Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 985 Kč, a to do tří dnů od právnímoci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 349,70 Kč s úrokem v částce 3 296,52 Kč, s úrokem z prodlení v částce 8 472,70 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 29 385,09 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 385,09 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem v částce 3 198,16 Kč, s úrokem z prodlení v částce 5 122,95 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 485 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 485 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Skutkově vycházel okresní soud z toho, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne , datum, zápůjčku ve výši 20 000 Kč, za kterou sjednal celkový poplatek ve výši 36 669 Kč s tím, že tato zápůjčka má být vrácena ve 12 měsíčních splátkách po 3 115 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti (pro úvěr ve výši 20 000 Kč) zjistil, že žalovaná disponuje příjmem ve výši 10 000 Kč, který i ověřil, a že je na mateřské dovolené. Ostatní příjmy uvedené žalovanou ve výši 33 000 Kč již neověřoval. Stejně tak neověřoval ani výši měsíčních výdajů 1 000 Kč a externí splátky 4 000 Kč. Žalovaná první splátku uhradila , datum, ve výši 3 515 Kč a následující den částku 1 000 Kč. Předchůdce žalobkyně dne , datum, (tedy o 16! dnů později) poskytl žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč, za níž sjednal celkový poplatek ve výši 36 669 Kč s tím, že tato zápůjčka má být vrácena v 21 týdenních splátkách ve výši 3 334 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti (pro úvěr ve výši 30 000 Kč) zjistil, že žalovaná nadále disponuje příjmem ve výši 10 000 Kč, který i ověřil, a že je na mateřské dovolené. Další příjmy ve výši 38 000 Kč (tedy vyšší, než před 16 dny) nebyly nijak ověřeny. Běžné měsíční výdaje narostly na částku 3 000 Kč, snížily se externí splátky a doplnily interní. Žalovaná dluh řádně nesplácela, když uhradila pouze částku 6 015 Kč3. Právně věc posoudil okresní soud tak, že aktivní legitimace žalobkyně je dána oznámením o postoupení pohledávek původním věřitelem, kdy tento závěr je podpořen i smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy. Dále dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované neplatná. Předchůdce žalobkyně vycházel u nároku 2 z ověřeného příjmu žalované ve výši 10 000 Kč odpovídající výši rodičovského příspěvku a skutečnosti, že žalovaná byla na mateřské (rodičovské) dovolené, ostatní příjmy a další příjmy domácnosti nebyly nijak ověřovány. Stejně tak nebyly ověřovány ani výdaje domácnosti (např. nájemní smlouvou, zálohami za energie apod.). Následně jí předchůdce žalobkyně poskytl o 16 dnů později další úvěr ve výši 30 000 Kč, ověřil opět pouze její příjmy plynoucí z rodičovského příspěvku (10 000 Kč), další příjmy (navýšené od předchozího období) nijak neověřoval a spokojil se i s neověřenými výdaji 4 000 Kč. Výši splátek předchozí poskytnuté zápůjčky ve výdajích žalované zohlednil. Uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak neplatnost obou úvěrových smluv a žalobkyni lze přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny po započtení provedených úhrad. Jelikož v takovémto případě je splatnost dluhu nahrazována rozhodnutím soudu a žalovaná byla v průběhu řízení zcela nečinná, soud má za to, že obecná zákonná lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. pro zaplacení je v možnostech žalované. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti té části výroku II. rozsudku, v níž byla zamítnuta žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 985 Kč od , datum, do zaplacení. V odvolání mj. uvedla, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli-žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které jí bylo odesláno dne , datum, . Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne , datum, žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne , datum, , se lhůtou k zaplacení do , datum, . Žalovaná tak podle odvolatelky měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Poukazovala na judikaturu a navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek v napadené části výroku II. změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 985 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v napadené části výroku II. (v části zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 985 Kč od , datum, do zaplacení), a to podle § 212, § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, bez nařízeného ústního jednání, za souhlasu obou účastníků řízení, a dospěl k následujícím závěrům.7. Výrok I. a výrok II. rozsudku okresního soudu (v části částky 52 349,70 Kč s úrokem z prodlení v částce 3 296,52 Kč, s úrokem z prodlení v částce 8 472,70 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 385,09 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 29 385,09 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 3 198,16 Kč, s úrokem z prodlení v částce 5 122,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 485 Kč od , datum, do zaplacení, vyjma zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 985 Kč od , datum, do zaplacení), který nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Okresní soud nepochybil, když uzavřel, že na předmětnou úvěrovou smlouvu se vztahují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ,,z. s. ú.“).10. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Odvolací soud sdílí právní názor okresního soudu na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, který ani žalobkyně v odvolání nezpochybnila.13. Vztah mezi účastníky je tedy třeba vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení, přičemž se však obecná úprava vypořádání bezdůvodného obohacení, stanovená § 2991 a násl. o. z., nepoužije, neboť z. s. ú. obsahuje vlastní, speciální úpravu bezdůvodného obohacení v § 87 z. s. ú. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Výše bezdůvodného obohacení se má, podle § 87 odst. 1 z. s. ú., rovnat výši vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru.14. Obohacení na straně žalované představují pouze finanční prostředky, které jí žalobkyně skutečně vyplatila. Jelikož žalovaná vrátila jen část těchto prostředků, jak správně uvádí okresní soud, činí bezdůvodné obohacení žalované 43 985 Kč. V této výši již byl žalobkyni vůči žalované nárok přiznán pravomocným výrokem I. rozsudku okresního soudu.15. Pokud jde o počátek prodlení, který žalobkyně v odvolání ve vztahu k této částce rozporovala, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Žalovaná se tak mohla dostat do prodlení, nebylo-li zde zvláštní dohody mezi účastníky, až uplynutím přiměřené lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí okresního soudu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) dle pravidla plynoucího z § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú.17. Okresní soud stanovil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku, právní moc výroku I. rozsudku okresního soudu nastala dne , datum, , poslední den k plnění byl , datum, a ode dne následujícího (, datum, ) je žalovaná v prodlení s povinností hradit zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % z částky 43 985 Kč do zaplacení.18. Okresní soud v době svého rozhodnutí nijak nepochybil, pokud nárok na zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení zamítl, neboť v té době žalovaná nebyla v prodlení. V odvolacím řízení se však situace změnila potud, že nabyl právní moci výrok ukládající žalované zaplatit žalobkyni předmětnou částku a uplynula lhůta k plnění. Požadavek žalobkyně je tedy částečně důvodný, neboť k prodlení žalované došlo dne , datum, , tj. v době, kdy platila úroková sazba ve výši 11,50 % (srov. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazba ČNB ve výši 3,50 % zvýšená o 8 procentních bodů).19. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok II. rozsudku okresního soudu v napadené části podle § 220 o. s. ř. změnil a ve zbývající části (co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 985 Kč za dobu od , datum, do , datum, , a dále úroku z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky 43 985 Kč od , datum, do zaplacení, tj. rozdílu mezi požadovanými 15 % a přiznanými 11,50 % ročně) tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil.20. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud nepřiznal žádné z účastnic, neboť žalovaná byla v řízení před soudy obou stupňů převážně procesně úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).