řízení v této části zastavil a výrok II. napadeného rozsudku a na něj navazující výroky o náhradě nákladů řízení zrušil a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, popř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Jelikož 4. žalovaná byla účastníkem řízení pouze ve vztahu k této části žaloby, navrhl žalobce rovněž ukončení účasti 4. žalované v řízení.5. 1. žalovaná k částečnému zpětvzetí žaloby uvedla, že je vůči ní neúčinné, neboť okamžikem provedení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem ve prospěch 3. žalované (tj. ke , datum, ) přestala být 1. žalovaná účastníkem zástavní smlouvy a zástavcem. Žalobce žalobu podal až dne , datum, , a proto na straně 1. žalované je v tomto vztahu nedostatek pasivní věcné legitimace. Zpětvzetí žaloby tak nemá vliv na její právo na náhradu nákladů řízení.6. 3. žalovaná k částečnému zpětvzetí žaloby uvedla, že ke zpětvzetí žaloby nedošlo z důvodu chování na straně žalovaných. K zániku zástavního práva došlo pouze v důsledku zvůle žalobce a uplatňování jeho zjevně neoprávněných nároků k nemovitým věcem. 3. žalovaná v dobré víře v zápis v katastr nemovitostí uzavřela s 1. žalovanou kupní smlouvu na nemovité věci. Část kupní ceny byla financována z úvěru čerpaného u 4. žalované. Žalobce přes zjevnou nedůvodnost svých nároků zahájil na katastru nemovitostí řízení o zápisu poznámky spornosti. V důsledku chování žalobce nemohla být kupní cena složená do bankovní úschovy vyplacena, a proto byly tyto prostředky užity ke splacení úvěru. K zániku zástavního práva tak došlo pouze v důsledku chování žalobce.7. 4. žalovaná k částečnému zpětvzetí žaloby uvedla, že s ním souhlasí a neuplatňuje vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. 4. žalovaná postupovala vždy v souladu se zákonem a nezavdala důvodu k podání žaloby proti své osobě. 4. žalované by proto svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce zastavení řízení zavinil. Tohoto nároku se však v plném rozsahu vzdala.8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, shledal podmínky pro částečné zrušení napadeného rozsudku ve výroku II. a na něj přímo navazujícím výroku VII. a zastavení řízení co do určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním ve smyslu § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce vzal v rámci odvolacího řízení žalobu v tomto rozsahu zpět. Žádná ze žalovaných nesdělila vážný důvod, pro který by se zpětvzetím žaloby nesouhlasila (§ 222a odst. 2 o. s. ř.). žalované se v zásadě vyjadřovaly pouze k otázce náhrady nákladů řízení. Pouze 1. žalovaná namítla, že je zpětvzetí žaloby vůči ní neúčinné. Tuto skutečnost odůvodnila nedostatkem pasivní věcné legitimace na její straně na tomto určení. Tato námitka však není v souvislosti se zpětvzetím žaloby rozhodná, neboť odvolací soud v případě částečného zastavení řízení neposuzuje důvodnost nároku z hmotněprávního hlediska. Zjištěný nedostatek pasivní věcné legitimace může vést k zamítnutí žaloby, není však důvodem, pro který by žalobce nemohl vzít žalobu zpět, popř. pro který by měla být vyslovena neúčinnost takového zpětvzetí. Zastavením řízení v tomto rozsahu přestala být 4. žalovaná účastníkem řízení, neboť žádný jiný žalovaný nárok vůči její osobě žalobce nesměřoval.9. Vlastní odvolání žalobce odůvodnil tím, že soud prvního stupně opomenul rozhodnout o zásadní předběžné otázce spočívající ve zjištění, zda kupní smlouva uzavřená mezi 1. žalovanou a 3. žalovanou je platná či nikoliv. Závěry soudu prvního stupně jsou tak předčasné. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu. Žalobce nedostal žádné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o