25 CO 305/2022-136 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem rozhodl o nároku na zaplacení částky 13 605 Kč s příslušenstvím, který zůstal předmětem sporu poté, co účastníci uzavřeli o další části žalobního požadavku smír. Žalobce tvrdil, že mu posuzovaný nárok vznikl na základě smlouvy o obchodním zastoupení po její dodatečné ústní modifikaci, podle které mu měl žalovaný po předchozí úhradě zálohy 12 000 Kč zaplatit za cestu do [anonymizováno], včetně tam vykonávané práce, částku 2 000 Kč denně, tedy 6 000 Kč za tři dny, a dále cestovní výdaje ve skutečně doložené výši. Podle žalovaného nebyl žalobce aktivně legitimován k uplatnění tohoto nároku, neboť dohodu o náhradě cestovních výdajů uzavřel žalovaný se žalobcovou [právnická osoba] [anonymizováno], nikoli se žalobcem, a dohoda o úhradě částky 2 000 Kč denně nebyla uzavřena vůbec. Soud prvního stupně po provedeném dokazování shledal, že účastníci sice uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení, ale žalobci nevznikl sporný nárok na jejím základě, neboť na realizaci cesty do [anonymizováno] účastníci uzavřeli samostatnou příkazní smlouvu, v níž se dohodli na zaplacení odměny 15 000 Kč, ze které žalovaný předem uhradil zálohu 12 000 Kč Dohoda o úhradě odměny ve výši 2 000 Kč denně nebyla přes poučení podle ust. § 118a o. s. ř. prokázána. Žalovaný podle provedeného dokazování přislíbil žalobci i úhradu dalších cestovních výdajů nad rámec částky 15 000 Kč, pokud budou prokázány účtenkami, ale v tomto rozsahu byla dohoda stran neurčitá. Žalobce měl tedy nárok pouze na úhradu částky 15 000 Kč podle platné příkazní smlouvy, z níž mu již bylo uhrazeno 12 000 Kč, proto soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 3 000 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku ji zamítl. 2. Žalobce ve včasném odvolání proti zamítavému výroku II. a výroku o nákladech řízení setrval na tvrzení, že uplatněný nárok vznikl na základě smlouvy o obchodním zastoupení, která byla v souladu s obchodními zvyklostmi doplněna ústní dohodou. Tato úprava nebyla rozporována, sporná byla pouze dohodnutá výše nákladů. Svědecká výpověď svědka [příjmení] nebyla věrohodná pro příbuzenský poměr tohoto svědka se žalovanou. Žalovaný přislíbil žalobci uhradit zálohu na náklady na dopravu ve výši 12 000 Kč, následně se účastníci dohodli na ceně za cestu tak, že žalobce předloží žalované účtenky za pohonné hmoty a současně dojde i k úhradě amortizace vozidla. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, zejména znalecký posudek na zjištění běžné výše nákladů za dopravu do [anonymizováno] i zpět, jakož i účtenkami za pohonné hmoty, a na základě provedených důkazů pak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním o dohodě stran. Vzhledem k nesouladu mezi účastníky o obsahu dohody k úhradě nákladů na cestu měla být výše nákladů zjištěna znaleckým posudkem. Rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, majícím původ v nedostatečném provedení a zhodnocení dostupných důkazů. 3. Žalovaný k odvolání uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal svá tvrzení. Občanský zákoník pro smlouvu o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu, její změny by tedy také musely být učiněny písemně, a v opačném případě by bylo možné dovolávat se relativní neplatnosti takových změn. Žalovaný popíral jakoukoli ústní dohodu se žalobcem, takže nenamítal zároveň i relativní neplatnost této neexistující dohody. Realizace dopravy nemohla mít nic společného s podstatou obchodního zastoupení, při němž měl žalobce vyvíjet činnost směřující k uzavírání smluv na sanaci skleněných ploch. Soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce správně jako nároky z příkazní smlouvy. Závěr o tom, že šlo o smlouvu uzavřenou účastníky, však správný nebyl, neboť žalovaný tuto smlouvu uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno] a jejich dohoda obsahovala pevnou částku za realizaci dopravy. Znalec by sice mohl stanovit cenu obvyklou, ale ta pro rozhodnutí nebyla potřebná. Existenci dohod o náhradě za amortizaci vozidla ani existenci dohod o dietách ve výši 2 000 Kč za každý den žalobce neprokázal. Částku 3 000 Kč, kterou soud prvního stupně žalobci přiznal, žalovaný uznává a již v průběhu prvoinstančního řízení ji nabízel žalobci k úhradě, ale žalobce o takovém smíru nechtěl jednat. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předchozího řízení, a o odvolání rozhodl, aniž by nařizoval jednání ve smyslu ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. 5. Soud prvního stupně zjistil řádně skutkový stav věci, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a zjištěný skutkový stav správně posoudil po právní stránce. Odůvodnění rozsudku vyhovělo požadavkům upraveným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. 6. Podle ust. § 153 odst. 1 o. s. ř. je základem pro rozhodnutí soudu zjištěný skutkový stav věci, který je především výsledkem důkazní aktivity účastníků. Účastníci nesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní a předurčují skutkový závěr tím, jakým způsobem přistoupí k plnění svých procesních povinností. Řízení bylo koncentrováno podle ust. § 118b o. s. ř., soud prvního stupně účastníky poučil jak ve smyslu uvedeného ustanovení, tak i ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. a provedl ty z navrhovaných důkazů, které byly pro rozhodnutí potřebné. Pokud zjištěný skutkový stav neodpovídal skutkové verzi prezentované žalobcem, neznamená to nutně, že nebyl zjištěn správně. 7. Je potřeba upozornit, že soud není povinen provést veškeré navrhované důkazy podle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř., ale jen takové, které jsou potřebné pro zjištění skutkového stavu věci. Pokud soud prvního stupně považoval některé důkazy za nepotřebné a řádně objasnil v odůvodnění, z jakých důvodů nadbytečné důkazy neprovedl, pak mu v tomto směru nelze vytknout pochybení. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o nepotřebnosti důkazů znaleckým posudkem i důkazů účtenkami o cenách pohonných hmot, neboť stejně jako soud prvního stupně zastával názor, že žalobce uplatnil svůj nárok na základě platné dohody, v níž byla sjednána výše náhrady cestovních výdajů v konkrétní paušální částce, a nebylo proto potřeba zjišťovat běžnou výši znaleckým posudkem či skutečnou výši podle účtenek. 8. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil správný skutkový závěr, že dohoda o náhradě cestovních výdajů byla uzavřena mezi účastníky tohoto sporu. I když měl žalovaný nejprve v úmyslu uzavřít tuto dohodu se žalobcovou [právnická osoba] [anonymizováno], z listinných důkazů i z výslechů účastníků vyplynulo, že nakonec k tomu nedošlo a přes počáteční záměr byla dohoda uzavřena mezi stranami tohoto sporu. 9. Obsah této dohody byl v řízení zjištěn, a třebaže neodpovídal žalobcovým skutkovým tvrzením, nebylo namístě o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně v tomto směru pochybovat, neboť odpovídaly obsahu provedeného dokazování. Obsah dohody vyplynul především z výpovědí obou účastníků, ze záznamu jejich elektronické komunikace i z výpovědi svědka [příjmení]. Účastníci se jednoznačně dohodli, že žalobce pro žalovaného dopraví do [anonymizováno] dělníky [právnická osoba] [anonymizováno], aby tam splnili zakázku žalovaného na sanaci skleněných ploch. Žalovaný se za to zavázal žalobci zaplatit cestovní výdaje v celkové výši 15 000 Kč, přičemž tato částka podle výpovědi svědka [příjmení] zahrnovala jak pohonné hmoty, tak amortizaci vozidla. V souladu s touto dohodou žalobce vystavil pro žalovaného nejprve zálohovou, a posléze i konečnou fakturu a žalovaný podle této dohody žalobci uhradil zálohu ve výši 12 000 Kč na jeho osobní účet. Dál vyplynulo z výpovědi jednatelky žalovaného i z elektronické komunikace stran, že žalovaný byl svolný uhradit žalobci nad rámec částky 15 000 Kč další náklady podle účtenek. Z toho je zřejmé, že nad rámec částky 15 000 Kč již neměla být hrazena amortizace vozu, ale pouze náklady na pohonné hmoty, neboť amortizace vozu v účtenkách být z logiky věci zahrnuta nemohla. Celkové náklady podle účtenek však částku 15 000 Kč nepřesáhly, činily pouze 9 459 Kč, takže k úhradě nákladů na pohonné hmoty nad rámec paušální částky 15 000 Kč nebyl důvod. Nebylo proto potřeba provádět jednotlivé účtenky k důkazu a v žádném případě nebylo nutné ani zjišťovat znaleckým posudkem běžnou cenu či běžné cestovní výdaje za cestu do [anonymizováno] a zpět, protože o jejich výši k náhradě se účastníci jednoznačně dohodli pevnou částkou. 10. Soud prvního stupně dohodu stran posoudil po právní stránce správně jako smlouvu příkazní podle ust. § 2430 občanského zákoníku. Jednalo se o platnou dohodu, která zahrnovala pouze paušální náhradu nákladů na dopravu 15 000 Kč, nikoli však částku 2 000 Kč denně. Dohoda o odměně ve výši 2 000 Kč denně či o stravném v této výši prokázána nebyla, žalobce k ní přes poučení podle ust. § 118a o. s. ř. neoznačil žádné důkazy, a neunesl k ní důkazní břemeno, ja