13 CO 2/2023-144 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 52 246 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 394 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení a dále s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 852 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 037 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná, jako vlastník bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], včetně podílu na společných částech budovy a pozemku v rozsahu [číslo], je členem žalobce. Žalovaná jako člen žalobce, s ohledem na znění stanov žalobce (článek VII bod 2 písm. d/ a e/), je povinna platit příspěvky do fondu oprav a stanovené zálohy za služby spojené s užíváním bytu a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Na základě evidenčního listu byla žalovaná povinna platit příspěvek do fondu oprav ve výši 1 070 Kč měsíčně a příspěvek na služby ve výši 2 155 Kč měsíčně, celkem 3 225 Kč měsíčně. Žalovaná dluží částku ve výši 19 394 Kč z vyúčtování za rok 2020, splatnou ke dni 30. 6. 2021, dále částku 32 852 Kč, představující nedoplatek podle vyúčtování za rok 2021, kdy v obou případech bylo vyúčtování žalované řádně doručeno, a nedoplatek z vyúčtování uhrazen nebyl. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 1180, § 1181 o. z. ve spojení s článkem VII bod 2 písm. d) a e) stanov žalobce a vzal za prokázáno, že žalovaná jako vlastník jednotky porušila jednu ze svých základních povinností, když žalobci neplatila stanovené příspěvky do fondu oprav a služeb za roky 2020 a 2021, přičemž nedoplatek za rok 2020 představuje částku 19 394 Kč a nedoplatek za rok 2021 částku 32 852 Kč. Pokud žalovaná pouze v obecné rovině uvedla, že s vyúčtováním nesouhlasila, kromě tvrzené telefonické reklamace vyúčtování za rok 2021 však proti vyúčtování zákonem požadovaným způsobem (§ 8 zákona č. 67/2013 Sb.) nikterak nebrojila. Dále soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že ve věci rozhodl rozsudkem po jednání, které se konalo 24. 11. 2022, k němuž se žalovaná ze zdravotních důvodů omluvila, o jeho odročení však nepožádala, proto soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., plným úspěchem žalobce, proto mu přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů za právní zastoupení žalobce advokátem za vyjmenované úkony právní služby, včetně paušálních náhrad výdajů a náhrady cestovného a náhrady za ztrátu času. Důvod pro postup podle § 150 o. s. ř. a nepřiznání žalobci náhrady nákladů řízení soud prvního stupně neshledal. Dovodil, že důvody hodné zvláštního zřetele dány nejsou, když sice žalovaná byla rozhodnutím soudu v průběhu řízení osvobozena od soudních poplatků, avšak následně z jejího vyjádření ze dne 17. 10. 2022 vyplývá, že začala pracovat v Německu a soud uzavřel, že by nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci za této situace považoval za příliš tvrdé i z důvodu, že žalobce se dlouhodobě, avšak marně, snažil s žalovanou na úhradě nedoplatků dohodnout. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Nesouhlasila s rozhodnutím soudu ukládající jí povinnost k plnění. Namítala, že k jednání dne 24. 11. 2022 se omluvila, pro nemoc se nemohla k jednání dostavit, odeslala o tom i potvrzení z lékařské pohotovosti. Požadovala, aby bylo ve věci znovu jednáno. K výzvě soudu odvolání doplnila tak, že odvolání proti rozsudku podává z důvodu, že v den, kdy měla přijít k jednání 24. 11. 2022, měla antibiotika a silný zánět močového měchýře, tudíž soudkyně nemohla rozsudek vydat, požadovala nové jednání, když výbor v domě nefunguje, topení topí málo, výtah nejezdil a předsedkyní výboru je žalovaná diskriminována a požaduje tak její odvolání z funkce. 4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť dle žalobce řízení před soudem prvního stupně nebylo stiženo žádnou vadou. Žalovaná se sice z konaného ústního jednání dne 24. 11. 2022 omluvila, ale nepožádala o jeho odročení. Byly proto splněny podmínky ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. pro jednání soudu v nepřítomnosti žalované a vydání rozhodnutí. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení (ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a aniž podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. musel nařídit odvolací jednání, neboť účastníci vyjádřili souhlas s projednáním odvolání v jejich nepřítomnosti (u žalobce podle výslovného souhlasu, u žalované na základě fikce podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. ve vazbě na usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 13 Co 2/2023-139, ze dne 26. 1. 2023), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. V odvolacím řízení nebylo prováděno žádné dokazování, odvolací soud při rozhodnutí o odvolání žalované vyšel z obsahu spisu a obsahu odvolání a vyjádření k němu a dospěl k závěru, že posouzení věci soudem prvního stupně je správné. 6. Z obsahu spisu se podává, a v řízení bylo také nesporným, že žalobce je právnickou osobou vzniklou na základě ust. § 9 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a to v budově [adresa], na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], pod adresou [ulice a číslo] [obec]. Žalovaná, jako vlastník bytové jednotky [číslo] umístěné v předmětné budově [adresa], spolu s příslušným podílem na společných částech budovy a pozemku, je z titulu svého vlastnického práva ke shora uvedené jednotce členem žalobce s povinností hradit příspěvky na správu domu a pozemku (fond oprav) a zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování služeb a vztahující se k bytové jednotce ve vlastnictví žalované. Žalobce se uplatněnou žalobou po žalované domáhal jednak zaplacení nedoplatku z vyúčtování za rok 2020 ve výši 19 394 Kč a jednak nezaplacených záloh na služby a příspěvku do fondu oprav za měsíce únor, březen, květen a červen 2021, v částkách 1 375 Kč za měsíc únor a v částkách po 3 225 Kč za měsíce březen, květen a červen roku 2021, celkem částku 30 444 Kč. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k vyhotovení konečného vyúčtování i za rok 2021, které bylo žalované doručeno a do něhož byly zahrnuty i původně žalobou požadované dlužné zálohy na služby a příspěvky do fondu oprav, které byly následně proúčtovány dle skutečné spotřeby a tudíž žalobce byl oprávněn uvedené pohledávky po žalované uplatňovat již pouze z titulu nedoplatku na ročním vyúčtování za rok 2021, který byl vyčíslen ve výši 32 852 Kč a představoval jednak nedoplatek na příspěvku do fondu oprav ve výši 9 630 Kč a jednak nedoplatek na službách ve výši 23 222 Kč, uplatnil žalobce změnu žaloby, tak že po žalované nadále požadoval jednak úhradu nedoplatku vyúčtování za rok 2020 ve výši 19 394 Kč a dále pak úhradu nedoplatku za rok 2021 ve výši 32 852 Kč, celkem 52 246 Kč spolu s příslušenstvím. Soudem prvního stupně byla změna žaloby připuštěna usnesením č. j. 10 C 207/2021-98, ze dne 2. 8. 2022. Žalovaná v písemných podáních vyjadřovala nesouhlas s žalobou, uváděla však, že neví přesně, jaké platby ve vztahu k bytové jednotce v minulosti hradila a tvrdila, že vyúčtování za rok 2021 reklamovala telefonicky, avšak žádný důkaz ke svým tvrzením, a to jak zpochybnění vyúčtování za rok 2020, tak vyúčtování za rok 2021, v rámci svých písemných podání neoznačila. Dále z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně nařídil ve věci jednání na 24. 11. 2022, předvolání k jednání bylo žalované doručeno 10. 11. 2022. Dále z obsahu spisu vyplývá, že dne 22. 11. 2022 byla na č. l. 120 založena listina doručená z datové schránky žalované soudu dne 22. 11. 2022 – omluva žalované z jednání s tím, že se nemůže dostavit, a přílohou učinila potvrzení z vyšetření žalované na pohotovosti dne 21. 11. 2022 v nemocnici v [obec] v [anonymizována dvě slova] nemocnici [anonymizováno]. Žádost o odročení omluva neobsahuje. Dále z obsahu spisu vyplývá, že dne 24. 11. 2022 proběhlo jednání v nepřítomnosti žalované s odkazem na ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., při němž soudem prvního stupně byla konstatována všechna dosud učiněná písemná vyjádření žalované k uplatněnému nároku žalobce a provedeny listinné důkazy označené žalobcem k prokázání existence dluhu žalované na základě vyúčtování spojených s užíváním bytové jednotky žalovanou za rok 2020 a za rok 2021. Poté u jednání přítomné zástupkyni žalobce poskytl soud poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. a následně pak podle § 119a odst. 1 a 2 o. s. ř., ukončil důkazní řízení a vyhlásil rozsudek, jímž žalobě ve znění připuštěné změny vyhověl a žalovanou zavázal úhradou nákladů řízení. 7. Odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalované k úhradě částky 19 394 Kč, jako nedoplatku vyúčtování za rok 2020, a částky 32 852 Kč, jako nedoplatku vyúčtování za rok 2021, za správný. Nárok žalobce na úhradu uvedených částek byl