273 C 15/2020-91 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21.4.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 95 731 Kč s příslušenstvím a částky 19 809,30 Kč jako smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou dne 18.6.2019 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5 487 Kč splatných vždy k 17. dni každého měsíce. V rámci smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o délce 30 dnů a dále náklady ve výši 200 Kč za každou splátku pro případ prodlení o délce 15 dnů. V čl. 6 Smlouvy pak byla ujednána další smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro případ zesplatnění. Celkový úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 101,76% ročně. Žalovaná na dluh neuhradila ani jednu splátku, žalobkyně proto využila své právo a pohledávku žalované v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni 22.9.2019 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila celková dlužná jistina 94 333,55 Kč, kdy dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 998 Kč dle bodu 6.1. smlouvy, náklady ve výši 400 Kč za prodlení se splátkou dle bodu 6.2. smlouvy a dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 19 809,30 Kč dle bodu 6.5 smlouvy. Dopisem ze dne 22.9.2019 bylo žalované oznámeno zesplatnění pohledávky. Dopisem ze dne 1.4.2020 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. 2. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. 3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti. 4. Z kopie smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná zažádala o poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč, kdy tento úvěr měl být placen v 36 splátkách po 5 487 Kč vždy nejpozději 17 dne každého kalendářního měsíce. Celkem tak měla být uhrazena částka 197 532 Kč. V rámci smlouvy byla sjednána úroková sazba 101,76% p.a. V čl. 6 smlouvy jsou pak upraveny důsledky z prodlení, kdy je v rámci bodu 6.1 sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení o délce 30 dnů, v bodu 6.2 byla sjednána náhrada nákladů pro případ prodlení o délce 15 dnů, a to v částce 200 Kč za každou splátku v prodlení a v bodu 6.5. byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z nové jistiny pro případ, kdy dojde k zesplatnění celé pohledávky. 5. Z databáze NRKI, registru SOLUS, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, výplatní pásky za měsíc 4/2019 a 5/2019 a karty hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná byla v době žádosti zaměstnána a její příjem činil cca. 28 500 Kč měsíčně. Jako výdaje byly u žalované uvedeny pouze částky 3 410 Kč jako životní minimum, částka 3 500 Kč na dvě děti v domácnosti a částka 2 600 Kč jako náklady na bydlení. Žalobkyně provedla lustraci žalované v databázi NRKI a registru SOLUS, kdy nebyly u žalované zjištěny žádné dluhy. 6. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované na základě předložení tohoto dokladu. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 19.6.2019 bylo zjištěno, že na účet [číslo] [bankovní účet] byla poukázána částka 80 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru a rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb u [anonymizováno] banky bylo zjištěno, že se jedná o číslo účtu žalované. 8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem částku 80 000 Kč, avšak neuhradila ani jednu splátku. 9. Z výzvy k zaplacení ze dne 19.8.2019, výzvy k zaplacení ze dne 17.9.2019 a oznámení o zesplatnění ze dne 22.9.2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění pohledávky. Dne 22.9.2019 pak došlo k zesplatnění z důvodu neuhrazení dlužných splátek. 10. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla dne 1.4.2020 opět vyzvána k úhradě. 11. Pokud jde o vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018 včetně příloh, z tohoto vyjádření nebyly soudem zjištěny žádné relevantní informace. 12. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 13. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 18.6.2019 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poukázala 80 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5 487 Kč splatných vždy k 17. dni každého měsíce. Žalovaná peněžní prostředky žalobkyni dle ujednané smlouvy nesplácela, proto žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k jejich vrácení. Žalovaná neuhradila ani jednu splátku. K zesplatnění celkové dlužné částky došlo dopisem žalobkyně ze dne 22.9.2019. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 16. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 22. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z informací týkajících se příjmů žalované, kdy však pokud jde o výdaje žalované, tyto žalobkyně v rámci posuzování zcela zjevně podhodnotila tak, aby mohl být úvěr poskytnut. Jestliže žalobkyně započítávala na měsíční životní náklady pouze částky životního minima tj. 3 410 Kč na žalovanou, 3 500 Kč na dvě děti a 2 600 Kč na veškeré náklady spojené s bydlením a inkasem, nemohly tyto částky reálně odpovídat nákladům, které žalovaná nepochybně na živobytí musí měsíčně vynakládat. Soudu je navíc z jeho