95 Co 365/2024-157 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen “okresní soud”) uložil žalované zaplatit žalobcům k rukám společným a nerozdílným 217 000 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2022 do zaplacení, a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 499,70 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2022 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobcům k rukám právního zástupce žalobců na plné náhradě nákladů řízení 235 828 Kč, a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud po provedení všech žalovanou navržených důkazů shledal, že neprokázala titul k ponechání si částek 100 000 Kč, 90 000 Kč a 10 000 Kč, tj. neunesla důkazní břemeno, které jí tížilo o tom, že byla mezi ní a zůstavitelem , Jméno zainteresované osoby 0/0, (, Anonymizováno, , datum, ) uzavřena smlouva k tomu ji opravňující. Okresní soud uzavřel, že ani první transakce (převod 100 000 Kč dne 25. 7. 2021 z účtu zůstavitele na účet žalované) nemohla proběhnout, jak žalovaná vypověděla. Ohledně dalších převodů (30. 7. 2021 částka 90 000 Kč, 17. 8. 2021 částka 17 000 Kč) okresní soud uzavřel, že zdravotní stav zůstavitele přinejmenším po většinu času vylučoval jeho schopnost projevit vážnou a určitou vůli k takovému jednání a pokud žalobkyně nabídla k jejímu prokázání jediný důkaz – svou účastnickou výpověď, tuto okresní soud hodnotil v klíčových okolnostech jako nevěrohodnou a účelovou. Žalovanou tvrzený důvod jednání odporoval jejímu vlastnímu vyjádření o tom, že ji dříve , Jméno zainteresované osoby 0/0, informoval o tom, že je pro případ jeho úmrtí její zaopatření vyřešeno (způsob zaopatření nebyl konkretizován). Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaná měla přístup k notebooku i telefonu zůstavitele i to, že žalovaná převáděla prostředky rovněž z podnikatelského účtu zůstavitele (to vyplynulo z úředních záznamů předložených žalobci a z jejich předžalobních výzev adresovaných žalované). Okresní soud poukázal na to, že zcela vyvrácena byla tvrzení žalované o absenci přístupu k účtům zůstavitele před jeho poslední hospitalizací, když sama potvrdila, že ji zůstavitel do svých záležitostí zasvěcoval, měla přístup do notebooku zůstavitele i do jeho telefonu, věděla, kde je zůstavitelem uchováván PIN k platební kartě a při výslechu sama uvedla, že již před převodem věděla i to, kde uchovává heslo k účtu. Okresní soud vyšel z toho, že z důkazů v řízení provedených vyplývalo, že jednání zůstavitele bylo ryze reaktivní, neiniciativní, bez vyvolání kontaktu jinou osobou byl uzavřený do sebe. Bez dobře vymezeného kontextu bylo obtížné pochopit význam jeho sdělení a dospět k jistotě, zda pochopil význam otázky (jen se usmál nebo pronesl jen neurčité slovo, či na většinu podnětů odpovídal ano). Okresní soud tak uzavřel, že pro žalovanou (zůstaviteli blízkému člověku) bylo relativně snadné přimět jej k souhlasnému vyjádření, případně, že žalovaná mohla dospět k nesprávnému pochopení jeho odpovědi. K dosažení jeho reakce bylo možno zůstaviteli klást pouze jednoduché, uzavřené otázky, kterými bylo možno určovat směr konverzace, působit na její průběh i výsledek a vyhnout se problematice, která ho s ohledem na zdravotní stav nenapadla, resp. nebyl schopen ji v dialogu nadnést a prosadit, a která by mohla vyvolat nesouhlasné vyjádření. Žalovaná připustila, že zůstavitel převody provést nemohl a předestřela postup, kterým vyjadřovala částky a čekala na souhlasné vyjádření. Okresní soud její výpovědi neuvěřil i s ohledem na to, že první transakce, jak bylo prokázáno, se uskutečnila v době, kdy žalovaná informovala SMS dceru zůstavitele, že tento spí. Okresní soud rovněž shledal, že byl prokázán takový zdravotní stav zůstavitele, z něhož nelze bez dalšího uzavřít, že případný souhlas s převodem peněz chápal jako darování či pouze jako opatření pro jejich zpřístupnění pečující osobě v své nemohoucnosti, nebo zda požadavek vznesený žalovanou (pečující osobou) nepociťoval tak, že nemá na výběr, což mohlo ovlivnit kvalitu jeho vůle. Jako podstatnou okolnost okresní soud hodnotil v této souvislosti, že žalobkyně omezovala rozsah kontaktů zůstavitele s rodinnou a trávila s ním nejvíce času sama, případně na kontakty dohlížela, čímž fakticky mohla zvyšovat jeho pocit závislosti na ní. Okresní soud zdůraznil, že žalované nic nebránilo, aby (obdobně, jako při plánování svatby) avizovala převod prostředků osobě schopné posoudit uskutečnitelnost jednání, případně jej zaštítit. Rovněž okresní soud uzavřel, že jako partnerka byla žalovaná oprávněna zůstavitele zastupovat (§ 49 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), nikoliv však jednat v jeho neprospěch, v konfliktu s jeho zájmy, kdy provedenými převody byl účet zůstavitele téměř vyprázdněn (k okamžiku smrti činil zůstatek 1 656,45 Kč). Po právní stránce okresní soud uplatněný nárok posoudil podle § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Okresní soud neshledal překážku platného uzavření smlouvy darovací ve způsobu případného projevu vůle spočívajícím např. v kývnutí, či gestu, ale v absenci důkazu o projevu vůle zůstavitele (např. zachycení jednání na videonahrávce). Tato okolnost znemožnila hodnocení takového projevu vůle, který jen kuse a nevěrohodně popsala žalovaná, kdy pouze z její účastnické výpovědi vyplývalo, že se zůstavitel (naposledy v nemocnici) aktivně zajímal o něco komplexnějšího, například zhotovení plotu či platby za domácnost, resp. sám projevil zájem jet na soustředění či jít do bazénu. Výpověď žalované v tomto směru hodnotil jako osamocenou, když z provedených důkazů vyplývalo, že u prokázaných aktivit zůstavitele, byl tento neustále podporován další osobou, nevyplývalo z nich, že s nimi iniciativně přišel sám, kdy naopak z těchto vyplývalo pasivní a ryze reaktivní chování zůstavitele. Stejně okresní soud uzavřel ohledně výběru částky 10 000 Kč z účtu zůstavitele přes bankomat dne 28. 7. 2021, neboť takový výběr neodpovídal dosavadnímu běžnému hospodaření v domácnosti zůstavitele spočívající v tom, že žalovaná používala platební kartu zůstavitele přímo k platbám u obchodníků, čemuž odpovídalo to, že po 24. 7. 2021 uskutečnila 14 nákupů (včetně dvou posledních předmětných transakcí). Okresní soud proto uzavřel, že důvodem výběru částky 10 000 Kč z účtu zůstavitele nemohla být potřeba zajištění prostředků na běžnou spotřebu společné domácnosti, kdy žalovaná ani neprokázala, jak předmětnou částku použila, když navíc výběr uskutečnila druhý den po převodu částky 100 000 Kč na svůj účet, tj. v předmětné době disponovala dostatečnými prostředky k zajištění chodu domácnosti. V souvislosti s převody částek 90 000 Kč a 17 000 Kč, okresní soud zdůraznil, že těmito byl účet dvakrát po sobě téměř vyprázdněn (částka 17 000 Kč byla vybrána v den, kdy byl na jeho účet připsán invalidní důchod zůstavitele). Rozhodnutí o zamítnutí žaloby co do částky 499,70 Kč okresní soud odůvodnil tím, že se jednalo o nákup provedený za života zůstavitele, který odpovídal dosavadnímu společnému hospodaření domácnosti zůstavitele a žalované.3. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud odůvodnil výsledkem řízení, v němž žalobci byli převážně úspěšní (nad 99 %). Okresní soud proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. uložil žalované zaplatit žalobcům náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení sestávajících z odměny advokáta za 12 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, za účast na jednání dne 27. 9. 2023, podání ze dne 11. 10. 2023, účast na jednání dne 30. 11. 2023 (v délce trvání více než 4 hodiny), účast na jednání dne 17. 1. 2024, účast na jednání dne 25. 10. 2023 (v délce trvání více než 4 hodiny) po 14 688 Kč podle § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), paušální náhrady hotových výdajů za 12 úkonů po 300 Kč podle § 13 a. t., celkem 179 856 Kč. Okresní soud rovněž žalobcům přiznal náhradu cestovních výdajů za užití motorového vozidla ke 4 cestám v délce 187 km k jednání soudu z , Anonymizováno, a zpět (2x vozidlem Volvo XC60 se spotřebou 6,8 litru motorové nafty a následně 2x , jméno FO, se spotřebou benzinu 6,8 litru (obojí dle předložených technických průkazů)) ve výši 2x 1 411 Kč, 1 497 Kč a 1 534 Kč a náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou k jednání soudu a to, 4 x 5 započatých půlhodin za jednu cestu z , Anonymizováno, , tj. celkem tedy 20 promeškaných půlhodin a 100 Kč dle § 14 a. t., celkem 2 000 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto všech částek a náhradu za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 8 700 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované zaplatit náhradu nákladu řízení k rukám advokáta účastníků. Lhůtu splatnosti určil soud delší ve smyslu§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s ohledem na poměry žalované, která pravděpodobně není schopna tuto splnit z vlastních prostředků, a bude jí tak umožněno např. uzavřít dohodu o splátkovém kalendáři.4. Rozho