Okresní soud v , Anonymizováno, (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , Okresní soud v , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zřídil ve prospěch žalobkyně a každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. st. 128, jehož součástí je stavba ev. č. 12 na pozemku parc. č. 205/3, parc. č. 206/2 a parc. č. 207/2, vše v katastrálním území obec , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeného , adresa, , nezbytnou cestu jako pozemkovou služebnost, jejímž obsahem je právo průchodu a průjezdu motorových vozidel s nejvyšší povolenou hmotností 3,5 tuny přes pozemek parc. č. 205/5, ve společném jmění žalovaných 1) a 2) a přes pozemek parc. č. 205/4 ve vlastnictví žalované 3), vše v katastrálním území a obci , adresa, , podle geometrického plánu č. , hodnota, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, a ověřeného dne , datum, pod č. , Anonymizováno, , v rozsahu vyznačeném červeným šrafováním, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit. žalovaným 1) a 2) náhradu za zřízení nezbytné cesty ve výši 86 400 Kč a úplatu pro odčinění újmy spojené se zřízením služebnosti ve výši 183 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 3) náhradu za zřízení nezbytné cesty ve výši 23 400 Kč a úplatu pro odčinění újmy spojené se zřízením služebnosti 54 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem V. stanovil žalobkyni povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení státu 27 467,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výroky VI. a VII. stanovil žalovaným povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně, a to žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 13 733,75 Kč a žalované 3) 13 733,75 Kč. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zřízení nezbytné cesty k nemovitostem v jejím vlastnictví, když pozemky žalobkyně a rekreační objekt, který je součástí jednoho z pozemků nejsou dle žalobkyně dostatečně spojeny s veřejnou cestou. Žalobkyně navrhovala dvě varianty vedení cesty, kdy první varianta vedla přes pozemek žalovaných 1) a 2) a částečně přes pozemek žalované 3). Druhá varianta vedla pouze přes pozemek 3) žalované. Soud prvního stupně uzavřel, že nejpřirozenější a nejméně zatěžujícím řešením je vedení nezbytné cesty přes pozemek parc. č. 205/5, jehož vlastníky jsou 1) a 2) žalovaní a částečně přes pozemek parc. č. 205/4, který je ve vlastnictví 3) žalované, a to v rozsahu vyznačeném geometrickým plánem, kdy pozemek parc. č. 205/5, který má šíři 2,5 m je zatížen celý a pozemek parc. č. 205/4 v pruhu o šíři jednoho metru. Pozemek parc. č. 205/5 byl jako cesta v minulosti využíván a jeví se tedy přirozené, aby i do budoucna byla nezbytná cesta zřízena na tomto pozemku. Vzhledem k jeho šíři (2,5 m) bylo však nutné povolit nezbytnou cestu i po části pozemku 205/4, a to v šíři jednoho metru proto, aby byla zajištěna šíře cesty 3,5 metru, která je nezbytná pro bezpečný vjezd vozidel do 3,5 tuny, včetně záchranné služby a hasičů. Právě na takovou hmotnost vozidel soud prvního stupně vjezd vozidel omezil z důvodu co nejmenšího omezení vlastnického práva žalovaných a i s respektováním velikosti a tvaru zatížených pozemků a umístění již existující vodovodní šachtice. Neshledal důvody pro nepovolení nezbytné cesty. To by přicházelo v úvahu pouze v situaci upravené ustanovením § 1032 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) nebo v případě, kdy by se jednalo o zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Výše úplaty za zřízení nezbytné cesty byla dovozena ze znaleckého posudku a byly v ní zohledněny i další podmínky dovozené judikaturou, konkrétně v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni účastníci. Žalobkyně podala odvolání proti nákladovým výrokům IV. a V. s tvrzením, že ve věci měla plný úspěch, neboť soud prvního stupně v zásadě zcela vyhověl její žalobě. Uvedla, že od počátku požadovala zřízení služebnosti přes dotčené pozemky, její návrh byl po celou dobu řízení konzistentní a zároveň od počátku řízení počítala s tím, že žalovaným náleží za zřízení nezbytné cesty přes jejich pozemky náhrada. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, který použil při rozhodování o nákladech řízení moderační právo podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když k takovému postupu podle žalobkyně nebyly dány předpoklady, neboť nebyly splněny důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní vznik sporu nezavinili, když poukazovala na to, že se před zahájením řízení opakovaně snažila o mimosoudní dohodu, jak dokládala korespondencí, e-maily a další komunikací s žalovanými, kteří její návrhy odmítali. Nesouhlasila ani se závěrem, že od počátku nebylo zřejmé, kudy cesta povede, neboť již od počátku byly reálně možné pouze dvě varianty přes pozemky žalovaných. Soudu prvního stupně vytýkala pochybení v tom, že jí předem nebylo umožněno vyjádřit se k zamýšlené aplikaci moderačního práva. Nesouhlasila ani se závěrem o náhradě nákladů řízení státu, které měly podle ní být uloženy k úhradě žalovaným, a to podle výsledku řízení. Poukazovala na to, že sama zaplatila již zálohy na znalecké dokazování. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích IV. a V. změnil, žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v plném rozsahu a neuložil jí povinnost úhrady nákladů řízení státu.3. Žalovaní 1) a 2) podali odvolání proti výrokům I., IV. a VI. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedli, a že nebyly dány podmínky pro zřízení nezbytné cesty. Zdůraznili, že zřízení nezbytné cesty představuje mimořádný zásah do vlastnického práva. Soud prvního stupně měl proto důsledně zkoumat všechny pozitivní i negativní podmínky, avšak závěr o splněných podmínkách byl pouze obecný, bez dostatečného odůvodnění. Poukazovali na to, že žalobkyně neprokázala, že bez průjezdu nelze její nemovitosti řádně užívat. Podle žalovaných má žalobkyně dlouhodobě zajištěn průchod po jejich pozemku, který umožňuje běžné a řádné užívání rekreační chaty. Požadavek na průjezd je pouze požadavkem na vyšší komfort, čímž je naplněn důvod nepovolení cesty pro pouhé pohodlnější spojení. Poukazovali na to, že žalobkyně nepoctivě zamlčela skutečný motiv žaloby, kterým je prodej nemovitostí třetí osobě. V této souvislosti poukazovali na komunikaci zetě žalobkyně s kupci o požadavcích banky a soudu prvního stupně vytýkali, že neprovedl výslech svědka , jméno FO, , který měl tyto okolnosti potvrdit. Nesouhlasili zároveň s tím, že soud zřídil služebnost in rem. Pokud by soud prvního stupně vycházel z osobních potřeb žalobkyně, měl nanejvýše zřídit řešení vázané na její osobu. Za podstatnou považují i neúplnost rozsudku v otázce technické realizace cesty, neboť neřeší vodoměrnou šachtu, jímku, bránu, ploty ani potřebné stavební úpravy. Bez těchto opatření není průjezd bezpečně realizovatelný. Soud prvního stupně tedy podle žalovaných nerozhodl o celé projednávané věci. Poukazovali na to, že již v průběhu řízení navrhovali konkrétní technické řešení, které mohlo spor ukončit dříve. Nesouhlasili s rozhodnutím soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, kdy náklady řízení účastníků ani státu nemají nést oni, ale žalobkyně. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobu zamítl, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s doplněním technického řešení a novým rozhodnutím o nákladech řízení.4. Žalovaná 3) podala odvolání proti výrokům I., III., IV. a VII. Tvrdila, že žaloba je zjevným zneužitím práva, neboť žalobkyně neusiluje o uspokojení skutečné komunikační potřeby, ale skutečným cílem je zvýšení ceny nemovitostí před jejich prodejem. Odkazovala na komunikaci zetě žalobkyně s žalovaným 2), ze které vyplývá existence zájemců o koupi nemovitostí žalobkyně. Soudu prvního stupně vytýkala, že neprovedl výslech zástupce rodiny , jméno FO, , která nemovitosti fakticky užívá. Má za to, že byly splněny zákonné důvody pro nepovolení nezbytné cesty, neboť žalobkyně žádá cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení. Zdůraznila, že vzdálenost od veřejné komunikace činí jen asi 10 metrů a v dané lokalitě je běžné, že se ke stavbám dochází pěšky. Žalobkyni by tedy postačovalo právo stezky, nikoliv průjezdu. Namítala, že si žalobkyně nedostatek přístupu způsobila hrubou nedbalostí, kterou spatřuje v tom, že neusilovala o nabytí sousedních pozemků. Soudu prvního stupně dále vytýkala, že řádně neposoudil možnost zřízení cesty jako obligace a rovněž se nevypořádal s klíčovými námitkami žalované 3) k § 1032 o. z. a ke zneužití práva. Ve vztahu k výroku III. namítala, že jí soudem prvního stupně nebyla přiznána plná náhrada újmy, kdy nesouhlasí zejména s odečtením částky 36 860 Kč spojené s výstavbou cesty a vlivem na tržní hodnotu. Tvrdila, že soud prvního stupně opomenul složku snížení tržní hodnoty jejího pozemku. Namítala dále, že znalecký posudek ani rozsudek dostatečně nezohlednily další dopady a časový vývoj nákladů. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žaloba zamítnuta, případně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal důvodné odvolání žalobkyně proti nákladovým výrokům a částečně důvodné odvolání žalované 3) (proti výroku III.)6. Napadené rozhodnuti není podle odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Z odůvodnění je patrné, jaké skutečnosti soud prvního stupně považoval za prokázané, z jakých důkazů vycházel, proč některé další důkazy neprovedl a jak věc právně posoudil. Požadavkům § 157 o. s. ř. proto rozsudek soudu prvního stupně dostál.7. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro spolehlivé zjištění skutkového stavu. Vycházel zejména z listinných důkazů, z katastrálních podkladů, z korespondence účastníků, z fotodokumentace, z místního šetření, z geometrického plánu a ze znaleckých posudků. Hodnocení těchto důkazů odpovídá požadavkům § 132 o. s. ř. a odvolací soud v něm neshledal logické rozpory ani vnitřní nedůslednost. Soudem prvního stupně bylo správně zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. 128, jehož součásti je rekreační objekt, a dále pozemků parc. č. 205/3, 206/2 a 207/2, vše v katastrálním území , adresa, . Současně bylo nesporné, že pozemek parc. č. 205/38 představuje veřejnou cestu a že mezi touto veřejnou cestou a nemovitostmi žalobkyně leží mimo jiné pozemky parc. č. 205/5 ve vlastnictví žalovaných 1) a 2) a parc. č. 205/4 ve vlastnictví žalované 3). Pozemek parc. č. 205/5 je široký 2,5 metru a již v minulosti byl užíván žalobkyní a jejími právními předchůdci pro příjezd osobním automobilem. Do roku 2018 byl průchod a průjezd vlastníky pozemku parc. č. 205/5 umožňován, poté nebyl dovolen a od roku 2021 jsou na vjezdu na něj umístěny sloupky. V minulosti byly pozemky žalobkyně spojeny s pozemkem 205/38 přes pozemek p.č. 205/4 diagonálně ze severovýchodního rohu tohoto pozemku směrem k místu, kde je v současné době stavba bez č. ev./č.p., která je součástí pozemku parc. č. 205/3. Později došlo k oplocení tohoto pozemku a původní spojení nelze již použít. Pozemek parc. č. 205/5 nabyli žalovaní 1) a 2) od právního předchůdce k zajištění bezpečnosti jejich chaty, a to za podmínek, které žalobkyni nebyly nabídnuty. Na pozemku parc. č. 205/5 byla v roce 2020 vybudována vodoměrná šachtice.8. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. Řízení doplnil v souladu s ustanovením § 213 odst. 4 o. s. ř. výslechem svědka , právnická osoba, , ze kterého zjistil, že nemovitost žalobkyně užívá po dobu cca 5ti let se svou rodinou na základě uzavřené nájemní smlouvy v prosinci 2021. Od té doby je uzavřena i smlouva o smlouvě budoucí kupní, se stanovenou kupní cenou. Výhrada k uzavření kupní smlouvy spočívá v dosud nezajištěném přístupu, resp. možnosti průjezdu k nemovitosti žalobkyně. Nicméně i v případě, že by nebylo rozhodnuto ve prospěch žalobkyně v tomto řízení, k uzavření kupní smlouvy dojde, neboť svědek již vynaložil vlastní náklady na částečnou rekonstrukci, která probíhala asi první dva roky nájmu, teprve poté nemovitost začal užívat k rekreačním účelům. Původně byla cesta přes pozemek žalovaných vymezena dvěma kovovými sloupky, časem byla zřízena ještě vrátka a plůtek. Tím se zhoršila manipulace s většími předměty. Veškerá rekonstrukce probíhala tak, že materiál vozili buď kolečkem, u větších kusů v rukách. Uprostřed cesty je šachta, přes kterou se dá s menším zatížením jezdit. Vozidla parkuje při hranici pozemku 205/36 a odtud se k nemovitosti dostává pěšky. Příchod k nemovitosti mu zakazován není. V současné době svědek s žalobkyní je domluven tak, že počkají na výsledek tohoto soudu. I přes negativní rozhodnutí, dojde k prodeji nemovitosti, a v případě, že by soudním rozhodnutím nebyla nezbytná cesta v rozsahu žalobkyní požadovaném zřízena a on by se stal vlastníkem nemovitosti, snažil by se přístup řešit. Preferoval by osobní jednání s finanční kompenzací. V případě neúspěchu by se obrátil na soud.9. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, v tomto směru na něj v podrobnostech odkazuje.10. , Anonymizováno11. Podle § 1030 odst. 1 o. z., za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.12. Podle § 1032 odst. 1 o. z., soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.13. Podle § 1260 odst. 1 o. z., služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.14. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně nemá ke svým nemovitostem dostatečné a právně stabilní spojení s veřejnou cestou. Soud prvního stupně správně nepokládal za rozhodující, že žalobkyni byl v určitém rozsahu fakticky tolerován průchod přes pozemek žalovaných 1) a 2). Takový faktický stav, závislý na vůli souseda a bez odpovídajícího věcného či obligačního titulu, sám o sobě nenaplňuje požadavek dostatečného spojení s veřejnou cestou ve smyslu shora uvedeného , Anonymizováno, Odvolací soud se ztotožnil i s právním závěrem, že v poměrech dané věci nepostačuje samotný pěší přístup. Panující nemovitosti netvoří pouze rekreační stavba, nýbrž i další pozemky, mezi nimi i lesní pozemek. Posouzení řádného užívání nemovité věci se neomezuje na možnost dojít ke stavbě pěšky, ale vyžaduje zohlednit obvyklý způsob užívání všech dotčených nemovitosti podle jejich povahy a účelu. Požadavek žalobkyně na průchod a omezený průjezd vozidly do 3,5 tuny proto nepřesahuje rámec nezbytné potřeby. Nejde o požadavek na luxusní nebo nadstandardní obsluhu nemovitostí, ale o zajištění jejich řádného užívání, včetně obvyklé údržby, dopravy materiálu a přístupu vozidel odpovídajících běžnému provozu.15. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaných, že žalobkyně žádá nezbytnou cestu pouze za účelem pohodlnějšího spojení. Důvod nepovolení podle § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. dopadá na situace, kdy vlastník již fakticky i právně má dostatečný přístup a domáhá se jen výhodnější či komfortnější varianty. Takový stav zde prokázán nebyl. Soud prvního stupně se dostatečně zabýval i jednotlivými alternativami možného přístupu. Z místního šetření a dalších důkazů vyplynulo, že jiné žalovanými uváděné varianty jsou z důvodu konfigurace terénu, zastavěnosti nebo jiných překážek nevhodné či nerealizovatelné. Naopak varianta přes pozemek parc. č. 205/5 a v nezbytné šíři jednoho metru přes pozemek parc. č. 205/4 představuje řešení nejpřirozenější a současně nejméně zatěžující. Tento závěr odpovídá § 1033 odst. 1 o. z., podle kterého se při více sousedních pozemcích povolí nezbytná cesta přes ten, přes který je nejpřirozenější přístup, se zřetelem k okolnostem stanoveným v , Anonymizováno, Nebylo rovněž prokázáno, že by si žalobkyně nedostatek přístupu způsobila z hrubé nedbalosti či úmyslně ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. Skutečnost, že v minulosti nenabyla některý ze sousedních pozemků, takový závěr sama o sobě neodůvodňuje. Z provedeného dokazování neplyne, že by žalobkyně zmařila existující přístup nebo vědomě vytvořila stav bez přístupu.16. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou zjevného zneužití práva podle § 8 o. z. Ani případná budoucí dispozice žalobkyně s nemovitostmi, včetně jejich převodu, nečiní výkon práva na nezbytnou cestu nepoctivým, jsou-li jinak splněny hmotněprávní předpoklady pro jeho přiznání. Právo nezbytné cesty je právem spojeným s nemovitou věcí a jeho existence nemůže být popřena jen proto, že zvyšuje užitnou nebo tržní hodnotu panující nemovitosti. Komunikace mezi osobami blízkými žalobkyni a žalovaným 2), na kterou odvolatelé poukazovali, tento závěr nevyvrací. Z ní lze dovodit zájem třetích osob o nemovitosti žalobkyně, nikoliv však neexistenci komunikační potřeby nebo zjevné zneužití práva. Smyslem zřízení nezbytné cesty není vytváření nemovitostí bez přístupu, ale naopak realizace přístupu k nemovitostem tam, kde je to nezbytné pro řádné užívání nemovitosti, a to i pro budoucí vlastníky. V tomto směru bylo prokázáno, že možný budoucí vlastník by sám spor o zřízení přístupu k nemovitosti vyvolal. To, že tak činí již sama žalobkyně (byť aktuálně nemovitost fakticky neužívá) není nepoctivým úmyslem, který by zřízení nezbytné cesty bránil.17. Nedůvodná je podle odvolacího soudu i námitka, že nezbytná cesta měla být zřízena pouze jako osobní oprávnění žalobkyně nebo pouze jako obligační vztah. Podle , Anonymizováno, může soud nezbytnou cestu povolit i jako služebnost. V posuzované věci je zřízení pozemkové služebnosti in rem plně přiměřené, neboť jde o řešení stabilní, právně jisté a odpovídající věcnému charakteru panujících i služebných nemovitostí. Tato skutečnost byla nadto i potvrzena výpovědí svědka , jméno FO, , který uvedl, že v případě, kdy by se on stal vlastníkem nemovitostí žalobkyně, měl by rovněž zájem na zřízení nezbytné cesty k uvedeným nemovitostem, a to i případným soudním řízením.18. Soud prvního stupně nepochybil ani při vymezení obsahu služebnosti. Podle § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly. Soud zde navíc obsah tohoto práva přiměřeně omezil na motorová vozidla s nejvyšší povolenou hmotností 3,5 tuny. Tím respektoval požadavek minimalizace zásahu do práv žalovaných.19. Odvolací soud nepřehlédl ani námitky týkající se technického provedení cesty, vodoměrné šachty, jímky, oplocení, brány a případného zpevnění povrchu. Podrobná stavebně-technická specifikace není nezbytnou náležitostí výroku, kterým se služebnost zřizuje. Napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně dostatečně určitě vymezuje panující i služebné nemovitosti, obsah služebnosti i její přesný rozsah odkazem na geometrický plán, a je proto způsobilým podkladem pro vznik věcného práva. Skutečnost, že soud prvního stupně do výroku nepromítl podrobné stavebně-technické řešení budoucí realizace průjezdu, zejména otázku zpevnění povrchu, úpravy oplocení, brány, vodoměrné šachty či dalších místních překážek, sama o sobě nezpůsobuje nesprávnost ani nevykonatelnost rozhodnutí. Tyto okolnosti se týkají způsobu výkonu již zřízeného práva a případného stavebního provedení cesty, nikoli samotné existence a vymezení služebnosti. Je-li k výkonu nezbytné cesty třeba její zřízení jako cesty umělé, uplatní se § 1031 o. z., podle kterého ji zřídí a udržuje ten, v jehož prospěch byla povolena. Soud prvního stupně tedy nepochybil, jestliže technické otázky zohlednil při posouzení přiměřenosti a realizovatelnosti navržené varianty, avšak neučinil je součástí konstitutivního výroku o zřízení služebnosti a stavební náklady nepřenesl na žalované a zohlednil tuto skutečnost i při úvaze o odčinění újmy.20. Soud prvního stupně správně rozlišil úplatu za zřízení služebnosti a újmu, která úplatou kryta není, jak vyžaduje § 1030 odst. 1 o. z. Žalovaným 1) a 2) byla přiznána vyšší náhrada s ohledem na bezprostřední blízkost jejich rekreačního objektu, umístění šachty a dalších prvků, jakož i na intenzitu zásahu do jejich vlastnického práva. Tato úvaha soudu prvního stupně má oporu v provedeném dokazování a je věcně správná. Přiznaná náhrada ve prospěch žalované 3) zahrnuje úplatu za zřízení služebnosti i újmu spojenou s nutností nového oplocení a odstranění porostu. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o výše úplaty, ve prospěch žalované 3). Soud prvního stupně vyšel z formulace znalce, který částku 36 860 Kč určil jako „znehodnocení tržní ceny zřízením nezbytné cesty a náklady“, a posoudil tuto částku pouze jako náklady na zřízení nezbytné cesty. Žalované 3) tak nebylo přiznáno znehodnocení tržní ceny, tak jak k tomu bylo u 1) a 2) žalovaných. Odvolací soud žalované 3) přiznal i znehodnocení tržní ceny zřízením nezbytné cesty v uvedené výši a rozsudek soudu prvního stupně proto ve výroku III. změnil tak, že výše úplaty pro odčinění újmy spojené se zřízením služebnosti žalované 3) činí 91 760 Kč.21. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. jako věcně správný podle § 219 potvrdil, ve výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, pokud jde o výši úplaty pro odčinění újmy spojené se zřízením služebnosti žalované 3).22. Odvolací soud se neztotožnil s postupem soudu prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení, pokud shledal předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení nemusí soud zčásti nebo zcela přiznat náhradu nákladů řízení, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Soud prvního stupně důvody hodné zvláštního zřetele pro takový postup shledal v charakteru sporu a ve skutečnosti, že žalobkyni bylo umožněno užívání pozemku parc. č. 205/5 žalovanými 1) a 2) na základě výprosy. Odvolací soud má za to, že uvedené důvody nejsou splněním předpokladů pro tak výjimečný postup, jak ustanovení § 150 o. s. ř. předpokládá. V daném případě měla žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně úspěch plném rozsahu a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady na zaplaceném soudním poplatku (5 000 Kč), na zaplacených zálohách na znalecké posudky (10 000 Kč a 20 000 Kč, tj. celkem 30 000 Kč) a dále náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení představuje odměna zástupce žalobkyně za 13 úkonů právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, písemná žaloba, tři písemná vyjádření ve věci samé, účast zástupce žalobkyně na šesti jednáních soudu prvního stupně, z nichž dvě přesáhla délku dvou hodin) po 2 500 Kč, odměna za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny (odvolání žalobkyně proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé) podle § 11 odst. 1 písm. e) 1 250 Kč podle § 9 odst. 3, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, , odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření ve věci a účast zástupce žalobkyně u jednání soudu prvního stupně) po 3 700 Kč podle § 9 odst. 3, § 7 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, , 12 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, a dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, . Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas v souvislosti s šesti cestami zástupce žalobkyně do sídla soudu prvního stupně, respektive na místo provádění důkazů mimo jednání v , adresa, , vždy za tři započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, a náhrada za promeškaný čas po 150 Kč za tři započaté půlhodiny v souvislosti s cestou zástupce žalobkyně na jednání soudu prvního stupně podle § 14 odst. 3 vyhlášky advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, a dále náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí zástupce žalobkyně u jednání soudu prvního stupně z místa sídla zástupce a zpět v celkové výši 5 089,47 Kč, a 21% DPH. Celková výše nákladů právního zastoupení včetně 21 % DPH činí 64 946,26 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí 99 946,26 Kč. Žalovaným byla uložena povinnost k náhradě takto vzniklých nákladů žalobkyni vždy v rozsahu jedné poloviny (žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně), tj. 49 973 Kč. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku IV. změnil tak, že žalovaným uložil povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalobkyni, tak jak je uvedeno ve výroku II.23. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i ve výrocích V., VI. a VII. o náhradě nákladů řízení státu, kdy v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů, které státu v řízení před soudem prvního stupně vznikly na vyplaceném znalečném v celkové výši 54 935 Kč, stanovil k úhradě v řízení neúspěšným žalovaným, a to v rozsahu jedné poloviny (27 467,50 Kč) žalované 3) a ve stejném rozsahu i žalovaným1) a 2); těm společně a nerozdílně.24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151, § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy v odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně. Žalovaným byla proto uložena povinnost náhrady nákladů, které žalobkyni v odvolacím řízení vznikly. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení představují náklady právního zastoupení, a to odměna za jeden úkon právní služby (účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu po 3 700 Kč podle § 9 odst. 3, § 7 bod 5 advokátního tarifu, za jeden úkon právní služby (odvolání proti nákladovým výrokům) ve výši ½ podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, tj. 1 850 Kč podle § 9 odst. 3, § 7 bod 5. advokátního tarifu, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1,4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 1 355 Kč (po zaokrouhlení). Z celkové výše nákladů žalobkyně 7 805 Kč byla uložena povinnost k úhradě v rozsahu jedné poloviny (3 902,50 Kč) jak žalované 3), tak žalovaným 1) a 2), těm společně a nerozdílně.