13 CO 179/2022-435 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 165 580 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 26. 6. 2018 do zaplacení, a to společně a nerozdílně s dalším povinným, společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] s tím, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého povinného (výrok I), dále žalobu o zaplacení částky 615 981,06 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo (výrok III). 2. V posuzované věci žalobce jako správce konkurzní podstaty dlužníka [právnická osoba] uplatnil po žalovaném – fyzické osobě [jméno] [příjmení] – nárok na náhradu škody, která dle žalobních tvrzení vznikla dlužníku ([právnická osoba]) v důsledku úmyslného porušení dobrých mravů ze strany žalovaného, který v pozici, coby jediný akcionář a statutární orgán v období od 21. 8. 2015 do 17. 5. 2016 společnosti [právnická osoba], která je jediným společníkem dlužníka, nařídil v listopadu 2015 odebrat dlužníku bez předchozího upozornění či výpovědi stroj [anonymizováno] [číslo], pronajatý společností [právnická osoba] jako vlastníkem a pronajímatelem dlužníku ([právnická osoba]) na základě nájemní smlouvy z 1. 1. 2015 sjednané na dobu určitou do 31. 12. 2015. V důsledku odebrání uvedeného stroje došlo ke zrušení provozu dlužníka a následnému úpadku. Uvedené jednání žalovaného vedlo i k úpadku společnosti [právnická osoba] a v důsledku toho k neschopnosti společnosti [právnická osoba] splnit své závazky vůči dlužníku za zboží dodané společnosti [právnická osoba] na základě rámcové kupní smlouvy v hodnotě 165 580 Kč. Vlivem jednání žalovaného (násilné odebrání stroje [anonymizováno]) pak nebyl dlužník ([právnická osoba]) schopen hradit závazky v částce 615 981,06 Kč vůči dalším subjektům. Žalobou uplatněnou u soudu dne 28. 6. 2018 se proto žalobce domáhal po žalovaném náhrady škody dle § 2909 o.z. v částce 784 561,06 Kč sestávající jednak z částky 165 580 Kč, přiznané dlužníku vůči společnosti [právnická osoba] rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 7 C 330/2016-27, když částka přiznaná tímto rozsudkem proti společnosti [právnická osoba] nebyla vymožena v exekučním řízení vedeném žalobcem proti společnosti [právnická osoba], když bylo zjištěno, že tato společnost je v úpadku a nemá žádný majetek, a dále škoda sestávala z částky 615 981,06 Kč, představující závazky dlužníka (společnosti [právnická osoba]) vůči třetím osobám, které dlužník nebyl schopen hradit v důsledku zrušení provozu odebráním stroje [anonymizováno] [číslo] na základě protiprávního jednání žalovaného. 3. Žalovaný s uplatněným nárokem na náhradu škody nesouhlasil. Namítal nedostatek pasivní legitimace, neboť vystupoval v pozici statutárního orgánu společnosti [právnická osoba], a zároveň tvrdil, že neporušil dobré obchodní vztahy se společností [právnická osoba], a to ani jako statutární zástupce společnosti [právnická osoba] Odkazoval na základní fakta obchodní spolupráce mezi dlužníkem ([právnická osoba]) a společností [právnická osoba], kdy první společnost byla společností výrobní a druhá společnost společností prodejní, v tom důsledku došlo k uzavření dalších právních jednání mezi uvedenými společnostmi, a to jak rámcové kupní smlouvy, na základě níž společnost [právnická osoba] se stala výhradním prodejcem všech výrobků na území ČR a EU vyrobených společností [právnická osoba], tak nájemní smlouvy, na základě níž byl společnosti [právnická osoba] pronajmut předmětný stroj na dobu jednoho roku od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, přičemž dle žalovaného jediným subjektem, který porušil dobré mravy či dobré obchodní vztahy, měla být společnost [právnická osoba], když bez vědomí společnosti [právnická osoba] prodávala napřímo či za nižší cenu své výrobky koncovým zákazníkům, čímž poškozovala cenovou politiku společnosti [právnická osoba], a uvedené jednání vedlo k výpovědi nájemní smlouvy o nájmu předmětného stroje. 4. Soud prvního stupně o nároku žalobce uplatněného žalobou rozhodoval napadeným rozsudkem opětovně po předchozím kasačním rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2021, č.j. 13 Co 61/2021-351, 13 Co 253/2020, a v jeho intencích pak při posuzování odpovědnosti žalovaného za škodu uplatněnou žalobcem uzavřel, že ve vztahu k částce 165 580 Kč, představující plnění přiznané dlužníku vůči společnosti [právnická osoba] rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 7 C 330/2016-27, je žaloba na zaplacení této částky i žalovaným, který byl v pozici statutárního orgánu společnosti [právnická osoba], důvodná. Soud prvního stupně ve vztahu k tomuto nároku odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí NS 23 Cdo 4194/2008, 32 Cdo 683/2008) a dovodil, že je dána povinnost žalovaného k úhradě této částky žalobci z titulu ručitelského závazku žalovaného ve smyslu ust. § 159 odst. 1 a 3 občanského zákoníku. Vyšel ze zjištění, že žalovaný, coby člen statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] (předseda představenstva společnosti [právnická osoba]) si nepočínal s péčí řádného hospodáře, jednal v rozporu s právem, minimálně v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, pokud násilným způsobem (v odůvodnění rozhodnutí popsaným) odebral stroj [anonymizováno] na výrobu kamen pronajatých společností [právnická osoba], a tím se podílel na jejím úpadku a neschopnosti plnit závazky a současně se nechoval ani jako poctivý hospodář ve vztahu k plnění závazků společnosti [právnická osoba] vůči společnosti [právnická osoba], pokud této společnosti nebyly uhrazeny faktury po splatnosti v celkové výši 165 580 Kč, ačkoli na účtu společnosti [právnická osoba] měly být v době než žalovaný přistoupil k jejímu prodeji, finanční prostředky ve výši 200 000 Kč (účastnická výpověď žalovaného). Za situace, kdy pohledávka přiznaná žalobci citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 nebyla s ohledem na nesolventnost a nemajetnost společnosti [právnická osoba] žalobci uhrazena a vymožení této pohledávky je nemožné, je to žalovaný, který v pozici statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] odpovídá jako ručitel za škodu vzniklou žalobci a je povinen k úhradě uvedené částky 165 580 Kč včetně příslušenství ve smyslu ust. § 1970 o.z. Z toho důvodu soud prvního stupně žalobě výrokem I, co do částky 165 580 Kč, žalobě vyhověl. Co do zbytku, tj. ohledně částky 615 981,06 Kč spolu s příslušenstvím, uplatněné žalobcem jako škoda v podobě přihlášených a nepopřených pohledávek třetích osob do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] a vzniklé nemožností společnosti [právnická osoba] vyrábět a tím uspokojovat pohledávky svých věřitelů, zde soud prvního stupně neshledal pasivní legitimaci žalovaného k náhradě této škody, proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 150 o.s.ř., kdy shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení převážně úspěšnému žalovanému. Dle soudu prvního stupně důvody zvláštního zřetele hodné spočívají v okolnostech sporu, kdy žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil zánik dvou společností a že v části žaloby nebyl shledán pasivně legitimovaným jen proto, že by k náhradě této škody byla legitimována samotná akciová společnost, jejíž byl žalovaný jediným akcionářem a předsedou představenstva. 5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak žalobce, a to do zamítavého výroku II rozsudku soudu prvního stupně, tak žalovaný do výroku I a závislého výroku o nákladech řízení. 6. Žalobce následně odvolání jím podané do výroku II o zamítnutí žaloby co do částky 615 981,06 Kč s příslušenstvím vzal v plném rozsahu zpět a odvolací soud řízení o odvolání žalobce usnesením vydaným dne 27. 10. 2022 zastavil (§ 207 odst. 2 o.s.ř.) a předmětem odvolacího řízení tak zůstalo pouze odvolání žalovaného směřující do výroku I a závislého výroku III rozsudku soudu prvního stupně. 7. Žalovaný v odvolání namítal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, jakož i to, že rozhodnutí je nespravedlivé a nemá oporu v provedeném dokazování. Ve vztahu k částce, která mu byla soudem prvního stupně uložena k zaplacení a která představuje částku, jež byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 7 C 330/2016-27 ze dne 6. 10. 2016, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2016, uložena k zaplacení žalované společnosti [právnická osoba], a to ve prospěch insolvenčního správce dlužníka [právnická osoba] namítal, že z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 vyplývá, že částka 165 580 Kč sestává z nezaplacených faktur, které měly být společností [právnická osoba] zaplaceny dlužníku společnosti [právnická osoba], jejichž splatnost nastala ve dnech 10. 4. 2015, 29. 4. 2015, 4. 5. 2015, 13. 5. 2015 19. 5. 2015, 28. 5. 2015, 15. 6. 2015, 22. 6. 2015 (ve dvou případech), 25. 6. 2015 a 30. 6. 2015. S ohledem na