18 CO 97/2023-979 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zastavil řízení co do nároku žalobců na nahrazení projevu vůle žalované, jímž by žalovaná souhlasila s uzavřením smlouvy o převodu nemovitých věcí se žalobci, a to pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], pozemků parc. [číslo] nacházejících se v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], okres [okres], pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres] a pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k. ú. [ulice], [územní celek], okres [okres], to vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce] (výrok I). V této části nebyl rozsudek soudu prvého stupně napaden odvoláním a je proto pravomocný (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 2. Ve výroku II pak soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku tak, že žalované uložil k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané bezúplatně převést pozemky konkrétně označené v bodě 4) výroku II rozsudku (výrok II). Žalobu žalobců zamítl o nahrazení projevu vůle ohledně převodu pozemků co do části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], oddělené od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], oddělené od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo] 2016, pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] a parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce] (výrok III). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 1 103 358,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok IV). V odůvodnění rozhodnutí soud prvého stupně uvedl, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů, když za pozemky protiprávně odňaté jejich právním předchůdcům v období let 1948 až 1989, které nebylo možné žalobcům vydat, vznikl žalobcům nárok na vydání náhradních pozemků. Nárok byl uspokojen pouze částečně kvůli liknavosti, svévoli a nedostatečné aktivitě žalované, která evidovala restituční nárok žalobců v nesprávné výši, když ocenila pozemky odňaté právním předchůdcům žalobců jako role, nikoliv jako pozemky určené k zastavení podle Směrného územního plánu [anonymizováno] [územní celek] z roku 1964. I když byla žalovaná žalobci na tuto skutečnost upozorněna a i přesto, že si žalobci za účelem řádného ocenění jejich restitučního nároku nechali vypracovat znalecký posudek znalkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], žalovaná odmítla restituční nárok žalobců přecenit. Ke dni podání žaloby tak i přes aktivní účast žalobců v nabídkových řízeních zůstal neuspokojen jejich restituční nárok v celkové výši 2 495 152,76 Kč, z toho u žalobců a) a d) v částce 623 819,66 Kč a u žalobců b) a c) v částce 623 756,72 Kč. Žalobci si proto sami vyhledali vhodné pozemky ve vlastnictví státu, které jsou způsobilé jako pozemky náhradní a jejichž bezúplatný převod požadovali k pokrytí části hodnoty svého restitučního nároku. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že do nabídkových řízení zařazovala dostatečné množství vhodných pozemků, naopak žalobci neprojevili potřebnou aktivitu, která by umožnila jejich nárok zcela vypořádat. Nejednala tedy vůči žalobcům liknavě a svévolně. Žalovaná také nesouhlasila se znaleckým oceněním restitučního nároku žalobců a zpochybnila rovněž převoditelnost všech žalobci vybraných náhradních pozemků. Až v průběhu řízení žalovaná přecenila restituční nárok žalobců, takže u každého eviduje restituční nárok ve výši 73 755,12 Kč, tedy celkově 295 020,38 Kč. Soud se ztotožnil s tvrzením žalobců o tom, že žalovaná postupovala ve vztahu k nim svévolně a liknavě, restituční nárok žalobců přecenila až po několika letech trvání řízení. Žalovaná přiznala žalobcům naprosto odlišnou hodnotu restitučního nároku a tím právě v důsledku této svévole zamezila žalobcům v uspokojení jejich nároku prostřednictvím veřejných nabídek náhradních pozemků. Žalovaná odmítala pozemky ocenit jako stavební, když charakter stavebního pozemku připustila jen částečně po několika letech trvání sporu pouze u jednoho pozemku. Soud uzavřel, že nárok žalobců co do jeho základu byl jednoznačně prokázán. V odůvodnění se dále vyjádřil k převoditelnosti pozemků na žalobce a rovněž zdůvodnil, proč některé pozemky považoval za nepřevoditelné. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že žalobci měli v řízení plný úspěch co do základu svého nároku, neboť se jim podařilo prokázat dostatečnou aktivitu při uspokojování svého restitučního nároku a současně i liknavý a svévolný postup žalované při jeho uspokojování. V takovém případě je již pro posouzení procesního úspěchu v řízení nerozhodné ohledně kolika z žalobci původně požadovaných náhradních pozemků soud projev vůle žalované k uzavření převodní smlouvy nahradil. Při určení tarifní hodnoty předmětu řízení vycházel z hodnoty všech náhradních pozemků žalobci původně požadovaných, když vycházel z právního názoru Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 28 Cdo 6064/2017 ze dne 7. 5. 2018. Žalobci požadovali určení odměny svého zástupce za jednotlivé úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši 1 038 241,71 Kč, kdy se jedná o součet hodnoty pozemků na žalobce převoditelných, tj. 732 232,90 Kč a hodnot pozemků, ohledně kterých byla žaloba vzata zpět při závěrečném jednání ve věci. 3. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě strany sporu. Odvolání žalobců směřovalo do zamítavého výroku III rozsudku. Žalobci uvedli, že jsou přesvědčeni, že soud prvého stupně došel k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně splnění převoditelnosti pozemků zde uvedených. Nepřevoditelnost těchto pozemků na žalobce odůvodňuje žalovaná žádostmi příslušných obcí ([územní celek] a [územní celek]) ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů ve spojení s ustanovením § 11a odst. 13 zákona o půdě. Žalobci zdůraznili, že v každém individuálním případě je třeba zkoumat, zda a z jakého důvodu obec na podané žádosti trvá, zda žádosti vůbec může být vyhověno a zda žádost splňuje veškeré náležitosti nutné k jejímu vyhovění. Žádost o převod pozemků podala [územní celek] již v roce 2016, avšak až do dotazu soudu prvého stupně neučinila jakýkoliv krok, který by stvrdil její zájem na převodu tohoto pozemku. Na první pohled jde tak o žádost účelovou, která má pouze zabránit převodu pozemků na restituenty. Rovněž skutečnost, že vyřizování žádostí je časově i věcně náročné, za žádných okolností nemůže jít k tíži žalobců. Dle přesvědčení žalobců pokud obec žádá o bezúplatný převod pozemku dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zákona o Státním pozemkovém úřadu, tedy za účelem realizace stavbou pro bydlení, měla by svoji žádost doplnit o takové přílohy, které prokazují konkrétní zájem [územní celek] ohledně využití pozemku a možnost jeho realizace. Analogicky lze odkázat na metodiku stanovenou Ministerstvem financí České republiky pro bezúplatné převody majetku ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Z těchto dokumentů je zřejmé, že je třeba v každém individuálním případě porovnat veřejný zájem se zájmem žalobců. Žalobci jsou přesvědčeni, že pozemky, respektive jejich části v k. ú. [obec] a pozemek v k. ú. [část obce], jsou na žalobce převoditelné. Žádosti obce nemůže být s ohledem na nedoložení žádného konkrétního záměru vyhověno. Toliko formální žádost [územní celek], která ani o vydání pozemku nikterak aktivně neusiluje, nemůže být překážkou převodu pozemků na žalobce. Rovněž pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], není stižen žádnou překážkou převoditelnosti na restituenty a je tak převoditelný na žalobce. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil výrok III rozsudku tak, že nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu části pozemku parc. [číslo] oddělené od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] části pozemku parc. [číslo] odděleného od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] 2016, pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a parc. [číslo] v k. ú. [část obce] tak, že každý z žalobců se stane výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu na těchto pozemcích ve výši jedné čtvrtiny a aby žalobcům byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolání žalované směřovalo do výroků II a IV rozsudku. Žalovaná zdůraznila, že nevydané pozem