2112 C 1/2020-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 13. července 2020 domáhali uložení povinnosti žalovanému zaplatit jim společně a nerozdílně částku 27 500 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání části bytu [číslo] na ulici [ulice] č.o. 10, [PSČ] [obec], a to za období prosinec 2017, a od června 2019 do března 2020, přičemž částku 1 478 Kč žalobci požadovali z titulu způsobené škody, kdy museli vymalovat, uklidit pokoj a vyměnit klíče. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobců neuznal. Uvedl, že je chudý invalidní důchodce bez výplaty důchodu. Žije ze sociálních dávek. Žalobcům nedluží ničeho, nájemné hradil. Žalobcům nezaplatí ničeho, nemá z čeho. 3. Na jednání dne 3. 3. 2021 vzali žalobci žalobu zpět do částky 1 478 Kč, tj. do částky náhrady škody za výmalbu, úklid a výměnu klíčů. Podle § 96 odst. 1 OSŘ žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 OSŘ je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na procesní úkon žalobců v podobě částečného zpětvzetí žaloby do částky 1 478 Kč s příslušenstvím soud řízení pod výrokem I. částečně zastavil. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalobce a) s žalovaným uzavřeli dne 15. 12. 2016 podnájemní smlouvu, jejímž předmětem byla část bytu [číslo] o velikosti 2+1 na ulici [ulice] č.o. 10, [PSČ] [obec], tato podnájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Žalovaný jako podnájemce se shora uvedenou smlouvou zavázal hradit po dobu trvání podnájmu částku ve výši 4 000 Kč měsíčně, a to vždy k poslednímu dni předcházejícího měsíce v hotovosti pronajímateli (smlouva o podnájmu č.l. 2). Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2019, č.j. 53 C 52/2018-43, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2020, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost shora uvedený byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobcům, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Z rozsudku dále soud zjistil, že žalobci jsou spoluvlastníky bytové jednotky [číslo], [adresa] na ul. [ulice a číslo] v [obec] (rozsudek č.l. 3 a 4). Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, č.j. 19 Co 187/2019-81, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2020, byl shora uvedený rozsudek Městského soudu Brně změněn tak, že žalovanému byla uložena povinnost shora uvedený byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobcům, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (rozsudek č.l. 5 a 6). Žalobce a) dne 14. 8. 2019 žalovaného vyzval k úhradě částky 19 600 Kč, a to za období - prosinec 2017 (800 Kč), červen až srpen 2019 (zbytek). Tato výzva byla dodána žalovanému dne 21. 8. 2019. Žalobci dále dne 12. 6. vyzvali žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 26 022 Kč (bez nákladů na výměnu klíčů a výmalbu) do 30. 6. 2020, a to za užívání části bytu [číslo] na ulici [ulice a číslo], a to za období prosinec 2017 (800 Kč), červen 2019 až březen 2020 (zbytek). Tato předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 24. 6. 2020 (výzva k úhradě č. l. 7 a 8). 6. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil v části týkající se částky ve výši 800 Kč jako nárok z titulu dlužného nájemného a z titulu neuhrazené peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení spočívající v užívání části bytu za období od června 2019 do března 2020. 7. Na základě výše provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobci a žalovaným existoval v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 platně uzavřený nájemní vztah k části bytu [číslo] o velikosti 2+1 na ulici [ulice] č.o. 10, [PSČ] [obec] ve smyslu § 2201 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Žalobce splnil svoji povinnost pronajímatele a přenechal žalovanému jako nájemci část shora uvedeného bytu k užívání za sjednané nájemné. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4 000 Kč měsíčně. Dle soudu bylo prokázáno, že žalovaný za období prosinec 2017 neuhradil částku 800 Kč. Žalobci tak mají právo na úhradu požadovaného dlužného nájemného, a to ve výši 800 Kč. Co se týče tvrzení žalovaného, že nájemné pravidelně platil, tak k tomuto tvrzení žalovaný nepředložil žádné důkazní prostředky. O nutném poučení žalovaného o potřebě doplnit důkazy stran fakticky uhrazené částky za nájemné za prosinec 2017 by byl žalovaný poučen podle § 118a odst. 3 OSŘ při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránil. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 OSŘ, nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ). Přestože se žalovaný z jednání řádně a včas omluvil, na uvedené skutečnosti to ničeho nemění. 8. Po skončení nájemního vztahu tj. od 1. 1. 2018 užíval žalovaný shora uvedený byt bez právního důvodu (§ 2991 občanského zákoníku) a je povinen žalobcům za toto užívání v uvedeném období zaplatit peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (§ 2999 občanského zákoníku). Výše peněžité náhrady vyplývá z finančního ocenění prospěchu, který obohacenému užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání takové věci, zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; náhrada se tady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000, rozsudek ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 33 Odo 394/2004, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD33984CZ či rozsudek ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD104211CZ). Na tomto místě je rovněž možné odkázat na § 2295 občanského zákoníku, dle něhož pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V tomto ohledu se soud ztotožnil s částkou požadovanou ve výši, kterou by byl žalovaný povinen hradit, pokud by měl uzavřenou platnou nájemní smlouvu k předmětné části bytu. Peněžitá náhrada v projednávané věci by tedy činila výši předtím sjednaného nájemného ve výši 4 000 Kč. V rozhodném období se výše dluhu žalovaného pohybovala od 986 Kč v září 2019 po 3 686 Kč v měsíci říjnu 2019). Žalovaný tak evidentně do září 2019 částečně peněžitou náhradu platil. Od října 2019 do března 2020 neplatil ničeho. To, že žalobci požadují za tyto měsíce částku nižší, než 4 000 Kč měsíčně je benefitem pro žalovaného. Co se týče tvrzení žalovaného, že žalobcům nedluží ničeho, tak k tomuto tvrzení žalovaný nepředložil žádné důkazní prostředky. O nutném poučení žalovaného o potřebě doplnit důkazy stran fakticky uhrazené částky za období od června 2019 do března 2020 by byl žalovaný poučen podle § 118a odst. 3 OSŘ při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránil. V tomto směru soud odkazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu citovanou v předchozím odstavci. 9. Žalobci vyzvali žalovaného k úhradě dlužného nájemného a bezdůvodného obohacení do 30. 6. 2020, od 1. 7. 2020 se žalovaný dostal s úhradou svého dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Soud proto na základě výše uvedeného podané žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí vyhověl a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku ve výši 26 022 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 OSŘ. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 OSŘ, dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ, dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Soud má za to, že žalobci zavinili částečné zastavení řízení do částky 1 478 Kč, která však v poměru k žalované částce byla nepatrná, a proto žalobcům přiznal plnou náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 375 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč (dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky soud žalobcům přiznal paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon spočívající v účasti u jednání dne 3. 3. 2021 (dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky)). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 675 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do patnácti dnů od právní moci roz