Krajský soud v Ústí nad Labem 10 Co 81/2026-106 – Náklady řízení

Shora citovaným rozsudkem vyhověl okresní soud podané žalobě v celém rozsahu, když určil, že žalobkyně nikdy nebyla vlastnicí rodinného domu čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , stojícího na parcele st. , Anonymizováno, (LV , Anonymizováno, ), zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , Anonymizováno, u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I. rozsudku) a současně určil, že vlastnicí těchto nemovitostí je žalovaná (výrok II.). Ve věci neúspěšné žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku 45 837,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). Provedeným dokazováním ve věci vzal okresní soud za prokázané, že původní vlastník stavby, , Anonymizováno, , adresa, , posléze , právnická osoba, , adresa, , zanikla rozdělením na dva nové subjekty již v roce , Anonymizováno, , dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, nebyl zahrnut ani do protokolu o rozdělení nemovitého majetku , Anonymizováno, , ani následně do transformačního projektu, žalobkyně nevykonávala ani držbu této nemovitosti, ani žádná užívací práva k ní, předmětný dům nepřešel na žádného ze dvou právních nástupců zaniklého , Anonymizováno, , ale zůstal ve vlastnictví původního , Anonymizováno, , adresa, , posléze s názvem , Anonymizováno, , adresa, , čemuž odpovídá i záznam v katastru nemovitostí. Za situace, kdy původní vlastník zanikl, právně neexistuje, věc zůstala opuštěna a jako taková připadla do vlastnictví státu v souladu s ust. § 1045 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Negativní formulace petitu o vlastnictví předmětné nemovitosti kdykoli v minulosti žalovanou, odráží skutečnost, že žalobkyně je v postavení povinné osoby v exekučním řízení, kde je po žalobkyni vymáháno provedení stavebních prací, resp. faktické demolice předmětného domu k návrhu oprávněného města , adresa, .2. Rozsudek okresního soudu napadla v celém rozsahu žalovaná a navrhla změnit napadený rozsudek tak, že proti ní podaná žaloba bude zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení. Předmětná nemovitost je stále zapsána na LV , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , Anonymizováno, ve vlastnictví , právnická osoba, , adresa, , IČ , IČO, . Skutečnost, že vypracovaný transformační projekt, ze kterého by vyplynulo, kdo je nástupcem zaniklého subjektu, byl původně zaslán na , adresa, , kde došlo k jeho úplnému zničení při povodních a kopie zřejmě neexistují, nemůže jít k tíži žalované. Původní subjekt, tedy , adresa, IČ , IČO, zaniklo bez likvidace a mělo dva právní nástupce, konkrétně , právnická osoba, , adresa, IČ , IČO, a , právnická osoba, , adresa, IČ , IČO, . Žalobkyně je právní nástupkyní zaniklého , právnická osoba, , adresa, a převzala i jeho práva a povinnosti. Stejně tak , právnická osoba, v likvidaci je právním nástupcem , právnická osoba, , adresa, a taktéž převzalo jeho práva a povinnosti. Oba subjekty existují a je mezi nimi i vlastník předmětné nemovitosti, nejedná se tedy o věc opuštěnou. Stejnou argumentaci uplatnila odvolatelka i při odvolacím jednání.3. Žalobkyně naopak ve vyjádření k podanému odvolání žalované navrhla napadený rozsudek prvostupňového soudu jako správný potvrdit a přiznat jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Okresní soud správně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že transformační projekt původního , Anonymizováno, , adresa, na , Anonymizováno, , adresa, nebyl nalezen a tudíž nelze zjistit, jaký majetek byl předmětem této transformace. Soud rovněž správně konstatuje v odůvodnění svého rozhodnutí, že z provedeného dokazování nebylo možno zjistit žádného právního nástupce, na kterého by dům čp. , Anonymizováno, vlastnicky přešel po zániku , Anonymizováno, , adresa, . Navíc z hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, nelze jednoznačně dovodit, že by na základě této smlouvy byl dům čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, převeden do vlastnictví , Anonymizováno, , adresa, . To je zde uvedeno jako provozovatel, avšak přejímající organizací je , Anonymizováno, , adresa, , přičemž z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že ani jedna z těchto společností předmětnou nemovitost neužívala. Pokud , Anonymizováno, , adresa, bylo evidováno u tehdejšího , Anonymizováno, jako vlastník, pak jen proto, že organizace , Anonymizováno, , adresa, neměla právní subjektivitu. Zápis v tehdejší evidenci nemovitostí měl jen deklaratorní a nikoli konstitutivní charakter. , Anonymizováno, , adresa, nenabylo podle výše zmíněné hospodářské smlouvy vlastnictví ani k domu čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , ani k ostatním budovám uvedeným v hospodářské smlouvě. Okresní soud rovněž správně zjistil, že dům čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, nebyl předmětem transformačního projektu , Anonymizováno, , adresa, a žalobkyně. Soud rovněž zjistil, že nejméně od roku 1991 předmětnou nemovitost nikdo (včetně „nástupnických subjektů) neužíval a neužívá. Protože pro vlastnické právo žalobkyně nesvědčí žádný nabývací titul, rozhodl okresní soud správně i v tom směru, když určil, že žalobkyně nikdy vlastníkem předmětné nemovitosti nebyla. Stejně se žalobkyně vyjádřila i při odvolacím jednání.4. Odvolací soud přezkoumal k podanému odvolání napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející. Jak je z jeho výroku patrné, neshledal při tom v podstatné části podané odvolání důvodným.5. Soud prvého stupně provedl v posuzované věci poměrně rozsáhlé dokazování, jeho úplnost nezpochybňují ani samy účastnice a stran těchto skutkových zjištění lze v zásadě jen odkázat na důvodovou část napadeného rozsudku. Odvolací námitky nesměřují ani do skutkových závěrů, které prvostupňový soud z provedeného dokazování přijal, tyto námitky se týkají závěrů právních. Je třeba možná rovněž na tomto místě připomenout, že žalobním požadavkem na určení vlastnictví žalované ke stejné nemovitosti se stejný okresní soud pod sp. zn. , spisová značka, zabýval již v minulosti.6. Skutkové závěry dovozené ze skutkových zjištění rozporuje odvolatelka v části, ve které podle závěru prvostupňového soudu nevyplývá, že by žalobkyně jako právní nástupkyně zaniklého , právnická osoba, , adresa, (které je stále v katastru nemovitostí zapsáno jako vlastník předmětného domu čp. , Anonymizováno, ) převzala práva a povinnosti tohoto původního vlastníka k předmětné nemovitosti, resp. že fakt, že vypracovaný transformační projekt, ze kterého by vyplynulo, kdo je nástupcem zaniklého subjektu, byl zničen v archivu soudu při povodních, nelze klást k tíži žalované. K tomu je třeba dodat, že označený fakt nemůže být kladen ani k tíži žalobkyně, že na nástupnictví žalobkyně po původním vlastníku neukazuje ani žádný jiný z provedených důkazů a že s ohledem na rozhodné skutečnosti, na kterých vybudoval okresní soud dnes přezkoumávané rozhodnutí, není otázka průkazu právního nástupnictví ani zásadní.7. Jak již bylo připomenuto výše, o žalobním požadavku žalobkyně na určení vlastnictví žalované k téže budově bylo již rozhodnuto v minulosti negativně rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z , datum, (pozn.: nejde o věc totožnou, tehdy bylo rozhodnutí vydáno za jiných okolností). Již tehdy soudy obou stupňů poukazovaly v důvodech svých rozhodnutí na novou právní úpravu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. týkající se opuštění věci a jeho důsledků i na nemožnost aplikace těchto nových hmotněprávních ustanovení do poměrů souzené věci pro nenaplnění desetileté doby, po jejímž uplynutí by se uplatnila fikce opuštění věci podle ust. § 1050 odst. 2 o. z. č. 89/2012 Sb. Nyní je situace taková, že po dokazování soudem prvého stupně učiněném závěru, že předmětnou, původně státu darovanou budovu čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , naposledy užíval , právnická osoba, jako ubytovnu nebo montovnu, nejméně od roku 1991 nebyla budova užívána vůbec, nikdo o ni nejevil zájem a postupně upadla do havarijního stavu (viz výpovědi svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , adresa, , , Anonymizováno, a další důkazy vyložené v důvodech napadené rozhodnutí), lze počátek běhu desetileté lhůty, kdy nikdo jakýmkoli způsobem nevykonával vlastnická práva k předmětné nemovitosti, klást do roku 1991 (srv. ust. § 1050 odst. 2 o. z.). Zmíněná desetiletá doba v posuzovaném případě opuštěné věci počala v souladu s ust. § 3067 o. z. plynout od účinnosti občanského zákoníku dne 1. 1. 2014 a uplynula dne 1. 1. 2024 a předmětná nemovitost tímto dnem připadla do vlastnictví státu (§ 1045 odst. 2 o. z.). Žalobkyně, které je v rozporu s výše vyloženým i se zápisem v katastru nemovitostí vlastnictví k totožné nemovitosti i s důsledky správních opatření a jejich nuceným výkonem připisováno, má na určení vlastnictví žalované k této nemovitosti naléhavý právní zájem. Rozsudek okresního soudu, vyhovující požadovanému určení, je proto správný a byl jako takový odvolacím soudem ve II. výroku potvrzen (§ 219 občanského soudního řádu).8. Žalobkyně se domáhala, jak výše uvedeno, vydání „rozšířeného“ určovacího výroku, kterým by bylo deklarováno, že nikdy vlastnicí předmětné nemovitosti nebyla. Vyhovění tomuto výroku je problematické již z toho důvodu, že z již připomínaných skutkových zjištění, ze kterých nebylo možné dovodit, že by žalobkyně byla vlastnicí sporné nemovitosti, by nebylo možné stejným způsobem najisto vyloučit existenci takového vlastnictví žalobkyně, a to navíc za celé „historické“ období existence žalobkyně. Na vydání takového určovacího výroku žalobkyně navíc nemůže mít naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.) v situaci, kdy již disponuje výrokem určujícím vlastnictví žalované k téže věci, který objektivně poskytuje žalobkyni ochranu před právními kroky dosud podnikanými na základě jejího předpokládaného vlastnictví. Odvolací soud se nadto domnívá, že žaloba nevztahující požadované určení ke konkrétnímu okamžiku (např. vydání rozhodnutí nebo žalobcem udané datum), ale k širokému časovému úseku (zde dokonce neohraničeném), nemůže být dostatečně určitá a nelze o ní věcně rozhodnout. Odvolací soud tedy z vyložených důvodů změnil v I. výroku rozsudek okresního soudu způsobem uvedeným shora (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).9. V důsledku částečné změny napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nově o nákladech řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Přes zamítnutí žalobního požadavku na negativní časově neomezené určení vlastnictví žalobkyně hodnotí odvolací soud úspěch žalobkyně ve věci jako zásadní (srv. ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.), a to zejména proto, že jím na základě stejných tvrzení a stejných provedených důkazů mělo být rozsudkem pouze v širší míře deklarováno to, co již vlastně plynulo z určovacího výroku vlastnictví žalované, ve kterém byla žalobkyně úspěšná. Byla tedy žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení. Oproti soudu prvého stupně přiznal odvolací soud žalobkyni náhradu nižší o jeden úkon právní služby advokáta spočívající v doplnění skutkových tvrzení z 27. 8. 2025 (spolu s paušálem věcných výdajů a DPH na tento úkon), která mohla být učiněna přímo v již podané žalobě. Jde pak o částku 38 492,50 Kč, jejíž zaplacení bylo neúspěšné žalované uloženo.10. Žalobkyně byla úspěšná i v odvolacím řízení, tedy i v této fázi řízení jí náhrada nákladů přísluší. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení jsou prezentovány dvěma úkony právní služby advokáta po 5 620 Kč (vyjádření k podanému odvolání a účast advokáta při odvolacím jednání), dvěma paušály věcných výdajů advokáta po 450 Kč na poskytnuté úkony právní služby, cestovními náklady advokáta k odvolacímu jednání z místa jeho sídla 1 251 Kč a 21% daní z přidané hodnoty, kterou je advokát jako její plátce povinen z poskytnuté odměny a náhrad podle zvláštního předpisu odvést.