Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. 3222, jehož součástí je stavba č. p. 696, k pozemku parc. č. st. 3223/2, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., pozemku parc. č. st. 3223/3, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., pozemku parc. č. 3223/1, pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. 3247/7, vše v katastrálním území , adresa, (výrok I.), uvedené nemovité věci s výjimkou pozemku parc. č. 3247/7 v katastrálním území , adresa, přikázal do spoluvlastnictví žalobkyň a) a b), každé v rozsahu jedné ideální poloviny (výrok II.), pozemek parc. č. 3247/7 v katastrálním území , adresa, přikázal do spoluvlastnictví žalobkyň, a to žalobkyni a) s podílem o velikosti ideálních 9/10 a žalobkyni b) s podílem o velikosti ideální 1/10 (výrok III.), žalobkyni a) uložil povinnost zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 2 482 124 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), a nakonec uložil žalobkyním a žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení státu (výrok VI. a VII.).2. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně včasné odvolání, a to pouze proti části výroku IV. rozsudku, která se týkala lhůty ke splnění povinnosti zaplatit přiměřenou náhradu na vypořádání žalovanému. Uvedla, že v rozsudku stanovená lhůta je vzhledem ke konkrétním okolnostem věci nepřiměřeně krátká a fakticky zcela nerealizovatelná. Čerpání hypotečního úvěru, který má sloužit k zaplacení přiměřené náhrady, je podmíněno splněním podmínek financující banky, která v tomto případě požaduje především předložení již předem schválené převodní smlouvy a ověření, že v katastru nemovitostí je vyznačeno vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem ve prospěch nabyvatele a tato podmínka musí být splněna nejméně 10 obchodních dnů před požadovaným termínem zahájení čerpání, ale i splnění dalších podmínek, což doložily dodatkem ke smlouvě o hypotečním úvěru.3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části (ve lhůtě k plnění) v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. , Anonymizováno5. Obecně je třeba uvést, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je žádoucí, aby se účastníkovi, který vypořádáním zrušeného spoluvlastnictví v důsledku přikázání majetku jinému ze spoluvlastníků pozbude své vlastnické právo k takovému majetku, dostal ekvivalent jeho hodnoty v přiměřené lhůtě. Současně však účelem soudního řízení a v něm uložené povinnosti není okamžité zahájení exekuce či výkonu rozhodnutí dle vydaného soudního rozhodnutí po uplynutí lhůty k plnění, kterou povinný účastník nemá objektivně šanci dodržet. V tomto případě nebylo možné odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně a) v řízení zaplacení přiměřené náhrady na vypořádání vázala na poskytnutí úvěru bankou, tedy lhůta ke splnění povinnosti v délce tří dnů od právní moci rozsudku, při nutnosti splnit bankou požadované podmínky, objektivně ke splnění její povinnosti nemohla postačovat (podmínky čerpání úvěru žalobkyně doložila dodatkem k úvěrové smlouvě). Současně je však třeba připomenout, že odvolání směřovalo pouze proti lhůtě ke splnění povinnosti zaplatit přiměřenou náhradu, žalobkyně tak již měly prostor pro to, aby zahájily přípravu na splnění podmínek pro čerpání úvěru, včetně podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, neboť právní moc ostatních výroků nebyla odvoláním dotčena (, Anonymizováno, ).6. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě stanovit delší lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit přiměřenou náhradu, přičemž s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu lze za přiměřenou považovat lhůtu tří měsíců od právní moci tohoto usnesení, proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku IV. přiměřeně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil.7. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že do výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně nepojal označení čísla účtu žalovaného, na který by měla být přiměřená náhrada vyplacena, jak žalobkyně požadovaly; uvedení takového údaje není povinnou součástí výroku o zaplacení přiměřené náhrady a s ohledem na skutečnost, že žalovaný může výběr účtu, na který má být přiměřená náhrada zaplacena, až do okamžiku zaplacení měnit, se takový postup odvolacímu soudu ani nejeví praktickým.8. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. v spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně sice byly se svým odvoláním úspěšné, odvolací soud však přihlédl k tomu, že lhůtu ke splnění povinnosti stanovil soud prvního stupně bez přihlédnutí k tvrzením učiněným žalobkyní a) ve vztahu k prodloužení obecné lhůty, žalovaný svým postupem v řízení nezavdal příčinu k podání odvolání. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.