84 Co 299/2025-268 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni částku 366 023,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 366 023,27 Kč za dobu od 26. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 383 976,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 383 976,73 Kč za dobu od 23. 11. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 366 023,27 Kč za dobu od 23. 11. 2023 do 25. 12. 2023 (výrok II.), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Konečně (výroky IV. a V. rozsudku ve spojení s usnesením ze dne 21. 8. 2025 a ve znění usnesení ze dne 26. 8. 2025) uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 12 031,96 Kč a žalované povinnost zaplatit státu ze stejného důvodu částku 17 031,96 Kč.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně, jako jediná dědička svého otce , jméno FO, , zemř. , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky 750 000 Kč s přísl. s odůvodněním, že žalovaná neoprávněně tuto částku v několika platbách ve dnech 23. a 24. 11. 2020 převedla z účtů otce žalobkyně na účty své, přičemž otec žalobkyně byl dne 23. 11. 2020 hospitalizován s rakovinou velmi těžkého stavu, z tohoto důvodu byl tlumen opiáty, pro což nebyl schopen řádně rozhodovat o svých právech a povinnostech. Žalovaná se žalobou uplatněnému nároku bránila zejména tvrzením, že finanční prostředky od otce žalobkyně (a svého druha) obdržela jako dar na základě ústní darovací smlouvy, kterou žalovaná s otcem žalobkyně uzavřela dne 20. 11. 2020; žalovaná tvrdila, že otec žalobkyně byl v té době až do své smrti schopen rozhodovat o svých právech a povinnostech, když mu opiáty v nemocnici podávány nebyly.3. Okresní soud v rámci svého rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku vyšel ze skutkových zjištění, podle nichž otec žalobkyně a druh žalované , jméno FO, v době (20. 11. 2020) nikoliv vzdálené okamžiku jeho smrti dal pokyn své sestře , Anonymizováno, , jméno FO, k převedení finančních prostředků v celkové výši 750 000 Kč ze svých účtů na účet žalované s tím, že výslovně určil, že tyto peníze mají být použity na dostavbu domu ve , adresa, (domu stavěného na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ve spoluvlastnictví , jméno FO, a žalované, při stejné velikosti spoluvlastnických podílů). , jméno FO, několika příkazy ve dnech 23. a 24. 11. 2020 převod provedla, žalovaná finanční prostředky na svůj účet obdržela. Z převedené částky 750 000 Kč žalovaná investovala do dotčené nemovitosti částku 383 976,73 Kč. V rámci dědického řízení po panu , jméno FO, (zemřelém dne 24. 11. 2020) žalobkyně jako jediná dědička nabyla ideální polovinu dotčených nemovitostí, které byly ve vlastnictví , jméno FO, , druhá polovina zůstala ve vlastnictví žalované, žalobkyně rovněž nabyla pohledávku (která je předmětem řízení v projednávané věci) za žalovanou ve výši 750 000 Kč z titulu neoprávněných výběrů peněz z účtů zůstavitele.4. Dále okresní soud z jím zajištěného znaleckého posudku podaného , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že , jméno FO, v době od 20. do 24. 11. 2020 netrpěl žádnou duševní poruchou, která by mohla mít významný negativní vliv na jeho schopnost pochopit význam a důsledky svého jednání spočívající v nakládání s finančními prostředky. Z tohoto důvodu okresní soud právní jednání , jméno FO, (uzavření smlouvy s žalovanou dne 20. 11. 2020) hodnotil jako platné právní jednání.5. Ve vztahu k tomuto právnímu jednání dále uvedl, že z provedeného dokazování, zejména z výpovědí svědků , jméno FO, a , právnická osoba, (kteří dále uvedené výslovně potvrdili jak ve výpovědích podaných před soudem, tak v rámci výpovědí, které podali před orgány Policie České republiky), zjistil, že , jméno FO, před svou smrtí dal pokyn své sestře , Anonymizováno, , jméno FO, , aby převedla z jeho účtů částku 750 000 Kč na účet žalované za účelem dokončení stavby domu ve Vrbici, která byla v podílovém spoluvlastnictví pana , jméno FO, a žalované. Ani jeden ze svědků však nepotvrdil, že by , jméno FO, vyjádřil jasnou vůli, že by si v případě neinvestování těchto finančních prostředků do stavby domu – dobudování nemovitosti v obci Vrbice, mohla žalovaná poskytnutou částku ponechat pro své osobní účely. Okresní soud proto dospěl k závěru, že , jméno FO, jako spoluvlastník dotčených nemovitostí ve smyslu § 1126 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku vyjádřil svou vůli, aby další z podílových spoluvlastníků – žalovaná – tyto finanční prostředky využila výlučně na investice do dotčené nemovitosti a žalovaná s tímto (byť mlčky) souhlasila. Jednání , jméno FO, okresní soud posoudil jako pokyn podílového spoluvlastníka druhému podílovému spoluvlastníku k účelovému nakládání (investování do společné věci) s poskytnutými finančními prostředky. Okresní soud proto poskytnutí částky 750 000 Kč , jméno FO, žalované nehodnotil jako dar dle § 2055 odst. 1 a násl. občanského zákoníku, neboť dovodil, že „nešlo o převod předmětných finančních prostředků do vlastnictví žalované“.6. Z těchto důvodů a dále proto, že žalovaná z , jméno FO, poskytnuté z částky 750 000 Kč do dotčené nemovitosti investovala jen 383 976,73 Kč, resp. proto, že „listinné důkazy předložené žalovanou neprokazují, že by do nemovitosti investovala částku vyšší“, okresní soud v rozsahu investovaných finančních prostředků (383 976,73 Kč) žalobu zamítl, co do částky, kterou žalovaná neproinvestovala, tj. částky 366 023,27 Kč, žalobě vyhověl, současně žalované uložil povinnost na základě § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vedle této částky žalobkyni zaplatit též úrok z prodlení z této částky, na nějž nárok žalobkyni vznikl v návaznosti na doručení výzvy k úhradě žalované a marné uplynutí lhůty v této výzvě stanovené za účelem splnění vymáhané povinnosti.7. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi řízení okresní soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého s přihlédnutím k téměř totožnému (ne)úspěchu obou účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladu řízení žádné z nich.8. Dále dle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, které vznikly úhradou znalečného z rozpočtových prostředků okresního soudu. S ohledem na v podstatě stejný úspěch účastnic v řízení dospěl k závěru, že každá z nich má státu nahradit polovinu nákladů řízení, přihlédl přitom ke skutečnosti, že žalobkyně na náhradu nákladů řízení státu složila zálohu ve výši 5 000 Kč.9. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, neboť zejména nesouhlasila s právním závěrem okresního soudu, že právní jednání, na základě kterého , jméno FO, dne 20. 11. 2020 udělil pokyn své sestře k převedení částky 750 000 Kč ze svých účtů na účet žalované za účelem dostavby domu ve Vrbicích, představuje dohodu podílových spoluvlastníků o investicích do společných nemovitostí. Dle názoru žalované se jednalo o darování s účelovým určením, které spočívá v tom, že dárce stanoví účel, k jehož naplnění má darovaná věc „směřovat“. Nenaplnění účelu darování ze strany obdarovaného není právně relevantní, jedná se spíše o morální závazek. Podle žalované je nepochybné, že úmyslem , jméno FO, bylo darovat žalované předmětné finanční prostředky, a to za účelem dostavby zmíněného domu. Žalovaná dále uvedla, že v rámci řízení bylo dokazování vedeno za účelem „prokázání, zda se jednalo o darování“. V případě, že okresní soud posoudil právní jednání jinak než dle názoru účastníka řízení, měl postupovat dle § 118a odst. 2 o. s. ř., to se však nestalo. Dále poukázala na ust. § 556 občanského zákoníku a uvedla, že okresní soud měl při výkladu právního jednání zohlednit nejen skutečnost, že žalovaná a , jméno FO, byli podílovými spoluvlastníky, ale především skutečnost, že se jednalo o osoby v družském soužití, resp. že převod finančních prostředků ve výši 750 000 Kč byl proveden za účelem dostavby společného domu tak, aby tento dům byl zkolaudován a žalovaná v něm mohla bydlet a rovněž aby byla zabezpečena v případě smrti , jméno FO, . V případě slyšených svědků – sestry , jméno FO, a jejího manžela – mělo být přihlédnuto ke skutečnosti, že se jedná o osoby bez právního vzdělání, stejně jako tomu bylo v případě , jméno FO, , tudíž nebylo možno předpokládat, že by měli jasné povědomí o právní povaze a důsledcích institutu dohody spoluvlastníků o společné investici do nemovitosti. Naopak dle žalované lze „důvodně dovozovat“, že úmyslem , jméno FO, bylo žalované, jako své družce, jednoduše darovat finanční prostředky s určitým záměrem. Takový výklad právního jednání odpovídá jak výpovědím svědků, tak logice partnerského vztahu i běžnému vnímání takového jednání osobami bez právní erudice.10. Dále žalovaná nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že z její strany bylo na dokončení stavby domu vynaloženo pouze 383 976,73 Kč. Žalovaná doklady o investicích předložila pouze pro ilustraci a p