30 CO 167/2021-54 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Výrokem I shora označeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku o velikosti 3+1, o celkové ploše 112 m2, s příslušenstvím ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] – objekt bydlení, [obec] I - [obec], který je součástí pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 533 m2, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Liberec, a vyklizenou ji odevzdat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení]. 2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že v daném případě se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, a rozsudkem nedojde ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastnicemi, proto k návrhu žalobkyně postupem podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání, když se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila žalovaná, která byla v předvolání k tomuto jednání poučena o následcích nedostavení se bez důvodné a včasné omluvy a o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu tzv. fikcí s tím, že písemnost se považuje za doručenou dnem [datum] (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Výrok o nákladech soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované. O lhůtě k plnění rozsudkem uložených povinností rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání s tím, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Dne [datum] se nemohla dostavit k soudnímu řízení, a to z důvodu účasti na pohřbu její tety. Žalovaná se proto nemohla vyjádřit k událostem a skutečnostem. 4. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Na jednání odvolacího soudu se žalovaná bez důvodné a včasné omluvy nedostavila. 5. Podle § 212a odst. 4 o. s. ř. lze rozsudek pro zmeškání přezkoumat jen z důvodů uvedených v § 205b o. s. ř. To znamená, že odvolací soud není přitom vázán odvolatelem uplatněným odvolacím důvodem, proto odvolací soud přezkoumá rozsudek pro zmeškání jak z důvodů, které byly v odvolání vylíčeny, tak také z důvodů, které v něm nebyly uplatněny. Přezkoumání lze však provést jen z pohledu těch, které jsou u těchto rozhodnutí podle § 205 o. s. ř. způsobilým odvolacím důvodem, tedy jen z pohledu vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečností nebo důkazů, jež prokazují, že nebyly splněny předpoklady pro vydání napadeného rozhodnutí uvedené v § 153b o. s. ř. 6. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 citovaného ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 7. Judikatura Ústavního soudu ukládá obecným soudům postupovat při posuzování podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání zvláště uvážlivě a zdrženlivě v případech, kdy je zřejmé, že účastník řízení neúmyslně zmeškal první jednání soudu, ačkoliv jinak vyvíjel veškeré potřebné procesní aktivity ve vztahu k soudnímu řízení. Opačný postup soudu prvního stupně by představoval přepjatý formalismus, přičemž je úkolem odvolacího soudu poskytnout v těchto případech ochranu právům takového účastníka (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2656/12). 8. Z obsahu spisu vyplývá, že první jednání ve věci o vyklizení bytu se před soudem prvního stupně konalo dne [datum] za účasti zástupkyně žalobkyně. Žalovaná se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla v předvolání, které jí bylo doručeno na adrese trvalého pobytu tzv. fikcí s tím, že písemnost se považuje za doručenou dnem [datum], poučena o následcích nedostavení se bez důvodné a včasné omluvy a o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žaloba byla žalované doručena dne [datum]. Zástupkyně žalobkyně při jednání navrhla, aby soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání s ohledem na to, že se žalovaná k jednání nedostavila. 9. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že žalovaná podala dne [datum] vyjádření k žalobě o vyklizení bytu. K dané věci tak nepřistupovala pouze pasivně, nýbrž svým aktivním jednáním vyjádřila zájem se soudního řízení účastnit a bránit se. Odvolací soud proto s ohledem na judikaturu Ústavního soudu zmíněnou výše posuzoval otázku, zda soud prvního stupně nepostupoval příliš formalisticky, když nepřihlédl k aktivitě žalované v podobě vyjádření k žalobě. Žalovaná však svoji procesní pasivitu stvrdila tím, že se bez důvodné a včasné omluvy nedostavila ani k jednání před odvolacím soudem. Z této nečinnosti žalované odvolací soud dovozuje, že o předmětné řízení nejeví zájem a v dané věci proto mohlo být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. 10. Lze tak konstatovat, že pro vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny všechny zákonem vyžadované podmínky ve smyslu § 153b o. s. ř. a soud prvního stupně proto správně rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 11. Nákladový výrok II napadeného rozsudku je správně založen na zásadě procesního úspěchu žalobkyně, jíž svědčí právo na náhradu nákladů vynaložených v tomto řízení (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Žalobkyně byla nucena podat danou žalobu za účelem bránění (prosazení) svého práva, neboť žalovaná na mimosoudní řešení věci nepřistoupila. Výše náhrady nákladů řízení potom odpovídá soudem prvního stupně správně citovaným ustanovením vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. 12. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 13. Také v odvolacím řízení měla žalobkyně ve věci plný úspěch a přísluší jí proto náhrada nákladů řízení potřených k účelnému uplatňování práva proti žalované (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalobkyně zastoupené před odvolacím soudem advokátkou představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby (účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 10 000 Kč, tj. částka ve výši 1 500 Kč. K učiněnému úkonu právní služby náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 800 Kč. Žalované byla proto výrokem II tohoto rozsudku uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 1 800 Kč; žalovaná je povinna splnit tuto povinnost v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odstavec 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).