29 Co 278/2025-56 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 866,16 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II žalobu zamítl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 457,47 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 579,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 989,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 510,40 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 58 610,40 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaná v postavení spotřebitelky uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem a příslušenstvím v měsíčních splátkách vždy ke každému 10. dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok by byl sjednán ve výši 70,81 % ročně. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 4 133,86 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 9 433,28 Kč s upozorněním na zesplatnění úvěru z úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 29. 1. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dlužné částky 73 456,49 Kč. Okresní soud se zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí shora uvedeného spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Vyšel ze zjištění, že k prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr byly předloženy pouze fotografie občanského průkazu žalované a fotografie žalované, jak drží občanský průkaz. Jiné důkazy žalobkyně nedoložila. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a žalobkyni tak náleží pouze právo na vrácení jistiny, respektive její dosud nesplacené části 55 866,16 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Nákladový výrok odůvodnil podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, náklady řízení jí však nevznikly.2. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku II zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 866,16 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, se odvolala žalobkyně a navrhla, aby byl rozsudek v napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Uvedla, že nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy. Má však za to, že nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale již před podanou žalobou, a to na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalované ze strany žalobkyně poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech a schopnostech jistinu vrátit nese žalovaná (k tomu žalobkyně odkázala nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 167/96, sp. zn. IV. ÚS 14/17 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3427/2022).3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a to v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 866,16 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení a v závislém výroku III o nákladech řízení, a odvolání žalobkyně shledal důvodným pouze částečně.5. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem. Tak má odvolací soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako věřitelka a žalovaná jako dlužnice v postavení spotřebitelky uzavřely dne 10. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jí poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem a příslušenstvím formou měsíčních splátek, jejich výše, počet a četnost měla být žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Z transakční historie k této smlouvě vyplývá, že na předmětný úvěr žalovaná uhradila částku 4 133,86 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 1. 2024 a seznamu postoupených pohledávek zjistil, že , právnická osoba, postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou a žalované byla tato okolnost oznámena dopisem ze dne 29. 1. 2024.6. V právním hodnocením uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Ze strany poskytovatele úvěru je nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet.8. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání smlouvy č. , hodnota, shledává odvolací soud správným závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně , právnická osoba, zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované před uzavřením smlouvy. K majetkové situaci žalované žalobkyně nepředložila žádný d