Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 42 843 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do požadavku zaplatit částku 19 221 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 480,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 323,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 774,85 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 17 774,85 Kč od , datum, do zaplacení, částku 23 721,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 987,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 608,87 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 983,98 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 19 983,98 Kč od , datum, do zaplacení, částku 36 520,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 499,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 233,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30 049,57 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 30 049,57 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a vyslovil, že žalobkyni neukládá povinnost zaplatit žalované náklady řízení (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou byly opakovaně uzavírány smlouvy o spotřebitelském úvěru.3. Dne , datum, byla uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky (úvěr) ve výši 37 000 Kč, z toho částka 4 424 Kč měla být podle smlouvy použita na „refinancování“ dluhu žalované u téže úvěrující společnosti vzniklého ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná na úhradu svých závazků z tohoto úvěru uhradila 20 412 Kč.4. Dne , datum, byla uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky (úvěr) ve výši 22 000 Kč. Žalovaná na úhradu svých závazků z tohoto úvěru uhradila 8 121 Kč.5. Dne , datum, byla uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky (úvěr) ve výši 19 000 Kč. Žalovaná na úhradu svých závazků z tohoto úvěru uhradila 2 000 Kč.6. Podle zjištění okresního soudu nehodnotila předchůdkyně žalobkyně v rámci schvalování úvěrů úvěruschopnost žalované v souladu s požadavky kladenými na poskytovatele úvěru ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupeny na žalobkyni.7. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a to z důvodu porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelky spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú., které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. Vzájemný vztah účastníků proto okresní soud vypořádal podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení obsažených v § 2991 a násl. o. z., jakož i ve speciálním ustanovení § 87 z. s. ú. Žalobkyně podle okresního soudu na základě neplatných smluv poskytla žalované 73 576 Kč a žalovaná vrátila 30 533 Kč, rozdíl, tedy částka 42 843 Kč (správně 43 043 Kč), pak představuje bezdůvodné obohacení žalované. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nárok na další žádaná plnění žalobkyně nemá. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni nepřiznal, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 z. s. ú. obsahuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení.8. O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), za situace, kdy žalované, která měla v řízení z větší části úspěch, podle obsahu spisu náklady nevznikly.9. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byl zamítnut její požadavek na zaplacení částky 4 624 Kč, a domáhala se jeho změny v napadeném rozsahu tak, že jí bude tato částka přiznána. Namítala, že okresní soud nesprávně nepovažoval za bezdůvodné obohacení žalované částku 4 424 Kč, která byla žalované poskytnuta na základě smlouvy ze dne , datum, , č. , hodnota, , tak, že byla použita na splacení dluhu žalované z předchozí úvěrové smlouvy.10. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.11. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným pouze částečně. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nebyly předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).16. Stran výše bezdůvodného obohacení žalované okresní soud správně vycházel z toho, že za plnění obdržené na základě neplatné smlouvy o úvěru lze považovat toliko žalované přímo vyplacené finanční prostředky. Pokud tedy měla být část úvěru sjednaného smlouvou ze dne , datum, ve výši 4 424 Kč použita dle ujednání smlouvy k „refinancování“ dřívějšího úvěru žalované u téže úvěrující společnosti, nejednalo se o situaci, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně fakticky za žalovanou plnila na její jiný závazek vůči třetí osobě, nýbrž šlo o dohodu o započtení vzájemných pohledávek, tedy pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně z dřívější smlouvy o úvěru a pohledávky žalované na poskytnutí úvěru ze smlouvy zde posuzované. Předpokladem účinného započtení je existence vzájemných pohledávek stejného druhu (§ 1982 odst. 1 o. z.). Jelikož byla zde posuzovaná smlouva o úvěru shledána absolutně neplatnou, pročež od počátku nepůsobí žádné účinky, nemohla na jejím základě žalované vůči právní předchůdkyni žalobkyně vzniknout jakákoliv pohledávka, kterou by k započtení mohla použít. K zápočtu tudíž nemohlo účinně dojít, pohledávka předchůdkyně žalobkyně z předchozího úvěrového vztahu s žalovanou tak nemohla zaniknout započtením. V rozsahu částky 4 424 Kč se tak dluh žalované vůči předchůdkyni žalobkyně z předchozí úvěrové smlouvy (č. , hodnota, ) nesnížil, žalované se nedostalo žádného plnění, a žalovaná se tudíž v tomto rozsahu na základě neplatné smlouvy o úvěru neobohatila.17. Z výše uvedeného vyplývá, že obohacení na straně žalované představují pouze finanční prostředky, které jí právní předchůdkyně žalobkyně skutečně vyplatila (ze všech tří shora vymezených smluv o spotřebitelském úvěru) ve výši 73 576 Kč. Jelikož žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátil 30 533 Kč, činí bezdůvodné obohacení žalované částku, Anonymizováno, 43 043 Kč, z níž již bylo žalobkyni soudem prvního stupně pravomocně přiznáno 42 843 Kč.18. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 Kč, jinak jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.19. Jelikož byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně i v řízení před soudem odvolacím převážně úspěšná, měla by tedy vůči žalobkyni právo na náhrada poměrné části nákladů vynaložených v této části řízení. Takové náklady však podle obsahu spisu žalované nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.