V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále také jako „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 802 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 292,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 653,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 38 802,73 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025, a z částky 2 000,73 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 38 802,73 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12 474 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 474 Kč od 30. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 210 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní sodu rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala 73 012 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi její právní předchůdkyní , právnická osoba, a žalovaným dne 27. 10. 2022, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit s úroky, poplatkem a případným pojistným v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně dále tvrdila, že část jistiny ve výši 21 754 Kč byla použita k úhradě závazku žalovaného z dřívější smlouvy o úvěru a částka 18 246 Kč byla žalované vyplacena na jeho bankovní účet. Pohledávku ze smlouvy žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025.3. Okresní soud provedeným dokazováním zjistil, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy na jeho bankovní účet připsána částka 18 246 Kč a částka 21 754 Kč byla použita na úhradu závazku žalované z dřívějšího úvěrového vztahu. Celkem tak bylo ve prospěch žalovaného poskytnuto 40 000 Kč. Okresní soud rovněž uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť neověřila údaje o příjmech a výdajích žalovaného uvedené ve formuláři žádosti o úvěr. Žalovaný přitom uvedl měsíční náklady na bydlení a živobytí ve výši 2 000 Kč, třebaže v žádosti tvrdil nájemní bydlení. Poskytovatelka úvěru dle okresního soudu neprokázala, že ověřila skutečné výdaje žalovaného, jeho příjmy, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů. Okresní soud proto aplikoval § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“) a dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyni proto nepřiznal smluvní úrok, smluvní pokutu, poplatky ani jiné příslušenství založené neplatnou smlouvou. Právo žalobkyně posoudil jako právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Při určení rozsahu bezdůvodného obohacení okresní soudu vyšel z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč a jak uvedl v bodě 18 odůvodnění, žalovaný uhradil „částku 1 197,27 Kč ve prospěch sjednaných poplatků a částku 2 292,73 Kč ve prospěch jistiny“, a dále uzavřel, že celkem zaplatil 3 790 Kč. Po zohlednění takto zjištěných plateb žalovaného mu uložil zaplatit žalobkyni 36 210 Kč.4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání pouze do části výroku I. v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta co do 1 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 2. 5. 2025 do zaplacení. Právní závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nezpochybnila. Namítala nesprávné skutkové zjištění o výši plateb žalovaného, neboť podle platební historie žalovaný uhradil na úvěr pouze 2 200 Kč, tj. jeho bezdůvodné obohacení činí 37 800 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. změnil tak, že žalovanému uloží zaplatit žalobkyni dalších 1 590 Kč s požadovaným úrokem z prodlení a uloží mu povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud jako soud odvolací ve věci nařídil jednání, při kterém přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v odvoláním napadené části výroku I. a závislém výroku II., a to podle § 212, § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Výrok I. v části odvoláním nenapadené a vyhovující výrok II. rozsudku okresního soudu nabyly samostatně právní moci a nebyly předmětem odvolacího přezkumu.7. Okresní soud správně zjistil skutkový stav potud, že předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela dne 27. 10. 2022 s žalovaným „smlouvu o úvěru spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, , k níž byly připojeny smluvní podmínky (tyto žalovaný podepsal), kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 36 802 Kč, představujícím součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 32 440 Kč (úrok 14,75 % ročně) a částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení schopnosti žalovaného úvěru splácet z údajů uvedených v zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr podepsané žalovaným dne 27. 10. 2022, dle které byl čistý měsíční příjem žalovaného 29 235 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 2 000 Kč, externí splátky závazků dle žalovaného 3 783 Kč měsíčně, interní splátky závazků 2 400 Kč měsíčně. Z formuláře vyplývá, že čistý příjem žalovaného nebyl ověřen žádnými doklady. Z žádosti vyplývá, že žalovaný uvedl, že byl svobodný, bydlel v nájmu, dosáhl základního vzdělání a nevyživoval žádné osoby a úvěr čerpal na „běžné výdaje domácnosti“. Správně okresní soud ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 6. 10. 2025 zjistil, že na účet žalovaného č. , hodnota, vedený , právnická osoba, . byla v říjnu 2022 připsána částka 18 246 Kč z účtu s názvem , právnická osoba, , jak vyplývá rovněž z potvrzení o provedení transakce z účtu , právnická osoba, vedeného , Anonymizováno, , kdy úhrada byla zaúčtována dne 31. 10. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli 27. 1. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 1. 2025. Žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou ze dne 16.4.2025 vyzvala k zaplacení 84 469,91 Kč do 1. 5. 2025, když mu výzvu odeslala poštou dne 16. 4. 2025.8. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Odvolací soud vycházel ze závěru okresního soudu (jenž nebyl v odvolání žalobkyní nijak zpochybňován a promítl se – pro účastníky a soud závazně – do pravomocné části zamítavého výroku I. - § 159 odst. 1 a 3 o. s. ř.), že předmětná úvěrová smlouva je stižena absolutní neplatností, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 z. s. ú.14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez právního důvodu. Vzájemná práva a povinnosti účastníků se současně řídí speciální úpravou bezdůvodného obohacení obsažené v § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., dle které je žalovaný žalobkyni povinen dle svých možností vrátit toliko dosud nevrácenou část jistiny úvěru.15. Odvolací soud doplnil skutkový stav zjištěný okresním soudem a v souladu s § 213 odst. 1 o. s. ř. při jednání dne 21. 7. 2026 zopakoval důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 10. 2022, z níž vedle zjištění učiněných okresních soudem zjistil, že dle smluvních ujednání měla být část úvěru ve výši 21 754 Kč použita na splacení zůstatku dluhu žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , žalovanému měla být vyplacena částka 18 246 Kč, což vyplývá ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 6. 10. 2025 a potvrzení o provedení transakce z účtu , právnická osoba, vedeného , Anonymizováno, , dle kterého úhrada částky 18 246 Kč byla k tíži účtu společnosti ve prospěch účtu žalovaného byla zaúčtována dne 31. 10. 2022. Odvolací soud při jednání rovněž žalobkyni vyzval k doplnění žalobních tvrzení stran provedení úhrady dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a označení důkazů k prokázání výše dluhu z této smlouvy a jeho zaplacení žalobkyní. V této souvislosti žalobkyně odvolací soud poučil podle § 118a odst. 2, 3 o. s. ř. o následcích nesplnění výzvy odvolacího soudu v podobě neúspěchu v řízení. Zástupkyně žalobkyně při jednání odvolacího soudu žádná nová tvrzní ohledně toho, kdy, v jaké výši a jakým způsobem byl uhrazen dluh žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, . Žádné nové důkazy k prokázání poskytnutí částky 21 754 Kč žalovanému neoznačila.16. Žalobkyně tak ani v odvolacím řízení neprokázala, že částku 21 754 Kč žalovanému reálně její právní předchůdkyně vyplatila, ani že tuto částku skutečně použila k úhradě existujícího a splatného dluhu žalovaného z dřívějšího úvěru. Z žalobkyní označených důkazů nevyplynulo, v jaké výši existoval ke dni 27. 10. 2022 závazek žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, , jaké jeho složky byly případně uhrazeny a zda tím závazek žalovaného zanikl.17. Samotný údaj ve smlouvě žalobkyně, že část úvěru měla být použita na úhradu předchozího závazku žalovaného, neprokazuje skutečné poskytnutí plnění ani účinný zánik dřívějšího dluhu. Nejde-li o prokázané plnění za žalovaného, nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 21 754 Kč, tj. nelze uzavřít, že tuto částku je povinen žalovaný žalobkyni vrátit jako část jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze uzavřít ani, že dluh žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, mohl zaniknout započtením vzájemných pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.18. Podle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.19. Podle § 1982 odst. 2 o. z., započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.20. Jelikož je posuzovaná úvěrová smlouva absolutně neplatná, žalovanému z ní žádná pohledávka vůči právní předchůdkyni žalobkyně nevznikla, a proto ani nemohlo dojít k jejímu zániku započtením na závazek z dřívější smlouvy, chyběl-li základní předpoklad účinného započtení ve smyslu § 1982 o. z. – existující vzájemné, k započtení způsobilé pohledávky. Účinky započtení tak nikdy nenastaly, případný dluh žalovaného tímto postupem nezanikl a žalovaný se o částku 21 754 Kč bezdůvodně (bez spravedlivého důvodu) neobohatil, když tyto finanční prostředky neobdržel, resp. v této výši nezanikly jeho dřívější závazky (nedošlo k platnému započtení). Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představují pouze finanční prostředky, které mu právní předchůdkyně žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy vyplatila na účet, nikoliv finanční prostředky, které podle této smlouvy měly být použity k započtení.21. Odvolací soud proto neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že jí náleží další plnění ve výši 1 590 Kč, když v řízení prokázala pouze poskytnutí plnění žalovanému ve výši 18 246 Kč. Uvedený závěr odvolacího však nemůže vést ke změně vyhovující části rozsudku okresního soudu, jíž byla žalobkyni přiznána částka 36 210 Kč, neboť rozsudek okresního soudu v této části nebyl žalovanou odvoláním napaden. Odvolání podala pouze žalobkyně a odvolací soud nemůže rozsudek změnit v její neprospěch.22. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I., pokud jím byla žaloba zamítnuta o částku 1 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 2. 5. 2025 do zaplacení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Věcně správným je rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, v němž byl převážně (posuzováno z hlediska celkového uplatněného nároku) úspěšný žalovaný, kterému však v řízení před soudy obou stupňů žádné náklady nevznikly. Odvolací soudu proto o nákladech řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu nemá žádný z účastníků (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).