Krajský soud v Plzni 13 Co 32/2026-209 – Právní domněnka

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce je vlastníkem štítové zdi mezi stavbou č. p. , hodnota, , jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , a stavbou č. p. , hodnota, , jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , tj. nemovité věci v obci a katastrálním území , adresa, , když tato štítová zeď je součástí stavby č. p. , hodnota, , jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 103 131 Kč, k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta, , ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Soud dovodil existenci naléhavého právního zájmu na vedení sporu o určení vlastnictví, když v průběhu stavebního řízení, jež se týkalo půdního prostoru v domě žalobce, vznikl spor o vlastnictví štítové zdi, což vedlo k tomu, že stavební úřad vyzval žalobce k podání předmětné žaloby. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se nejedná v posuzovaném případě o rozhradu, neboť štítová zeď se nachází v celém rozsahu na pozemku žalobce. K uvedenému skutkovému zjištění soud došel z měřičské zprávy vypracované na základě objednávky žalobce ze dne 13. 7. 2020 společností , právnická osoba, ., ve spojení s vytyčovacím náčrtem zpracovaným 15. 6. 2022 , tituly před jménem, , adresa, , zeměměřickým inženýrem, jakož z jeho výslechu a přiložených fotografií k této listině, a také i z dokumentu označeného jako ověření štítové zdi, který vypracoval , jméno FO, , autorizovaný technik pro pozemní stavby. Soud nepovažoval v tomto směru přijatá zjištění za zpochybněná, proto odmítl k těmto skutečnostem provést znalecký posudek. Za uvedeného stavu nemohla být štítová stěna spoluvlastněna právními předchůdci účastníků, potažmo účastníky samotnými. Spoluvlastnictví štítové zdi nemohlo být založeno ani dohodou vlastníků sousedních pozemků (odkaz na protokol ze dne 5. 5. 1873), za stavu, kdy předmětná věc neexistovala, a ani jeden z právních předchůdců účastníků nebyl ještě vlastníkem pozemku, na němž měla být štítová zeď postavena. Shora popsané závěry nelze změnit odkazem na ust. § 1269 o. z. o. o tzv. smlouvách odvážných, neboť do okruhu těchto smluv není možné zařadit „dohodu o vzniku spoluvlastnictví věci“. Navíc tato dohoda by představovala derivátní způsob nabytí vlastnického práva, odvozený od vlastnického práva původního vlastníka, tedy převod by se musel uskutečnit bezúplatně nebo za úplatu, k čemuž nedošlo. Absolutně v daném případě tak absentoval projev vůle k převodu vlastnictví. Z přehledu převodů vlastnictví posuzovaných pozemků a dotčených domů, soud zjistil, že došlo nakonec ke splynutí osob vlastníků předmětných domů, což by vyloučilo, aby posuzovaná zeď byla ve spoluvlastnictví vlastníků sousedních pozemků, na základě zmiňované dohody o spoluvlastnictví věci. Uvedený právní stav nastal ještě před kolaudací domu, k níž došlo 10. 11. 1873. Soud prvního stupně odmítl argumentaci žalovaného, že štítovou stěnu nabyl do vlastnictví vydržením, neboť k nastolení takového stavu nebyl splněn jakýkoli zákonný předpoklad. Rozhodnutí o nákladech řízení mělo oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. v úspěchu žalobce v řízení.2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalovaný nesouhlas s tímto rozhodnutím. Podle žalovaného nebylo zcela jednoznačně určeno, že hranice pozemků prochází přesně na hraně štítové zdi, a v případě přítomnosti odchylky, není možné s naprostou přesností a bez pochybností zjistit průběh vlastnické hranice. Tato skutečnost by měla být prokázána za pomoci znaleckého posudku, který by odstranil pochybnosti a jednoznačně určil vedení vlastnické hranice či případnou přítomnost odchylky ve prospěch žalovaného, oproti skutkovému závěru soudu prvního stupně o průběhu sledované hranice. Podle žalovaného je štítová stěna situována na hranici nemovitostí účastníků, je tedy rozhradou, v důsledku čehož je ve spoluvlastnictví účastníků. Jinak, spoluvlastnictví štítové zdi bylo rovněž založeno dohodou právních předchůdců účastníků. Pokud soud prvního stupně nesouhlasil s názorem žalovaného, že v režimu tehdy platného o. z. o. bylo možné uzavírat smlouvy i ohledně věcí doposud neexistujících, odkázal žalovaný znovu na § 1269 o. z. o. o smlouvách odvážných, kdy zákon stanovil, že lze sjednat rovněž smlouvy „o očekávaných právech nebo o budoucí ještě neurčité věci“. Nebylo proto vyloučeno uzavírat smlouvy o věcech či právech, které mohly nastat (vzniknout) teprve v budoucnu. Tedy dohoda o spoluvlastnictví štítové zdi mohla být uzavřena i v době, kdy tato stěna nebyla postavena, respektive, když právní předchůdci účastníků nebyli vlastníky pozemků, na nichž mělo dojít ke stavbě těchto sousedních domů. K dohodě o spoluvlastnictví štítové stěny mělo dojít 5. 5. 1873. Žalovaný dále odkázal na ust. § 355 o. z. o., podle něhož všechny věci mohou být předmětem vlastnického práva, a každý je může nabýt do vlastnictví, není-li z tohoto práva zákonem vyloučen; podle ust. § 878 o. z. o. lze uzavřít smlouvu o všem, co může být předmětem obchodu. I pokud by soud dospěl k závěru, že došlo ke splynutí vlastnictví obou sousedících pozemků a staveb, pak stejně má význam určení průběhu hranice mezi sousedními domy, neboť pak by nastupovala vyvratitelná právní domněnka o existenci rozhrady podle ustanovení o. z. o. Žalovaný proto navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení, za účelem vypracování znaleckého posudku k určení hranice pozemků a jejího průběhu, včetně posouzení možné odchylky jejího vedení.3. Žalobce, který se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhl jeho potvrzení a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení. Průběh hranice mezi nemovitostmi účastníků byl spolehlivě prokázán, proto návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem je nadbytečný. Nachází-li se štítová zeď zcela na pozemku žalobce, nemůže být rozhradou, pročež k ní nenabyl žalovaný spoluvlastnického práva. K nastolení tohoto právního stavu nemohlo dojít ani tvrzenou dohodou o spoluvlastnictví zdi, jež podle žalovaného vyplývá z prohlášení ze dne 5. 5. 1873, neboť předmětná zeď neexistovala, navíc žádný z právních předchůdců účastníků řízení nebyl vlastníkem pozemku, na kterém měla být postavena štítová zeď. Nakonec bylo prokázáno, že v době před kolaudací domu (10. 11. 1873) došlo ke splynutí vlastnictví těchto sousedních pozemků, což vylučovalo případnou existenci spoluvlastnictví štítové zdi.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (§212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu podání účastníků, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 854 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský („o. z. o.“), brázdy, ploty dělané i samostatné, ohrady a zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky.6. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 11. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2097/2006 (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2007, č. 5, str. 189) uvedl, že podle tohoto ustanovení platila vyvratitelná právní domněnka o spoluvlastnictví rozhrady, kterou se rozuměla i rozhrada mezi stavbami (k tomu srovnej Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému autorů JUDr. F. Roučka a JUDr. J. Sedláčka, vydaný nakladatelstvím Linhart Praha 1935 - dále „Komentář“, díl III, str. 658). Obecný zákoník občanský z roku 1811 tedy výslovně počítal s tím, že předmětem spoluvlastnictví vlastníků dvou sousedních staveb může být i zeď tyto stavby oddělující. Vznik spoluvlastnictví – společenství věci, která náleží nerozděleně několika osobám – upravoval § 825 o. z. o. tak, že „se zakládá na nahodilé události; na zákoně; na posledním pořízení nebo na smlouvě“. Nic tedy nebránilo tomu, aby spoluvlastnictví zdi sousedních staveb bylo založeno dohodou vlastníků sousedních staveb. Na trvání tohoto zvláštního spoluvlastnického vztahu nemá vliv skutečnost, že občanský zákoník z roku 1950 a 1964 takový vztah neupravují.7. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3009/2018 ozřejmil, že ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o rozhradách (§ 1024 a násl. o. z.) nelze aplikovat v případě, že prostor, ve kterém bylo schodiště umístěno, se zcela nachází na pozemku ve vlastnictví žalovaných. Ustanovení o rozhradách se uplatní pouze v tom případě, stojí-li rozhrada na obou sousedních pozemcích, resp. přesně na jejich společné hranici [srovnej Spáčil, J., a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 181–183]. Obdobně upravoval rozhradu i § 854 o. z. o., podle kterého se za rozhradu považovaly brázdy, ploty dělané i samostatné, ohrady a zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky (k tomu srovnej Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému autorů JUDr. F. Roučka a JUDr. J. Sedláčka, vydaný nakladatelstvím Linhart Praha 1935 dále jen Komentář, díl III, str. 658).8. O tomto pojetí rozhrady svědčí rovněž rakouská rozhodovací praxe, kde ustanovení § 854 o. z. o. platí v nezměněné podobě do současnosti. Rakouský Nejvyšší soudní dvůr v rozhodnutí ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 7 Ob 27/13s, jakož i v rozhodnutí ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 7 Ob 92/14a judikoval, že pojem rozhrada zahrnuje taková rozhraničení, která se nachází v hraniční oblasti „mezi dvěma pozemky“, tedy jednou částí na jednom a jednou částí na druhém pozemku.9. V řešené věci dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že se předmětná zeď nachází pouze na pozemku žalobce. Je tedy zřejmé, že se nemůže jednat o rozhradu, a nepřipadá tak do úvahy domněnka společného vlastnictví, o kterou se opírá žalovaný.10. Shora popsané právní závěry vychází z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2097/2006, 22 Cdo 2005/2010, 22 Cdo 3009/2018 či 22 Cdo 1064/2020), jakož i z komentářové literatury, jak dobové (např. komentář k československému obecnému zákoníku občanskému – autorů JUDr. F. Roučka a JUDr. J. Sedláčka, nakladatelství Linhart Praha 1935, díl III), tak i současné (např. Spáčil, J. a kolektiv – Občanský zákoník III, věcná práva, 2. vydání – Praha – C. H. Beck, 2021), z nichž soud prvního stupně správně vycházel, přičemž uvedené závěry nejsou zpochybňovány ani účastníky řízení.11. Pokud jde o skutkový závěr ohledně umístění štítové zdi plně na pozemku žalobce, lze se ztotožnit se soudem prvního stupně v tom, že tato skutečnost byla prokázána z měřičské zprávy vypracované společností , právnická osoba, ., z vytyčovacího náčrtu vypracovaného , tituly před jménem, , adresa, , zeměměřičským inženýrem (z jeho výslechu před soudem), z předložené fotodokumentace a také ze zprávy , jméno FO, , autorizovaného technika pro pozemní stavby a rovněž i z dokumentu zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, .12. Z měřické zprávy, vypracované na základě objednávky žalobce dne 13. 7. 2020 společností , právnická osoba, ., pod vedením úředně oprávněného zeměměřického inženýra , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo zjištěno, že uvedená společnost provedla vytyčení části hranice stavebního pozemku žalobce č. , hodnota, v k. ú. , adresa, dle platné mapy převzaté ze serveru ČÚZK a po provedení vytyčení požadovaných bodů bylo ověřeno, že vlastnická hranice (hranice pozemků z mapy DKM) je totožná se stavebními spárami mezi budovou na tomto pozemku, tedy budovou domu žalobce, a sousedními budovami, zde domem ve vlastnictví žalovaného. Z fotografií připojených k této měřické zprávě, založených ve spise na č. l. 15, a z fotografie založené v soudním spise na č. l. 18, která je přílohou zprávy o „Ověření vlastnictví štítové zdi“ (založené ve spise na č. l. 48), je přitom zřejmé, že stavební spára mezi domy prochází od samotné paty domu žalobce vzhůru po celé výšce domu až ke střeše, kde následně také na střeše představuje viditelné rozhraní mezi střešní krytinou na domě žalovaného a domě žalobce. Skutečnost, že celá předmětná štítová zeď se nachází na pozemku žalobce č. , hodnota, potvrdil také „Vytyčovací náčrt“ vypracovaný dne 15. 6. 2022 , tituly před jménem, , adresa, , úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, který ve vytyčovacím náčrtu uvedl, že zaměřil vlastnickou hranici (rozhraní domů) viditelnou u paty domu, provedl porovnání délky kolmé k vlastnické hranici evidované v katastru nemovitostí a uzavřel, že měřením nebylo prokázáno narušení vlastnické hranice novou zděnou příčkou mezi domy č.p. , hodnota, a č. p. , hodnota, v , adresa, , tedy mezi domy účastníků. Dále , tituly před jménem, , jméno FO, ve své práci uvedl, že měřením ověřil celkem přesně vlastnickou hranici u paty domu a její průběh mezi pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, by neměl být zpochybněn přesností bodů 3. třídy a tudíž 40 cm odchylkou. Rozhodující body číslo 4000 a 4002 zaměřené , tituly před jménem, , jméno FO, , pro porovnání vlastnické hranice u paty domu a paty kolmice na zeď, byly vyznačeny v přiložené kopii katastrální mapy. Vytyčovací náčrt byl vypracován na základě objednávky žalovaného. Své závěry potvrdil , tituly před jménem, , jméno FO, rovněž v rámci výslechu, kdy soudem byl vyslechnut z pozice svědka, neboť se nejednalo o soudního znalce. Při tomto výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil závěry jím uvedené ve vytyčovacím náčrtu, že hranice mezi uvedenými pozemky se nachází na vnější straně zdi domu žalobce směrem k domu žalovaného. Zeď je přitom dle jeho názoru na původním místě, tedy nebyla přestavěná, a hrana zdi je totožná s vlastnickou hranicí vyznačenou v katastru nemovitostí, přičemž svědek měl za to, že hranice je takto vytyčena správně. K závěru, že předmětná zeď patří k domu žalobce na pozemku č. , hodnota, , dospěl ve své zprávě, nazvané „Ověření vlastnictví štítové zdi“, také , jméno FO, , autorizovaný technik pro pozemní stavby.13. Žalovaný se při jednání soudu dne 6. 11. 2024 vyjádřil tak, že dle jeho názoru se mezi domy nachází pouze jediná zeď, od přízemí až po podkroví, a tuto skutečnost potvrdil rovněž žalobce ve svém vyjádření ze dne 2. 12. 2024. Na základě výše citovaných zaměření hranice mezi pozemky účastníků a rovněž z fotografií, které zachycují stavební spáru mezi oběma domy, včetně fotografií žalobcem rekonstruovaného podkroví, které jsou součástí dokumentu označeného jako „Prohlídka budovy na náměstí , adresa, (zpracovatel , tituly před jménem, , jméno FO, ), lze mít za prokázané, že celá předmětná zeď se celou svojí šířkou nachází výhradně na pozemku parc. č. , hodnota, v k.ú. a obci , adresa, , to je na pozemku ve vlastnictví žalobce. Vzhledem k tomu, že zaměření hranice pozemků, objednaná žalobcem i žalovaným, se v tomto závěru shodují, bylo by nadbytečné ověřovat průběh hranice mezi pozemky ještě prostřednictvím znaleckého posudku.14. Pokud nebyla štítová stěna spoluvlastněná účastníky jako rozhrada, přicházelo v úvahu nabytí takového spoluvlastnictví dohodou účastníků, respektive jejich právních předchůdců, jak vyplývá z dobové právní úpravy v ust. § 825 o. z. o. Nic tedy nebránilo tomu, aby spoluvlastnictví zdi sousedních staveb bylo založeno „dohodou o spoluvlastnictví věci“ vlastníků sousedních staveb. Tehdejší právní úprava stanovila, že vznik spoluvlastnictví (společenství) věci, jež náleží nerozděleně několika osobám, se zakládá na nahodilé události; na zákoně; na posledním pořízení nebo na smlouvě.15. V posuzovaném případě, s odkazem na provedené dokazování, spoluvlastnictví štítové zdi nemohlo být založeno ani dohodou tehdejších vlastníků sousedních pozemků, za stavu, kdy předmětná věc (stavba) neexistovala. Podle žalovaného „dohoda o spoluvlastnictví“ měla být obsažena v protokolu ze dne 5. 5. 1873, jenž byl sepsán „stavebním úřadem“ při ohledání stavebního místa. Nutno konstatovat, že spoluvlastnictví ke štítové zdi by mohlo vzniknout jen, pokud by tato věc již existovala, neboť vlastník by musel projevit vůli k převodu spoluvlastnického podílu na existující věci. Musel by být učiněn projev vůle vlastníka na převod spoluvlastnického podílu. „Dohoda o vzniku spoluvlastnictví“ by představovala derivátní způsob nabytí vlastnického práva, odvozený od vlastnického práva původního vlastníka, tedy převod by se musel uskutečnit bezúplatně nebo za úplatu. Takový projev vůle by musel naplňovat definiční znaky buď smlouvy darovací nebo smlouvy trhové (kupní), což nebylo nikterak naplněno. Takový projev vůle v posuzované věci absentoval. Obsah projevu vůle v prohlášení ze dne 5. 5. 1873 lze vyhodnotit spíše jako pouhý příslib či projev naznačující možnost uzavření smlouvy budoucí. Nelze rovněž přehlédnout, v jakém kontextu bylo toto prohlášení učiněno, tj. za účelem docílit vydání stavebního povolení a směřovalo k zajištění opory sousední stavby v rámci jejího povolovacího řízení. Shora přijatý závěr nelze změnit s odkazem na ust. § 1269 o. z. o. či na jiná ustanovení zmíněného zákona, jak činí žalovaný. Odvolací soud si dokáže představit reálné využití „dohody o spoluvlastnictví štítové zdi“ v případě jejího společného zhotovení právními předchůdci účastníků řízení.16. Odvolací soud zde odkazuje na bod 8 odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se uvádí, že součástí historických listin, vyhledaných , tituly před jménem, , jméno FO, , byl rovněž „Protokol“ ze dne 5. května 1873 o místním ohledání stavebního místa , jméno FO, ze dne 28. dubna 1873, potřebného k udělení povolení ke stavbě nového domu na pozemku č. , hodnota, , na , adresa, (kopie této listiny založena ve spisu na č. l. 52). Tento protokol v první části obsahuje dobrozdání civilního inženýra , adresa, , který proti provedení stavby nic nenamítal. Pod tímto textem a podpisem , adresa, obsahuje listina ve své spodní části text: „Dohlídku na stavbu provede pan , právnická osoba, , mistr zednický“. Vedlejší soused pan , jméno FO, (na východní straně) prohlašuje, že „zeď hraniční je společný majetek pro všechny budoucí časy a nečiní proti provedení této stavby nic k namítání.“. Pod tímto textem je umístěn podpis , jméno FO, , tj. stavebník domu č. p. , hodnota, , dále jsou pod textem umístěny tři křížky, a za nimi text: „tj. , jméno FO, podepsal“ a za těmito slovy následuje nejspíše podpis, který však není čitelný. Pod tímto textem je umístěn ještě podpis další osoby, rovněž nečitelný. Z uvedeného nelze seznat jakýkoli úmysl či projev vůle směřující k založení spoluvlastnictví štítové zdi. Veškeré projevy zachycené v protokolu ze dne 5. 5. 1873 se týkaly „stavebního řízení“ a reálně se netýkaly převodu spoluvlastnictví věci, která ani neexistovala.17. Soudu byla žalovaným předložena práce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , znalce v oboru geodezie a kartografie, vypracovaná v září 2022, označená jako „Zhodnocení dokumentace stavebního archivu“, kdy , tituly před jménem, , jméno FO, vyhledal ve státním archivu Technického úřadu Magistrátu města , adresa, – odboru stavebně správního, historické listiny, vztahující se k výstavbě obou dotčených domů účastníků, a kopie těchto listin učinil součástí této své práce. Skutkové závěry, popsané , tituly před jménem, , jméno FO, na základě historických dokumentů, nebyly účastníky sporovány (viz vyjádření žalobce při jednání soudu dne 4. 12. 2024). Soud má tak z těchto listin za zjištěné, že dne 20. dubna 1873 žádal , jméno FO, o povolení stavby pro stavbu domu, nyní ve vlastnictví žalobce č. p. , hodnota, , dne 24. dubna 1873 proběhlo místní šetření (místní ohledání) stavebního místa pana , jméno FO, , jeho žádosti bylo vyhověno Purkmistrovským úřadem, který schválil povolení ke stavbě dne 27. 4. 1873. Ohledně stavby rodinného domu č.p. , hodnota, , nyní ve vlastnictví žalovaného, bylo z historických listin zjištěno, že dne 27. dubna , adresa, , jméno FO, Magistrátní úřad o povolení stavby a , Anonymizováno, úřad schválil povolení ke stavbě dne 6. 5. 1873. Stavba s přiděleným číslem popisným č. p. , hodnota, byla do příslušné knihy zanesena dne 7. 8. 1873 a kolaudačním dekretem ze dne 3. 11. 1873 bylo přiděleno č. p. , hodnota, domu na pozemku č. , hodnota, . , tituly před jménem, , jméno FO, vyslovil názor, že z časových posloupností odkupu prostorů z původní nemovitosti či charakteru (typu) zástavby je vysoce pravděpodobné, že výstavba předmětných domů v celém bloku probíhala současně, a v závěru své práce dále uvedl, že ze stavební dokumentace podkroví, přiložené k žádosti o povolení stavby, je patrné, že štítové zdi byly součástí domu č. p. , hodnota, (nyní dům žalobce). Součástí práce byl také detail půdorysu jednotlivých pater a podkroví.18. Pro otázku existence tvrzeného spoluvlastnictví štítové zdi je podstatné rovněž zjištění , tituly před jménem, , jméno FO, , z něhož vyplývá, že v době sepisu „Protokolu“ o ohledání stavebního místa dne 28. 4. 1873, ještě nebyl , jméno FO, vlastníkem pozemku nyní označeného jako parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a přestože v první části protokolu je uvedeno, že se má jednat o stavbu nového domu , jméno FO, na „svém pozemku“ č. , hodnota, na Říšském předměstí, je ze zjištění , tituly před jménem, , jméno FO, zřejmé, že , jméno FO, a , jméno FO, získali svůj pozemek pro dům č. p. , hodnota, až trhovou smlouvou ze dne 13. 5. 1873, jejíž zápis byl proveden až 8. 7. 1873. Žádný ze stavebníků tedy nebyl v době sepsání „Protokolu“ o ohledání stavebního místa z 28. 4. 1873 vlastníkem pozemku, na kterých se mělo stavět. , jméno FO, a , jméno FO, přitom svůj pozemek ještě před kolaudací domu č. p. , hodnota, , ke které došlo až 10. 11. 1873, prodali trhovou smlouvou ze dne 10. 9. 1873 , jméno FO, , jakožto právnímu předchůdci žalobce, čímž došlo ke splynutí osob vlastníků obou dotčených domů, což ovšem vylučuje, aby předmětná zeď byla dále ve spoluvlastnictví, které se realizuje pouze mezi vícero různými osobami. Dům č. p. , hodnota, byl pak po kolaudaci, to znamená po datu 10. 11. 1873, prodán , jméno FO, trhovou smlouvou ze dne 14. 12. 1873 novým vlastníkům , jméno FO, a , jméno FO, , vůči nim však žádný úkon, který by zakládal spoluvlastnictví předmětné štítové zdi, znám není. Vznik spoluvlastnictví žalovaného k předmětné zdi jako rozhrady na základě smlouvy proto i z těchto důvodů nelze dovodit.19. Pokud se jedná o námitku žalovaného ohledně vydržení spoluvlastnictví předmětné štítové zdi, uvedl žalovaný v podání ze dne 9. 8. 2024, že štítová zeď byla již od počátku výstavby v roce 1873 užívána jako společné vlastnictví obou vlastníků sousedních objektů. Podle žalovaného se jedná o držbu pravou, poctivou a řádnou, kdy oba vlastníci a jejich předchůdci od roku 1873 pečovali o štítovou zeď společně, každý ze strany, z níž mají ke štítové zdi, potažmo hraniční zdi, přístup. Soud prvního stupně poskytl žalovanému dostatečný prostor k prokázání jím předestřených tvrzení, poučil jej o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a o povinnosti důkazního břemene podle § 120 odst. 1 o. s. ř. Napadeným rozsudkem nebyla námitka vydržení shledána za opodstatněnou. V odvolacím řízení nebyla již zdůrazňována, proto odvolací soud odkazuje v tomto směru na věcně správné odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 17 až 21. K tomu je možno poznamenat, že lze souhlasit se stanoviskem žalobce, že žalovaný netvrdil a neprokázal samotnou držbu spoluvlastnického práva k předmětné štítové zdi, když ze způsobu, jakým žalovaný popsal nakládání s danou štítovou zdí, nelze její držbu dovodit, a jednalo se spíše o běžný způsob užívání interiéru domu, jak namítl žalobce. Nebylo zjištěno, že by žalovaný či jeho právní předchůdci měli v držbě celou štítovou zeď, ale tuto spíše užívali pouze jako opěrnou zeď pro dům č. p. , hodnota, . Takovým způsobem užívání by však mohlo dojít maximálně k vydržení práva na užívání předmětné zdi jako zdi opěrné, například ve formě věcného břemene, nikoli však k vydržení spoluvlastnického práva ke štítové zdi. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že žalovaný o formě spoluvlastnictví předmětné štítové zdi mohl začít uvažovat až na základě historických listin, které shromáždil , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci probíhajícího stavebního řízení, zejména na základě „Protokolu“ z dubna 1873 o ohledání stavebního místa, který obsahoval výše zmíněné prohlášení , jméno FO, . Ze stavební dispozice obou domů, i běžným náhledem na vnější plášť domů, kde je zřejmá stavební spára mezi oběma budovami, přitom žalovanému muselo být zřejmé, že předmětná štítová zeď slouží toliko jako zeď opěrná pro dům č. p. , hodnota, , ale stavebně je součástí domu č. p. , hodnota, ve vlastnictví žalobce. Stavební propojení předmětné zdi s domem žalobce je, kromě uvedené stavební spáry, podrobně popsáno, ohledně podkroví, také v prohlídce budovy při statickém ohledání provedeném , tituly před jménem, , jméno FO, v květnu 2021 a vyplývá i ze založených fotografií.20. Závěr soudu prvního stupně odpovídá i rozhodovací praxi dovolacího soudu, který v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 708/2023 stanovil, že pokud by účastníci tvrdící držbu a vydržení udržovali a „ovládali“ hraniční zeď jen ze své strany, nebylo by zpravidla možno, podle obvyklých zvyklostí, zkušeností a obecných názorů, považovat jejich chování za projev objektivní stránky držby, nebyl by tu tedy „corpus possessionis“. Ten tu mohl být tehdy, pokud by například se souhlasem druhé strany, na její pozemek opakovaně vstupovali, za účelem údržby zdi, přičemž by dávali protistraně najevo, že tak konají jako vlastníci zdi, a ta by tuto skutečnost respektovala. Z vyjádření žalovaného vyplývá, že tímto způsobem on, a ani jeho právní předchůdci, nepostupovali.21. Naléhavý právní zájem na vedení této určovací žaloby podle § 80 o. s. ř. soud prvního stupně náležitě odůvodnil v bodu 4 písemného vyhotovení rozsudku, na který je odkazováno, pokud tato skutečnost nebyla žalovaným rozporována, a to nejen v podaném odvolání, ale také v řízení před soudem prvního stupně. Stručně řečeno, potřeba podání předmětné žaloby vychází z deklarované spornosti vlastnictví štítové zdi ve stavebním řízení, pročež byl žalobce stavebním úřadem vyzván k odstranění této spornosti v občanském soudním řízení, postupem založeným právě v podání této žaloby.22. Veden popsanými skutečnostmi, odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonný, včetně nákladového výroku.23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci, v souladu s jím předestřeným vyúčtováním nákladů řízení, byla v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přiznána náhrada těchto nákladů v celkové výši 8 591 Kč, a to za náhradu odměny právního zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 3 100 Kč za jeden úkon, tj. 6 200 Kč, náhrada dvou režijních paušálů 900 Kč a náhrada 21 % DPH z tohoto plnění ve výši 1 491 Kč.