84 Co 106/2026-101 – Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jednak částku 1 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 200 000 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení a dále, k rukám zástupce žalobce, na náhradě nákladů řízení částku 125 315,37 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1,2 mil. Kč s příslušenstvím jakožto nevrácených zápůjček písemně uznaných žalovaným, přičemž dle uznání zápůjčky měly být žalovaným vráceny nejpozději do 31. 12. 2017. V projednávané věci nebylo mezi účastníky sporu o poskytnutí zápůjček žalobcem žalovanému v uvedené výši, sporným mezi účastníky zůstalo, zda žalovaný žalobci zápůjčky vrátil či zda dluh žalovaného ze zápůjček zanikl jinak, započtením vzájemných pohledávek účastníků. Okresní soud proto (nutno předeslat že správně) na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalovaný podle § 2053 občanského zákoníku uznal, písemnou dohodou o uznání dluhu ze dne 18. 10. 2016, že žalobci dluží částku 1 200 000 Kč z důvodu zápůjček z let 2013 až 2016. Okresní soud proto vyšel ze zákonné fikce (vyvratitelné právní domněnky), že dluh žalovaného vůči žalobci v době uznání trval, tento závěr podpořil též poukazem na skutečnost, že žalovaný uznání dluhu ani existenci dluhu ke dni uznání nesporoval. Žalovaný se dohodou o uznání dluhu současně zavázal dluh ve výši 1 200 000 Kč žalobci zaplatit do 31. 12. 2017. Žalovanému tak vznikla povinnost do uvedeného data částku 1 200 000 Kč zaplatit žalobci.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tvrzením, že nárok žalobce ze smluv o zápůjčkách zanikl v plném rozsahu úhradou, když uvedl, že jsou zde dvě možnosti, jak mohlo k zániku nároku dojít. Poukázal na to, že u Okresního soudu v Děčíně je pod sp. zn. 15 C 359/2022 veden mezi žalovaným a žalobcem spor, v němž se žalovaný (v postavení žalobce) domáhá nahrazení projevu vůle žalobce (ten v uvedeném řízení vystupuje na straně žalované) uzavřít se žalovaným kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a v obci , adresa, (dále jen „Nemovitosti“); žalobce nárok žalovaného na nahrazení projevu vůle rozporuje. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že „po celou dobu“ žalobci zasílá platby na hypoteční úvěr, jejichž výše ke dni podání žaloby činila 2 514 927 Kč (jde o platby od roku 2013 do roku února 2025). Tyto platby by dle žalovaného v případě zamítnutí jeho žaloby na nahrazení projevu vůle „musely představovat nikoli úhradu na kupní cenu uvedených nemovitostí (míněny jsou Nemovitosti, poz. odvolacího soudu), ale muselo by se jednat o úhrady nároku žalobce uplatněného žalobce v této žalobě“. Při jednání okresního soudu doplnil, že „kromě plateb na hypoteční úvěr žalobce žalovaný uhradil další platby, a to částku 25 000 Kč dne 19. 11. 2025 a tutéž částku dne 21. 1. 2026 za účelem splátky hypotéčního úvěru“, což doložil potvrzeními , právnická osoba, . – v těchto potvrzeních je jako zpráva pro žalovaného uveden text „splátka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, “ a „splátka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jméno FO, “, dále uvedl, že v rámci těchto plateb přeplatil kupní cenu o cca 650 000 Kč. Dále uvedl, že žalobci uhradil 950 000 Kč, jak žalobce potvrdil v kupní smlouvě ze dne 13. 8. 2019, kterou mělo dojít k převodu Nemovitostí, když se tak nestalo z důvodu písařských chyb a předběžného opatření zakazujícího nakládat žalobci s Nemovitostmi. Žalovaný dále vůči nároku žalobce „započetl zápočtem ze dne 14. 3. 2025“ svůj nárok ve výši 1 200 000 Kč (z celkových 1 500 000 Kč) za provedené opravy a úpravy Nemovitostí a ve zbylé částce byl nárok započten proti úroku z prodlení.4. Žalobce, v podání datovaném dne 8. 9. 2025, potvrdil, že platby uvedené žalovaným ve vyjádření k žalobě skutečně představují úhradu hypotéčního úvěru váznoucího na Nemovitostech (nikoli splátkami dluhu ze zápůjček), pro což okresní soud vyšel ze shodných tvrzení účastníků, že žalovaný od roku 2013 platí uvedené částky na úhradu hypotečního úvěru žalobce. Dále z kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí ze dne 13. 8. 2019 okresní soud zjistil, že dne 13. 8. 2019 žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům, pozemků parc. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a parc. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a v obci , adresa, za kupní cenu 3 230 498 Kč, že na uhrazení kupní ceny byla před podpisem kupní smlouvy uhrazena žalovaným žalobci částka 950 000 Kč a že částka 2 280 439 Kč měla být podle dohody účastníků uhrazena žalobci do 18. 10. 2019 na účet banky, která má na převáděných nemovitostech váznoucí zástavní právo k zajištění hypotečního úvěru.5. Okresní soud, jde-li o žalovaným tvrzený zánik dluhu ze zápůjček, dospěl k závěru, že žalovaným tvrzené skutečnosti k zániku dluhu vést nemohly. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný od roku 2013 hradí částky na úhradu hypotečního úvěru žalobce. Žalovaný tvrdil, že tyto splátky hradil na kupní cenu Nemovitostí, žalobce namítal (při jednání okresního soudu), že se účastníci dohodli, že Nemovitosti budou na žalovaného převedeny až po úhradě celého hypotečního úvěru. Z provedeného dokazování nevyplynulo (a žalovaný ani netvrdil), že by jakákoli splátka na hypoteční úvěr žalobce byla hrazena na úhradu pohledávky žalobce z uznání dluhu (ze zápůjček) nebo že by se účastníci na tomto způsobu úhrady dluhu žalovaného dohodli. Navíc žalovaný úhrady na hypoteční úvěr žalobce (jak vyplývá z přehledu, jež je součástí vyjádření k žalobě) činí již od roku 2013 a v kupní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 13. 8. 2019 rovněž není nic o úhradě dluhu ze zápůjček prostřednictvím částek uhrazených na hypoteční úvěr žalobce sjednáno (podle čl. III odst. 1 písm. b/ kupní smlouvy částka 2 280 439 Kč měla být podle dohody účastníků uhrazena žalobci do 18. 10. 2019 na účet banky, která má na nemovitosti váznoucí zástavní právo k zajištění úvěru, jako část sjednané kupní ceny Nemovitostí). Částky uhrazené žalovaným na kupní cenu Nemovitostí nelze v případě, že žalovaný bude se svojí žalobou na nahrazení projevu vůle neúspěšný, pokládat bez dalšího (automaticky) za úhradu jím uznaného dluhu ze zápůjček. Jinými slovy, pokud by se ukázalo, že žalovaný platby na úhradu jiného závazku (z kupní smlouvy) činil bez právního důvodu či z důvodu, který odpadl, pohledávka žalobce vůči žalovanému by v rozsahu uhrazených plateb automaticky zamítnutím žaloby žalovaného nezanikla. Žalovanému by v této souvislosti mohla vůči žalobci vzniknout pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, kterou by při splnění podmínek stanovených v § 1982 občanského zákoníku mohl učinit předmětem započtení. Z provedeného dokazování rovněž nevyplynulo (a žalovaný ani netvrdil), že by jakoukoli platbu učiněnou z jeho strany na úhradu kupní ceny Nemovitostí proti pohledávce žalobce započetl.6. Dále okresní soud uvedl, že pokud žalovaný (jak tvrdil) kupní cenu Nemovitostí úhradami na hypoteční úvěr žalobce přeplatil o cca 650 000 Kč, nelze dospět k závěru, že platbami nad rámec kupní ceny pohledávka žalobce zanikla. Žalovaný ve vztahu k žádné z plateb uhrazených nad rámec kupní ceny netvrdil (a v řízení nebylo prokázáno), že by tyto platby byly činěny na úhradu uznaného dluhu ze zápůjček nebo že se účastníci na tomto způsobu úhrady dluhu žalovaného dohodli (z dokladů k platbám 25 000 Kč dne 19. 11. 2025 a dne 21. 1. 2026 vyplývá rovněž pouze tolik, že se jedná o splátky hypotečního úvěru – „splátka HYPO RD…..“). Žalovaný současně ani nevysvětlil, z jakého důvodu splátky hypotečního úvěru nad rámec kupní ceny Nemovitostí hradil. Pokud žalovaný tyto platby hradil bez právního důvodu, v řízení nebylo prokázáno (a žalovaný ani netvrdil), že by kteroukoli z konkrétních plateb uhrazených jím nad rámec kupní ceny Nemovitostí učinil podle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku předmětem započtení (z důvodu bezdůvodného obohacení) proti pohledávce žalobce s důsledky zániku pohledávek podle § 1982 odst. 2 občanského zákoníku.7. Jde-li o tvrzenou pohledávku žalovaného ve výši 1 500 000 Kč za provedené opravy a úpravy Nemovitostí, ohledně níž žalovaný uvedl, že ji zápočtem ze dne 14. 3. 2025 započetl proti pohledávce žalobce, okresní soud poukázal na skutečnost, že žalobce v podání ze dne 8. 9. 2025 namítl, že uvedený zápočet je nejasný, nesrozumitelný a neurčitý, že vůbec není zřejmé, o jaké opravy a zhodnocení Nemovitostí by se mělo jednat a jak k částce uvedené v