54 C 40/2024-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 12.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne , datum, a žádala o umožnění úhrady pohledávky ve třech měsíčních splátkách. Toto podání však neobsahovalo uznání dluhu co do důvodu a výše.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, -5512 (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byl splátkový kalendář. Na základě smlouvy byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr výši 12.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 13 měsíčních splátek ve výši 1.560 Kč celkovou částku ve výši 20.760 Kč. Tato částka byla tvořena jistinou ve výši 12.000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8.760 Kč. Náklady spotřebitelského úvěru představoval součet úroku ve výši 25,85 % ročně za období, na které je úvěr poskytnut, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč a poplatku ve výši 2.640 Kč. Poslední splátka byla splatná ke dni , datum, . Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když na dlužnou pohledávku nezaplatila ničeho. Z předložené žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla ke dni uzavření smlouvy svobodná, žila ve vlastním bytě a měla jednu vyživovací povinnost. Pracovala jako manager u označeného zaměstnavatele na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem ve výši 22.000 Kč, což bylo ověřeno pracovní smlouvou. Průměrné měsíční výdaje žalované i celé domácnosti byly zjištěny ve výši 12.000 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalované byly uvedeny v částce 10.000 Kč, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti v částce 34.000 Kč. Z credit scoringu vyplynulo, že žalované může být poskytnut úvěr do maximální výši 25.000 Kč.5. Ze Smlouvy o prodeji části závodu ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . Tato společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila posledně uvedená společnost pohledávku za žalovanou na žalobce.6. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávek, která byla žalované odeslána dle předložených podacích lístků. Žalovaná žalobci dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce ze dne , datum, , která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne. Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč, úroku z úvěru ve výši 25,85 % od , datum, do zaplacení z částky 12.000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % od , datum, do zaplacení z částky 12.000 Kč. Zaplacení zbývající části nákladů spotřebitelského úvěru nepožaduje.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Dle § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).19. Ze žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Dle žalobcem předložené žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru se sice právní předchůdce žalobce zabýval příjmy a částečně výdaji žalované, které byly ověřeny předloženými dokumenty, avšak z těchto dokumentů právním předchůdce žalobce nemohl dospět ke zjištění, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně a včas po celou dobu trvání smlouvy splácet. Příjem žalované byl zjištěn v průměrné měsíční částce 22.000 Kč. Dle předložené žádosti o spotřebitelský úvěr sice domácnost žalované měly tvořit dvě výdělečně činné osoby, avšak výše příjmu této osoby nebyla uvedena, stejně tak nebylo specifikováno, jakým způsobem se žalovaná a druhá osoba dělí o náklady domácnosti. Za situace, kdy bylo zjištěno, že žalovaná dosahuje velmi nízkého měsíčního příjmu ve výši 22.000 Kč, ze kterého musí hradit náklady spojené s bydlením, a to i za situace, kdy bydlí ve vlastním bytě (náklady na média – elektřina, plyn) a ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 12.000 Kč, je zcela zjevné, že tyto výdaje podhodnotila, za situace, kdy měla zájem o získ