10 CO 304/2023-533 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 47 485 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 702,19 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení zamítl (výrok II.) a výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 50 581 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku I. a III. se odvolal žalovaný. K procesní stránce namítl, že návrhu žalovaného na přerušení řízení soud nevyhověl a sám si správnost vyúčtování za roky 2019 a 2020 vyhodnotil jako předběžnou otázku. 3. Dále namítl nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně a nesprávné právní posouzení věci. Nejprve zrekapituloval závěry soudu prvního stupně uvedené v písemném odůvodnění rozsudku. Podle názoru žalovaného soud nesprávně zhodnotil důkazy, které v předmětném řízení provedl a došel tak k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 jsou vyúčtování správná. K takovému závěru došel toliko mechanickým výpočtem části položek, které jsou vedeny ve vyúčtování, a dle soudu bylo možné dopočíst závěry vyúčtování jednoduchou matematickou operací. Výši nákladů si měl žalovaný dle soudu ověřit nahlédnutím do podkladů. Podle názoru žalovaného však prostým výčtem položek podle zákona o poskytování plnění není možné jakkoli hodnotit správnost vyúčtování služeb. K tomuto závěru nelze dojít z toho důvodu, že soud neměl k dispozici podklady k vyúčtování. Vyúčtování služeb musí být přezkoumatelné a zkontrolovatelné. To, že ve vyúčtování je uvedeno, že příjemci služeb byly poskytovány nějaké služby, jaká byla spotřeba daných služeb a kolik činila výše nedoplatků, neznamená, že je předmětné vyúčtování řádné a správné, protože správnost a řádnost vyúčtování je možné vyhodnotit pouze za současného prostudování podkladů k předmětnému vyúčtování. Žalovaný pak také uvedl, že nerozumí tomu, jak mohl soud prvního stupně dospět k závěru, že žalovanému bylo ze strany žalobce umožněno nahlédnout do podkladů. Podle názoru žalovaného z žádného z provedených důkazů takový závěr nevyplývá. 4. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí dovodil řadu povinností pro žalovaného vyplývajících ze stanov žalobce, z rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 9. 12. 2015, 2. 5. 2018 a ze smlouvy o zajišťování správy domu a pozemku. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, že by soud kterýkoli z dokumentů jakkoli zkoumal co do platnosti a závaznosti, zejména například, zda rozhodnutí vlastníků byla přijata potřebným množstvím hlasů, zda předmětná shromáždění byla řádně svolána, zda byla usnášeníschopná, zda smlouva o zajišťování byla uzavřena platně atd. Zejména ve vztahu ke smlouvě o zajišťování správy domu a pozemku je žalovaný toho názoru, že účinky této smlouvy jsou pro něj nicotné. Soud prvního stupně postupoval formalisticky, důkazy zkoumal pouze povrchově a nezabýval se jimi do detailu. 5. Dále žalovaný namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obsah vyúčtování ve smyslu zákona o poskytování plnění soud zkoumal pouze formalisticky. Nepřihlédl také ke vztahu žalobce a žalovaného, neboť podle názoru žalovaného je účelem zákona o poskytování plnění poskytnout ochranu primárně nájemcům, jakožto slabším stranám nájemního vztahu a ostatním příjemcům služeb, kterými jsou vlastníci jednotek. Zopakoval, že podle jeho názoru vyúčtování za rok 2019 a 2020 jsou stiženy vadami, neboť neobsahují náležitosti dle § 7 odst. 2 zákona o poskytování plnění. Právní předpisy soud prvního stupně aplikoval tedy nesprávně. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a to buď tak, že žaloba bude zamítnuto anebo aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. 6. Při odvolacím jednání pak doplnil další odvolací námitku, že závěry soudu prvního stupně týkající se výpočtu žalované částky je nepřezkoumatelné. 7. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce. Poukázal na to, že soud žalovaného vyzýval k doplnění a konkretizaci jeho tvrzení stran údajné nesprávnosti vyúčtování. Ten však i výzvě navzdory nijak nespecifikoval, v čem by konkrétně měla spočívat nesprávnost vyúčtování a poukazoval na nesprávnost pouze v té nejobecnější rovině. Žalobce doložil a zaslal žalovanému řádná a věcně správná vyúčtování a tím splnil svoji zákonnou povinnost. Žalovaný měl navíc možnost vyúčtování reklamovat a tohoto práva nevyužil, naopak vyčkával a věc začal řešit až s poměrně velkým časovým odstupem podáním žalob. Dosud nespecifikoval, v čem spatřuje nesprávnost vyúčtování. Záměrem žalovaného je pouze žalobci uškodit. V této souvislosti odkázal žalobce na další řízení, která byla mezi účastníky vedena, a zejména na rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 10 Co 210/2022-244, ze dne 13. 10. 2022 (spor o řádnost a správnost vyúčtování z roku 2019) a ze dne 23. 11. 2022, č. j. 61 Co 243/2022-241 (spor o řádnost a správnost vyúčtování 2020). Odvolací soud zdůraznil ve svých rozhodnutích zejména absenci konkretizace námitek vad vyúčtování ze strany žalovaného, což bylo jedním z hlavních činitelů neúspěchu žalovaného v těchto sporech. Odkázal zejména na bod 19., 27., 32., 35. a 36. rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 10 Co 210/2022, a na body 6. a 10. rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 61 Co 243/2022. Žalovaného počínání ve formě rezignace na jakoukoli konkretizaci domnělých vad vyúčtování musí mít za následek neúspěch žalovaného v aktuálním řízení. Námitka žalovaného, že vyúčtování byla soudem posouzena pouze mechanicky, nejsou správná. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a tvrzení žalovaného zcela postrádají smysl. Obdobné platí pro odvolací námitky ve vztahu k nahlížení do podkladů k vyúčtování. Nahlížení není předmětem tohoto řízení, a pokud je žalobci známo, tak žalovaný tuto námitku před soudem prvního stupně neuplatnil. Navíc i v tomto ohledu bylo mezi stranami vedeno řízení a žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2022, č. j. 10 Co 210/2022-244, a to na bod 33. odůvodnění rozsudku. Zde odvolací soud dospěl k závěru ve shodě se soudem prvního stupně, že žalobce měl možnost se s podkladovými materiály pro vyúčtování za rok 2019 seznámit. Ve věci sp. zn. 61 Co 243/2022 Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že závěr soudu prvního stupně o tom, že pokud by měl žalobce skutečný zájem se s podklady seznámit, mohl tak učinit, a to nejenom ve dvou konkrétně stanovených termínech, ale kdykoli poté. Žalobce také poukázal na spor, který byl veden mezi účastníky a jehož předmětem bylo nahlížení do podkladů k vyúčtování za rok 2018. I v této věci již rozhodoval odvolací soud dne 25. 5. 2023 rozsudkem sp. zn. 10 Co 21/2023. Zde soud dospěl k závěru, že žalobce prokazatelně umožnil žalovanému nahlédnout do podkladů k vyúčtování za roky 2015 až 2019 (tedy i za roky 2019 a 2020) a postavil najisto, že po doplněném dokazování před odvolacím soudem bylo zjištěno, že žalovaný vyvinul veškerou možnou iniciativu k tomu, aby potřebné informace žalobci o tom, že může prostudovat podklady za roky 2015 až 2020, poskytl. Vyslovil závěr, že nemá žádné pochybnosti o tom, že takto žalovaný učinil, což je v rozsudku popsáno. Také shledal jednání žalovaného za chování mající znaky zneužití práva podle § 8 o. z. a takové jednání nepožívá právní ochrany. Soud zde vyslovil závěr, že je evidentní, že i kdyby se žalovaný snažil sebevíce, žalobce není ochotný s žalovaným vůbec spolupracovat, odmítá veškeré úkony ze strany žalovaného, ať už se jedná o převzetí, např. peněz z titulu bezdůvodného obohacení, začne popírat, že vůbec má účet, nesdělí číslo účtu, popírá oznámení na vitrínách, popírá, že využíval poštovní schránku v domě, popírá vhození listin do schránky, zpochybňuje, že listiny zasílané žalovaným patří jemu, vede s žalovaným řadu sporů, prostě zkrátka maximálně komplikuje vzájemnou spolupráci. Pokud jde o namítanou neplatnost smlouvy o správě, pak žalovaný poukázal na to, že tato smlouva byla schválena usnesením shromáždění vlastníků dne 11. 12. 2018 v souladu se stanovami žalobce a zákonem. Usnesení jsou platná. Žalovaný také jejich platnost nikdy nerozporoval, ač tak činit mohl. V řízení před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 10 Co 210/2022 bylo také konstatováno, že námitky žalovaného týkající se neplatnosti smlouvy jsou také zcela nekonkrétní. Soud zde také uvedl, že byl k důkazu proveden doklad o schválení příslušné smlouvy shromáždění vlastníků jednotek potřebnou většinou a rovněž také pozvánka k tomuto shromáždění obsahující tuto smlouvu. 8. Pokud žalovaný namítl, že závěry soudu prvního stupně jsou nesprávné i po právní stránce a že se na žalovaného mělo hledět jako na slabší stranu, pak odmítl žalobce, že by se pokoušel zneužít svého postavení, navíc vztah mezi žalobcem a žalovaným není vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem a úvahy ohledně ochrany slabší strany jsou mylné. To také potvrdil