14 Co 36/2026-66 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu co do částky 11 733 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 850 Kč od , datum, do zaplacení zamítl (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení v částce 2 090,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovaným (dále jen „smlouva o spotřebitelském úvěru“). Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 20 850 Kč s tím, že jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalovaného, uložil mu okresní soud povinnost uhradit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.3. Náklady řízení okresní soud podle míry úspěchu a neúspěchu účastníků řízení (a to, jak plyne z okresním soudem provedeného výpočtu, při zohlednění nejen požadované jistiny, ale i požadovaných úroků z prodlení vypočtených ke dni vydání napadeného rozsudku) za použití § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) poměrně rozdělil a vycházeje z toho, že míra úspěchu žalobkyně činí 60,19 % a míra úspěchu žalovaného 39,81 %, přiznal úspěšnější žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů účelně jí vynaložených k uplatnění práva v tomto řízení z 20,38 %, tj. v rozsahu odpovídajícím rozdílu míry jejího úspěchu a neúspěchu. V podrobnostech též uvedl, z jakých dílčích položek přiznané náklady řízení sestávají.4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž jej napadl toliko v části výroku II., jíž byla určena lhůta k plnění. Poukazuje na ustanovení § 87 z. s. ú. namítal, že mu měla být uložena povinnost k vrácení dlužné jistiny úvěru dle jeho sociálních a majetkových poměrů, tedy nikoli jednorázově jednou platbou, jak to učinil soud prvního stupně. Uvedl přitom, že s ohledem na svou nepříznivou ekonomickou situaci je schopen měsíčně hradit maximálně 1 000 Kč, a poukázal na to, že jeho majetkové a sociální poměry mohl soud zjistit při jednání nebo si vyžádat výpisy z bankovních a nebankovních registrů, jimiž navrhl v odvolacím řízení provést důkaz.5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že je považuje za věcně správné, neboť soud prvního stupně věc správně právně posoudil, dostatečným způsobem vyhodnotil předložené důkazy a tvrzení a následně vydal rozhodnutí právní kvality, které obstojí.6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k projednání odvolání nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolané strany sporu omluvily s tím, že souhlasí s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti účastníků, vycházeje při tom z obsahu spisu, a z provedených důkazů. Odvolací soud podle § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek toliko v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkumu, tj. v části výroku II., jíž určena lhůta k plnění, a v závislém nákladovém výroku III. Dospěl při tom k následujícím závěrům.7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Podle § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.10. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.11. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 3 téhož ustanovení zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.12. Podle § 213b odst. 1 o. s. ř. v odvolacím řízení se postupuje podle § 118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením § 205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná.13. Podle § 205a písm. d) skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3.14. Je nutno předeslat, že poněvadž oběma účastníkům již marně uplynula lhůta k podání odvolání proti napadenému rozsudku (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a projednávané odvolání směřuje pouze proti výroku o lhůtě k plnění, není podaným odvoláním dotčena právní moc výroku I. a té části výroku II., jíž byl žalovaný shledán povinným k úhradě částky 20 850 Kč žalobkyni (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Jak účastníci (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i odvolací soud (§ 159a odst. 3 o. s. ř.) jsou tudíž vázáni závěrem okresního soudu o tom, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá z. s. ú.). Spornou zůstává toliko otázka, v jaké lhůtě má žalovaný jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Tuto otázku je třeba řešit podle § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 z. s. ú.15. Soudní judikatura je již ustálena v závěru, že § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , spisová značka, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod č. , spisová značka, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož v projednávané věci nebyla dohoda o splatnosti nesplacené jistiny úvěru žádným z účastníků tvrzena, musí o časových podmínkách jejího zaplacení rozhodnout soud. Jak bylo rovněž uvedeno v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu, spotřebitel je