11 CO 21/2022-352 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně vyhověl žalobě a určil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] a zemřelá dne [datum], byla ke dni své smrti vlastnicí jedné neoddělitelné poloviny z celku na nemovitosti, stavbě [adresa] – objektu bydlení, stojící na parcele [číslo] ve vlastnictví jiného vlastníka, v katastrálním území a obci [obec] (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 31 940 Kč (výrok II) a dále žalované uložil povinnost nahradit státem placené náklady s tím, že tato výše bude určena samostatným rozhodnutím (výrok III). 2. V odůvodnění rozsudku dospěl soud prvního stupně na základě provedených důkazů k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť je dědičkou zůstavitelky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a bez tohoto určení nebude sporná nemovitost doprojednána v dědickém řízení po zůstavitelce. Dále soud prvního stupně uzavřel, že provedenými důkazy bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že kupní smlouva uzavřená mezi zůstavitelkou a žalovanou dne 14. 12. 2010 je neplatným právním úkonem dle ust. § 38 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Zůstavitelka byla v okamžiku podpisu kupní smlouvy osobou nezpůsobilou k právním úkonům, trpěla závažnou duševní poruchou (demencí při Alzheimerově chorobě), která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Kupní smlouva tak nemohla založit vlastnictví sporné nemovité věci pro žalovanou. Za zásadní soud prvního stupně považoval odborný závěr znalce z oboru psychiatrie [anonymizována dvě slova], když před zadáním tohoto posudku soud provedl dokazování tak, aby měl znalec k dispozici dostatek podkladů pro své závěry. Tyto závěry pak znalec v posudku odborně, logicky a srozumitelně odůvodnil a před soudem je obhájil a reagoval přitom dostatečně i na námitky žalované vůči závěrům svého posudku. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšné žalobkyni. O povinnosti žalované zaplatit náklady státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a jí označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Vytýkala soudu, že v odůvodnění rozsudku pominul řadu provedených důkazů, svědčících pro způsobilost zůstavitelky k uzavření kupní smlouvy. Především jde o dvojí výpověď [anonymizováno] [příjmení] v trestním řízení, z níž vyplývá, že zůstavitelka nejevila známky duševní poruchy. Dále jde o výpověď pracovnice [anonymizováno] [obec a číslo] a pracovnic zařízení, které poskytovalo zůstavitelce péči, rovněž o výpověď svědků, kteří pro zůstavitelku prováděli v bytě stavební úpravy. Žalovaná rovněž namítala nesprávnost závěrů znaleckého posudku a uvedla, že znalec měl k dispozici pouze kusé lékařské zprávy od praktické lékařky, byl proto povinen ve svých závěrech zhodnotit i výpovědi svědků, jejichž věrohodnost nebyla zpochybněna a kteří víceméně shodně vypovídali, že zůstavitelka v inkriminovaném období hovořila zcela racionálně. Je zřejmé, že později došlo k zhoršení jejího stavu, zejména v souvislosti s převozem do [anonymizováno] nemocnice [obec], žalovaná však trvá na tom, že stav zůstavitelky v polovině prosince 2010 byl po duševní stránce zcela zachovalý, když i vyšetření psychiatričkou [anonymizováno] [příjmení] v únoru 2011 svědčilo pouze o její lehké demenci, která v polovině prosince 2010 ještě nemusela být přítomná. Dále žalovaná soudu vytýkala, že pominul výsledky sociálního šetření prováděného v prosinci 2010 pracovnicí sociálního odboru [anonymizováno] [obec a číslo], při němž byly zjištěny výhradně problémy týkající se tělesného a nikoli duševního stavu zůstavitelky. Nesprávné právní posouzení pak žalovaná spatřovala v tom, že soud prvního stupně ve smyslu přechodných ustanovení k občanskému zákoníku účinnému od 1. 1. 2014 (§ 3030) neaplikoval ust. § 4 tohoto zákona a nepřihlédl k tomu, že zůstavitelka nebyla za svého života omezena ve svéprávnosti. Z uvedených důvodů se žalovaná domáhala změny napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. 4. Žalobkyně považovala napadený rozsudek za správný, dostatečně odůvodněný, a navrhla jeho potvrzení. S výtkami žalované nesouhlasila a odkázala zejména na lékařské zprávy a znalecký posudek [anonymizována dvě slova], z nichž vyplývá, že zůstavitelka trpěla závažnou duševní poruchou, v důsledku které nebyla ke dni 14. 12. 2010 způsobilá k právním úkonům a nebyla schopna platně uzavřít kupní smlouvu. Znalecký posudek je zpracován velmi podrobně a v podstatě nepřipouští pochybnosti o závěrech znalce. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalované, k vyjádření žalobkyně i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Žalovaná uplatnila odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Existenci jiných odvolacích důvodů nebo vad, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud neshledal (ust. § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). 7. Především je třeba konstatovat, že soud prvního stupně provedl v řízení nezbytné důkazy, jimiž zjistil skutkový stav v souladu s ust. § 120 o. s. ř., a to tak, jak byly účastníky navrhovány. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci a mohl z něj vycházet i odvolací soud. Důkazy, které soud prvního stupně provedl, dle názoru odvolacího soudu správně zhodnotil a vyvodil z nich skutkový závěr, který je logickým zhodnocením provedených důkazů. Na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně mohl proto rozhodnout i odvolací soud, a protože skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud nemohl tedy dospět ani k jinému skutkovému závěru, odlišnému od skutkového závěru soudu prvního stupně. V této souvislosti je třeba též zdůraznit, že při posledním jednání soudu prvního stupně bylo účastníkům dáno poučení podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., a po tomto poučení nebyly navrhovány žádné další důkazy a nebyly uváděny žádné další rozhodné skutečnosti. Ani v řízení před odvolacím soudem nebyly účastníky žádné další důkazy navrhovány (za splnění podmínek ust. § 205a o. s. ř.) ani nebylo navrhováno opakování důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně. Rovněž je třeba zdůraznit, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně nelze považovat za zjevně nesprávné či nelogické a soud prvního stupně také při hodnocení důkazů žádný z provedených důkazů neopomněl. Pokud některé z provedených důkazů označuje žalovaná za opomenuté (uvádí, že je soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku pominul), odvolací soud konstatuje, že tomu tak není, neboť žádný z důkazů citovaných v odvolání žalované nebyl soudem opomenut, soud prvního stupně z nich vycházel a v odůvodnění rozsudku je nepomíjí, pouze z nich činí jiný skutkový závěr, nežli žalovaná. Z výše uvedených důvodů proto není dán odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. 8. Odvolací soud se poté zabýval tím, zda je dán odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b o. s. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není. Soud prvního stupně přihlížel ke všem skutečnostem tvrzeným oběma účastnicemi a provedl všechny důkazy jimi navrhované. 9. Dále odvolací soud řešil, zda právní posouzení věci, jak je provedl soud prvního stupně, je nesprávné, a zda je tedy dán odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení věci lze mít za obecně nesprávné tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, případně správně určenou právní normu nesprávně vyložil nebo ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Odvolací soud má za to, že k takové situaci v přezkoumávané věci nedošlo, soud prvního stupně aplikoval správná ustanovení hmotného práva, zejména ust. § 38 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a poté, kdy řádně zjistil skutkový stav, věc správně právně posoudil. 10. V přezkoumávané věci bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že žalobkyně je jedinou dědičkou zůstavitelky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] a zemřelé dne [datum] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (poté, kdy byla připuštěna změna původně podané žaloby). Dále bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela se zůstavitelkou dne 14. 12. 2010 kupní smlouvu, jejímž předmětem byla sporná nemovitá věc. Žalobkyně tvrdila, že zůstavitelka nebyla v okamžiku uzavření kupní smlouvy k tomuto právnímu jednání (dříve právním