Krajský soud v Ústí nad Labem 17 Co 58/2026-188 – Smlouva o dílo

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 164 433,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 164 433,05 Kč od 9. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl vzájemný návrh na uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované částku 420 203,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 420 203,21 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 164 894,40 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tak, že žalobkyně se domáhala úhrady smluvní ceny díla za montáž sádrokartonových konstrukcí na základě subdodavatelské Smlouvy o dílo ze dne 5. 2. 2022, kterou uzavřela žalobkyně jako zhotovitelka se žalovanou jako objednavatelkou. Sjednaná cena díla měla být hrazena na základě měsíčních faktur s 5% pozastávkou platby, která měla být vyplacena až po předání celého díla investorovi, k čemuž došlo na konci srpna 2023. Žalovaná přesto, že dílo bylo předáno, a přes četné výzvy žalobkyně zadržené pozastávky žalobkyni neuhradila. Celková výše pozastávek činí 164 433,05 Kč dle jednotlivých faktur. V důsledku prodlení žalované se zaplacením požadovala žalobkyně také zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 9. 11. 2023 do zaplacení. K tvrzení žalované ohledně dobropisů žalobkyně uvedla, že tyto byly zcela zohledněny v úhradách na předmětné faktury za provedené práce, žádný přeplatek prostřednictvím dobropisů nevznikl. Pokud jde o vzájemný návrh žalované, dle žalobkyně zápočet není možný, neboť nárok na smluvní pokutu žalované nevznikl, když důvodem pro nedodržení sjednaného termínu plnění žalobkyně bylo výhradně prodlení žalované se stavební připraveností spočívající v dokončení střechy, zamezení přístupu vlhkosti a vyklizení a zpřístupnění stavebních prostor, což však žalovaná do termínu sjednaného dokončení díla nesplnila. Ke zpřístupnění stavebních prostor došlo dle žalobkyně až na začátku roku 2023 a ještě téměř tři měsíce po sjednaném termínu dokončení díla nebyla dokončena střecha domu a žalovaná objednávala provádění dalších víceprací.3. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí. Obrana žalované spočívala v tvrzení, že zaprvé částečně na žalované pozastávky již plněno bylo, a zadruhé, že žalovaná uplatňuje vzájemným návrhem vůči žalobkyni pohledávku ve výši 420 203,21 Kč (původně byl vzájemný návrh uplatněn ve vyšší částce, ale v průběhu řízení byl vzájemný návrh vzat žalovanou částečně zpět). Tvrzení žalované o částečném plnění na pozastávky je postaveno na dobropisech žalobkyně v souvislosti s plněním žalované formou dodávek materiálů, přičemž z důvodu vystavení těchto dobropisů měl žalované vzniknout přeplatek. Předmětem vzájemného návrhu žalované byla pohledávka ve výši 420 203,21 Kč, která představuje smluvní pokutu účtovanou žalobkyni za prodlení s provedením sjednaného díla za období od 31. 1. 2023 do 7. 6. 2023 sjednanou v čl. , hodnota, smlouvy o dílo ve výši 0,1 % z celkové ceny díla bez DPH za každý den prodlení. Žalovaná uváděla, že žalobkyně se zavázala provést dílo do 30. 8. 2022, přičemž dílo mělo být považováno za dokončené až po odstranění poslední vady či nedodělku. Tuto pohledávku ze smluvní pokuty žalovaná započetla vůči nároku žalobkyně na pozastávky, který tak zanikl. V důsledku prodlení žalobkyně se zaplacením nároku uplatněného vzájemným návrhem požadovala žalovaná také zaplacení zákonného úroku z prodlení od 22. 3. 2024 do zaplacení.4. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastnicemi je nesporné, že byla uzavřena subdodavatelská smlouva o dílo ze dne 24. 2. 2022 a že žalobkyně v souvislosti s tímto dílem fakturovala žalované celkovou částku 3 308 686,71 Kč za práce provedené pro žalovanou. Dále je mezi účastnicemi nesporné, že celé dílo bylo žalobkyní provedeno a fakturované částky bez pozastávek byly dobropisovány či uhrazeny v plném rozsahu. Také je mezi účastnicemi nesporné, že původně při podpisu smlouvy o dílo byla sjednána cena 2 598 729 Kč, ale následně v důsledku žalovanou objednaných víceprací se smluvní cena vyšplhala na částku 3 308 686,71 Kč. Dále je nesporné, že investor převzal dílo 7. 6. 2023.5. Soud prvního stupně provedl důkaz listinami, výslechem svědků a výslechem jednatele žalované. Po provedeném dokazování učinil závěr, že žalobkyně provedla pro žalovanou práce sjednané ve smlouvě o dílo ze dne 5. 2. 2022. Žalovaná ani nezpochybňovala provedení sjednaných prací a provedenými důkazy, včetně předložených listin a výslechů stavbyvedoucích, bylo prokázáno předání díla a odstranění uplatněných vad a nedodělků. Soud prvního stupně odkázal na právní úpravu smlouvy o dílo dle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalobkyni náleží v souladu s čl. , hodnota, smlouvy o dílo fakturovaná cena díla, o jejíž výši nebylo mezi účastnicemi sporu, a to včetně žalovaných pozastávek, když nesporné a prokázané výslechy bylo i to, že dílo bylo k 7. 6. 2023 předáno investorovi, čímž byla splněna smluvní podmínka pro výplatu žalovaných pozastávek. Žalovaná netvrdila, že by žalovanou částku uhradila, a neprokázala svá tvrzení, že by dobropisy vznikl dosud nezaúčtovaný přeplatek, který by bylo možné zaúčtovat na žalované pozastávky. Proto nárok žalobkyně shledal důvodným.6. Ke vzájemnému nároku žalované na zaplacení smluvní pokuty soud prvního stupně konstatoval, že vznik takového nároku nebyl v řízení prokázán. Uvedl, že podmínkou pro vznik takového nároku bylo, že žalovaná prokáže, že žalobkyně porušila sjednaný termín plnění. Přes poučení soudu neprokázala žalovaná žádnými důkazy, že součástí smluvních ujednání účastnic sporu byl konkrétní závazný harmonogram, který by zavazoval žalobkyni nastoupit na jednotlivé části sjednaných prací či tyto části v konkrétních lhůtách dokončit. Žádný z provedených důkazů takovou povinnost žalobkyně neprokazuje, soudu nebyla včas předložena údajná příloha č., Anonymizováno, , hodnota, , která měla obsahovat harmonogram stavby. Byť bylo zjištěno, že žalobkyně stavbu brzdila, tato skutečnost nezakládá nárok žalované na smluvní pokutu, neboť nic takového nebylo ve smlouvě sjednáno. Dále k tomuto vzájemnému návrhu žalované na zaplacení smluvní pokuty pro nesplnění sjednaného konečného termínu dodání díla k , datum, soud prvního stupně uvedl, že v řízení bylo jednoznačně vyvráceno, že byla splněna sjednaná podmínka platnosti tohoto termínu – tedy podmínka stavební připravenosti ze strany žalované. Odkázal na čl. , hodnota, smlouvy o dílo, podle kterého byl termín provedení díla nejpozději do , datum, , ale podmínkou ke splnění termínu dokončení byla stavební připravenost díla ze strany objednatele. Z textu smlouvy o dílo nevyplývá, ani nebylo prokázáno, že by bylo vůlí stran sjednat možnost požadovat smluvní pokutu za nesplnění tohoto termínu pouze pro část díla. Z obsahu smlouvy je zcela jednoznačné, že bylo povinností žalobkyně zhotovit celé dílo do , datum, , pokud pro celé dílo bude žalovanou zajištěna stavební připravenost. Tak tomu ovšem nebylo, neboť bylo jednoznačně prokázáno jak fotografiemi, tak provedeným výslechem pana , jméno FO, (kdy výslechu , jméno FO, soud prvního stupně neuvěřil), že do , datum, nebyla hotová střecha domu, a tudíž žalobkyně nemohla své dílo včas dokončit, respektive práce na , hodnota, NP nemohla ani zahájit. Jestliže tedy žalobkyně nemohla celé své dílo pro absenci stavební připravenosti ze strany žalované dokončit, a je nepodstatné, o jak malou část díla se jednalo, pak žalovaná nebyla dle smlouvy o dílo oprávněna žalobkyni účtovat smluvní pokutu za nedodržení tohoto termínu dokončení celého díla, neboť sama byla v prodlení s poskytnutím stavební připravenosti. Vzhledem k tomu se soud prvního stupně již pro nadbytečnost nezabýval ostatními okolnostmi nároku žalované na smluvní pokutu, jako jsou její výše či splatnost, a vzájemný nárok žalované na smluvní pokutu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně měla plný úspěch ve věci, a proto jí náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení.8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, kterým napadla rozsudek v celém rozsahu. V odůvodnění odvolání uvedla, že v odst. , hodnota, smlouvy se žalobkyně jako zhotovitel zavázala provést dílo nejpozději do , datum, , a to dle harmonogramu stavby, který tvořil nedílnou součást smlouvy coby její příloha č. , hodnota, , a tedy byli oba účastníci velice dobře obeznámeni s harmonogramem stavby, který byl pro účastníky závazný. Žalobkyně tedy byla povinna řídit se termíny harmonogramu, neboť na činnosti žalobkyně navazovaly další subdodavatelské profese, a pro hladký průběh stavby bylo nezbytné, aby žalobkyně svou činnost prováděla řádně a ve sjednaných termínech. Práce žalobkyně na sádrokartonových konstrukcích byly záměrně rozděleny do několika etap. Nejdříve měly proběhnout jednostranné záklopy, kdy jejich provedení je nezbytné pro další postup prací (rozvody vody, kanalizace, elektra). Následně bylo plánováno zaklopení druhé strany. Tyto položky jsou zároveň v harmonogramu znázorněny červenou barvou, což znamená, že leží na kritické cestě (ta označuje činnosti, které přímo ovlivňují termín dokončení celé stavby, tzn. že pokud u některé z činností dojde ke zdržení, automaticky to má dopad na zdržení celé stavby). Záklop druhé strany , Anonymizováno, v , hodnota, NP byl plánovaný v termínu od , datum, do , datum, , dokončení , Anonymizováno, po patrech bylo naplánováno od , datum, do , datum, (celkem očekávaná doba trvání 70 dní). Dle žalované tak z harmonogramu vyplývá, že dílo mělo být realizováno po dílčích částech, a že jejich provedení mělo dopad na celkový termín díla. Etapy harmonogramu byly nalézacímu soudu předestřeny v podání žalované ze dne 10. 10. 2025, avšak nalézací soud se rozhodl tyto bez objektivního důvodu opomenout, resp. zamítnout. Žalobkyně jednotlivé termíny stanovené harmonogramem pravidelně nedodržovala, díky čemuž byla ve značném prodlení se svou subdodavatelskou činností, která způsobila také prodlení výstavby jako celku. Dílo bylo předáno žalobkyní žalované až dne , datum, , ještě dne , datum, probíhaly prokazatelně na stavbě práce žalobkyně. Z důvodu prodlení žalobkyně s předáním díla dle smlouvy byla žalovaná nucena přistoupit k uplatnění smluvní pokuty. S ohledem na průběh stavby, zejména okamžik dokončení střechy, která byla dokončena až ke dni , datum, , rozhodla se žalovaná, že z opatrnosti bude počítat smluvní pokutu až od okamžiku, který následoval po zhotovení a předání střechy budovy a počtu dní očekávaných prací žalobkyně dle harmonogramu v , hodnota, NP, tedy smluvní pokutu uplatnila až ode dne , datum, , neboť k tomuto okamžiku mělo a mohlo být dle harmonogramu celkové dílo nejpozději předáno. Přitom žalobkyni nic nebránilo, aby realizovala práce v nižších patrech, k těmto naopak byla dle harmonogramu povinna. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně nikdy vůči žalované nenamítala nepřipravenost stavby, veškeré námitky ohledně údajné nepřipravenosti byly vzneseny až v rámci předmětného řízení, proto je žalovaná považuje za účelové. Žalovaná dále uvedla, že odůvodnění rozsudku považuje za zcela nedostatečné, že neobsahuje ani zákonné požadavky uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť nalézací soud nikterak (případně zcela nedostatečně) nevyložil, jaké skutečnosti má za prokázané a které nikoli, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, kdy na místo toho pouze svévolně a stroze nepřesně konstatoval, že údajně dospěl k závěru, že žalobkyně své práce provedla a nárok žalované nebyl údajně v řízení prokázán. To tím spíše, když žalovaná k nároku na uplatňovanou smluvní pokutu od počátku předložila patřičná tvrzení, která navíc podpořila důkazy. Nelze se ztotožnit se závěrem nalézacího soudu, že by tento nárok neměl být prokázán, když z obsahu spisu vyplývá přímý opak. Navíc pokud nalézací soud seznal, že tyto tvrzení a důkazy nejsou potřebné pro úspěch ve věci, měl dle § 118a o. s. ř. žalovanou vyzvat k doplnění tvrzení či důkazů, což neučinil. Vzhledem k tomu, že se jí nedostalo takového poučení, považuje žalovaná rozhodnutí za překvapivé. Žalovaná má za to, že nárok na smluvní pokutu prokázala, a tedy že i zápočet na pohledávku žalobkyně je oprávněný. Proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobkyni uloží zaplatit žalované částku 420 203,21 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.9. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že závěry soudu prvního stupně považuje za zcela správné. Uvedla, že v řízení před soudem prvního stupně prokázala, že dílo v souladu se smlouvou o dílo provedla a předala žalované ke dni 7. 6. 2023, čímž byla splněna podmínka pro zaplacení ceny díla žalobkyni v souladu s čl. , hodnota, smlouvy o dílo. Žalovaná provedení díla a jeho předání ke dni , datum, nerozporovala. Žalobkyně má také za to, že žalovaná v řízení neprokázala vzájemný nárok na zaplacení smluvní pokuty z důvodu prodlení žalobkyně s provedením díla, když podmínkou pro provedení díla v termínu dle smlouvy o dílo byla dle čl. , hodnota, této smlouvy stavební připravenost díla ze strany žalované. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že ani po 3 měsících po uplynutí termínu k dokončení díla nebyla splněna podmínka stavební připravenosti díla ze strany žalované tak, aby žalobkyně mohla dílo provést. Žalobkyně dále považuje za správný postup soudu prvního stupně spočívající v zamítnutí důkazních návrhů žalované, které žalovaná uplatnila až po uplynutí koncentrační lhůty, dle názoru žalobkyně nebyly splněny podmínky pro prolomení koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že napadený rozsudek nesplňuje zákonné požadavky dle § 157 odst. 2 o. s. ř., dle žalobkyně rozsudek nelze hodnotit jako nepřesvědčivý. Žalobkyně také odmítla, že by napadený rozsudek byl překvapivý, neboť žalovaná od prvního ústního jednání ve věci věděla, že úspěšnost prokázání jejího nároku na zaplacení smluvní pokuty bude záviset na tom, zda žalobkyně prokáže, že dílo nebylo žalovanou stavebně připraveno. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212a odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.11. Odvolací soud v prvé řadě nesouhlasí s tím, že by napadený rozsudek měl být nepřezkoumatelný. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu prvního stupně, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1805/2018).12. Dle názoru odvolacího soudu napadený rozsudek uvedené požadavky na odůvodnění splňuje. Soud prvního stupně jasně uvedl, jaké skutkové závěry učinil. Z pohledu přezkoumatelnosti skutkových závěrů je nutno zdůraznit, že naprostá většina podstatných skutečností byla mezi účastníky nesporná (uzavření smlouvy, provedení díla, cena za dílo, datum převzetí díla investorem), přičemž ze shodných tvrzení lze vycházet (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Pokud jde o skutkový závěr soudu prvního stupně, že do , datum, nebyla hotová střecha domu, a proto žalobkyně nemohla ani zahájit práce na , hodnota, NP, tak soud prvního stupně uvedl, z jakých důkazů vycházel (fotografie, výslech pana , jméno FO, ) a proč neuvěřil výslechu , jméno FO, (odst. 24 napadeného rozsudku). Odvolací soud navíc upozorňuje, že již v podání ze dne 9. 6. 2025 sama žalovaná uvedla, že střešní plášť byl dokončen až ke dni , datum, . Stejně tak soud prvního stupně jasně uvedl, proč neměl za prokázané, že by součástí smluvních ujednání byl i závazný harmonogram (k tomu ale viz dále). Z rozsudku soudu prvního stupně je pak dostatečně jasné, jak věc právně posoudil, zejména že předmětnou smlouvu považoval za smlouvu o dílo dle § 2586 odst. 1 o. z., proč shledal podmínky pro výplatu pozastávek a proč naopak nepovažoval za důvodný nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty.13. A především je nepochybné, že žalované napadený rozsudek umožnil formulovat odvolací námitky, tj. s jakými skutkovými či právními závěry soudu prvního stupně nesouhlasí a proč, když to také učinila. Už jen proto nelze napadený rozsudek považovat za nepřezkoumatelný.14. V této souvislosti lze soudu prvního stupně vytknout jen to, že opomněl uvést právní hodnocení nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Zde je však právní hodnocení naprosto evidentní, zejména když je požadován zákonný úrok z prodlení, a ani účastníci v tomto směru proti rozsudku nic nenamítají, proto má odvolací soud za to, že tento nedostatek nemůže v daném případě vést k závěru o (částečné) nepřezkoumatelnosti rozsudku.15. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou žalované, že napadené rozhodnutí je překvapivé proto, že se žalované nedostalo výzvy k doplnění tvrzení či důkazů dle § 118a o. s. ř. ohledně toho, že neprokázala nárok na smluvní pokutu. Zde odvolací soud upozorňuje, že i když soud prvního stupně uvedl, že vznik nároku na smluvní pokutu nebyl v řízení prokázán, a zabýval se i tím, zda byl součástí smlouvy závazný harmonogram, kdy konstatoval, že to nebylo prokázáno (odst. 27 rozsudku), ve skutečnosti svůj závěr o nedůvodnosti nároku žalované na smluvní pokutu nepostavil na neprokázání jakékoliv skutečnosti. Dále totiž uvedl v odst. 28, že podmínkou ke splnění termínu dokončení byla stavební připravenost, ta ovšem splněna nebyla, neboť do sjednaného termínu dokončení , datum, nebyla hotová střecha domu a žalobkyně nemohla práce na , hodnota, NP ani zahájit, a proto nebyla žalovaná oprávněna žalobkyni účtovat smluvní pokutu za nedodržení tohoto termínu. Důvodem pro zamítnutí nároku na smluvní pokutu (resp. shledání nedůvodnosti tohoto nároku) tak bylo prokázání, že do , datum, nebyla dána stavební připravenost k dokončení díla, nikoliv neunesení důkazního břemene ze strany žalované. Proto ani nebyl důvod dávat žalované poučení dle § 118a o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1121/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2247/2014).16. Z tohoto pohledu se pak jeví poněkud nadbytečnými úvahy soudu prvního stupně ohledně toho, zda součástí smlouvy byl harmonogram prací, který by zavazoval žalobkyni nastoupit na jednotlivé části sjednaných prací či tyto v konkrétních lhůtách dokončit, když dovodil, že nárok na smluvní pokutu byl vázán na termín dokončení celého díla, přičemž nebyla splněna sjednaná podmínka platnosti tohoto termínu. Pro úplnost však odvolací soud uvádí, že žalovaná v průběhu řízení odůvodňovala svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty tím, že žalobkyně byla v prodlení s dokončením díla, které nedokončila ve sjednaném termínu. Ačkoliv byla na prvním jednání dne 2. 7. 2024 poučena dle § 118b odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy nejpozději do uplynutí 30denní lhůty, která jí za tím účelem byla poskytnuta, žalovaná ani v této lhůtě netvrdila, že by snad nárok na zaplacení smluvní pokuty měl vyplývat z nedodržení harmonogramu stavby. S tvrzením, že dílo mělo být realizováno po dílčích částech dle harmonogramu prací, žalovaná přišla poprvé až v podání ze dne 12. 10. 2025. Proto soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud k těmto novým tvrzením ani připojeným důkazům nepřihlédl v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř.17. Závěrem k tomuto odvolací soud uvádí, že pro žalovanou nemůže být překvapující závěr soudu prvního stupně, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na smluvní pokutu vzhledem k tomu, že ke sjednanému termínu dokončení díla nebyla zajištěna stavební připravenost ze strany žalované, když žalobkyně již na prvním jednání ve věci namítla, že dle jejího názoru je podmínkou pro vznik nároku na smluvní pokutu splnění podmínky stavební připravenosti, což žalovaná nedodržela, a soud na prvním jednání také vyzval žalobkyni k označení důkazů v tomto směru.18. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) předmětnou subdodavatelskou smlouvou o dílo, ze které zjistil následující:19. Tuto smlouvu uzavřely žalovaná jako objednatel s žalobkyní jako zhotovitelem. Uvádí se v ní, že smlouva je uzavírána v návaznosti na smlouvu o dílo uzavřenou dne , datum, mezi žalovanou jako zhotovitelem a , jméno FO, (investorem) jako objednatelem, týkající se stavby na akci , adresa, . Žalobkyně se zavázala provést dílo spočívající v montáži sádrokartonových konstrukcí dle bližší specifikace v příloze č. , hodnota, smlouvy. V čl. , hodnota, bylo sjednáno, že žalobkyně „se zavazuje provést dílo nejpozději v následujících termínech: Termín zahájení provádění díla: nejpozději do , datum, . Termín provedení díla: nejpozději do , datum, . Viz harmonogram stavby, který tvoří přílohu č. , hodnota, této smlouvy. Podmínkou ke splnění termínu dokončení je stavební připravenost díla ze strany objednatele.“ Bylo sjednáno, že v případě existence vad či nedodělků při předání je dílo dokončeno až po odstranění poslední vady či nedodělku (čl. , hodnota, ). Cena díla byla sjednána v části , hodnota, smlouvy, přičemž dle čl. , hodnota, měla být cena díla uhrazena na základě dílčích měsíčních faktur, kdy „z každé faktury bude odečtena pozastávka 5 %, která bude zhotoviteli uvolněna po předání díla investorovi“. V čl. , hodnota, bylo sjednáno, že „pro případ prodlení zhotovitele s provedením díla bez vad a nedodělků v termínu dle této smlouvy je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové ceny díla bez DPH za každý den prodlení“.20. Další důkazy odvolací soud neopakoval, když má za to, že zjištění, která z nich učinil soud prvního stupně, odpovídají obsahu provedených důkazů.21. Odvolací soud také vychází ze závěru o skutkovém stavu, který učinil soud prvního stupně, když ten odpovídá provedenému dokazování a vychází ze shodných tvrzení účastníků. Proti konkrétním skutkovým závěrům soudu prvního stupně ostatně ani žalovaná nevznesla žádné námitky (žalovaná sice namítala, že prokázala nárok na smluvní pokutu, otázka vzniku nároku na smluvní pokutu je však otázkou právní, nejedná se o skutkový závěr). Částečně zopakované dokazování odvolacím soudem pouze doplňuje zjištění soudu prvního stupně ohledně obsahu subdodavatelské smlouvy o dílo, na správnosti závěrů soudu prvního stupně nic nemění. Pro stručnost tedy odvolací soud odkazuje na skutkový závěr soudu prvního stupně, jak byl též shrnut výše.22. Shodně se soudem prvního stupně pak odvolací soud posoudil předmětnou subdodavatelskou smlouvu o dílo jako smlouvu dle § 2586 odst. 1 o. z., kdy smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Bylo prokázáno, že žalobkyně dílo provedla a předala žalované. Cena díla měla být fakturována dílčími fakturami a žalovaná také tyto faktury uhradila, až na sjednané pozastávky, kdy bylo sjednáno, že tyto budou „uvolněny po předání díla investorovi“. Dílo bylo investorovi předáno dne , datum, a tímto okamžikem měly být pozastávky „uvolněny“, tedy měly být zaplaceny žalobkyni (dluh se stal splatným dle § 1958 odst. 1 o. z.). Žalovaná však tyto pozastávky žalobkyni neuhradila, následujícím dnem se tak dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a vznikla jí povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z toho vyplývá, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení žalované částky s úrokem z prodlení (přičemž žalobkyně úrok z prodlení požadovala až od , datum, ).23. To ostatně ani žalovaná nezpochybňovala, její obrana spočívala v tom, že vůči tomuto nároku započetla svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty, který také uplatnila vzájemným návrhem. Zde se odvolací soud také ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty není důvodný.24. Smluvní pokuta byla ve smlouvě o dílo sjednána (v souladu s § 2048 odst. 1 a násl. o. z.) výslovně pro případ prodlení žalobkyně s provedením díla bez vad a nedodělků v termínu dle této smlouvy.25. Ohledně termínu provedení díla bylo ve smlouvě sjednáno, že to bude nejpozději do , datum, , ovšem také bylo dohodnuto, že podmínkou ke splnění termínu dokončení je stavební připravenost díla ze strany objednatele. Jedná se o podmínku dle § 548 o. z. Její význam je nepochybný v tom, že pokud nebude dána stavební připravenost, zanikne povinnost žalobkyně provést dílo do sjednaného termínu. Jedná se tedy o podmínku rozvazovací dle § 548 odst. 2 věty druhé o. z. V daném případě je nepochybné, že stavební připravenost zde nebyla, když ještě dne , datum, (k sjednanému termínu provedení díla) nebyla hotová střecha a žalobkyně nemohla ani zahájit práce na , hodnota, NP. Z důvodu stavební nepřipravenosti tak zanikla povinnost žalobkyně provést dílo ve sjednaném termínu.26. Z toho pak vyplývá, že žalované nemohl nárok na smluvní pokutu vůbec vzniknout. Smluvní pokuta byla sjednána pro případ prodlení žalobkyně s provedením díla v termínu dle smlouvy. Jelikož povinnost žalobkyně provést dílo ve sjednaném termínu zanikla, nemohla se dostat do prodlení se splněním této povinnosti, tedy nemohlo vůbec dojít k porušení povinnosti, ke kterému se vázala smluvní pokuta (§ 2048 odst. 1 o. z.).27. Z důvodu stavební nepřipravenosti tak v konečném důsledku zanikla i možnost žalované požadovat smluvní pokutu, když podmínky pro vznik nároku na tuto smluvní pokutu již nemohly být naplněny. Zánikem povinnosti žalobkyně provést dílo v termínu sjednaném ve smlouvě (tedy odpadnutím sjednaného termínu) sice došlo k tomu, že čas plnění nebyl sjednán, a žalobkyně tak byla povinna provést dílo v přiměřené době (§ 2590 odst. 2 o. z.), to už však nehraje roli, neboť smluvní pokuta byla sjednána výslovně jen pro prodlení žalobkyně s provedením díla v termínu dle smlouvy. Jinými slovy, ani případné následné prodlení žalobkyně s provedením díla v přiměřené době nemohlo žalované založit právo na zaplacení smluvní pokuty, neboť na to se sjednaná smluvní pokuta nevztahovala.28. Nehraje tedy žádnou roli, že snad žalobkyně řádně neprováděla dílo tak, aby bylo provedeno v přiměřené době, případně že svou nečinností dokonce brzdila stavbu. Na nic z toho se uplatněná smluvní pokuta nevztahovala. Stejně tak nehraje žádnou roli, že snad žalobkyně nedodržovala harmonogram stavby, který měl být přílohou smlouvy, když ani na takové porušení smlouvy se smluvní pokuta nevztahovala. Ta byla sjednána jen pro případ prodlení s provedením díla v termínu dle smlouvy.29. Pro úplnost zde odvolací soud podotýká, že účastníci ani netvrdili, že by snad význam uvedených smluvních ujednání měl být jiný, než vyplývá z jejich jasného textu. Nebyla tak žádná pochybnost ohledně jejich významu (§ 555 odst. 1 o. z.).30. Žalované tedy uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl. Nemohlo tak dojít k zániku pohledávky žalobkyně započtením tohoto tvrzeného nároku (§ 1982 o. z.) a vzájemný návrh žalované nebyl důvodný.31. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně o vyhovění žalobě (výrok I.) a zamítnutí vzájemného návrhu žalované (výrok II.) byla správná.32. Soud prvního stupně také správně rozhodl ve výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal jejich plnou náhradu žalobkyni, která byla zcela úspěšná jak v řízení o žalobě, tak v řízení o vzájemném návrhu. Náklady také správně vyčíslil.33. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, ohledně žaloby i vzájemného návrhu. Proto odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady žalobkyně před odvolacím soudem představuje odměna za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) 2x10 660 Kč, tj. celkem 21 320 Kč, a náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Dále náleží jízdné advokáta k jednání odvolacího soudu z , obec, do Ústí nad Labem a zpět, kdy bylo ujeto celkem , hodnota, km vozidlem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , s kombinovanou spotřebou , hodnota, l/100 km motorové nafty, ve výši 1 487 Kč (při sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km a ceně nafty 44,50 Kč/l dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb.). Dále náleží náhrada za promeškaný čas advokátem dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený cestou za 6 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 900 Kč. K tomu všemu také náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 167,47 Kč. Náklady žalobkyně před odvolacím soudem tedy činí celkem 29 774,47 Kč.35. Odvolací soud uložil žalované zaplatit tyto náklady žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když pro stanovení delší lhůty neshledal důvod.