30 C 151/2020-20 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 110 478 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a plateb za služby za užívání bytu [číslo] v domě [adresa], č. or. [anonymizováno] v [obec] na ulici [ulice] za měsíce únor 2018 až září 2018, a dále pak z titulu bezdůvodného obohacení za období říjen 2018 až duben 2019, když nájem zanikl na základě výpovědi k 26. 9. 2018. Žalovaná dluh neuhradila přes předžalobní výzvu k plnění. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, na základě něhož vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 11. 1. 2010 nájemní smlouvu k bytu [číslo] sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, situovanému ve 3. podlaží domu [adresa], č. or. [anonymizováno] v [obec] na ulici [ulice], a to na dobu neurčitou s účinností od 1. 1. 2010, jak dokládá nájemní smlouva. Výše nájemného byla původně sjednána na částku 48 Kč m² měsíčně, přičemž nájemné a zálohy na úhradu služeb spojených s užíváním bytu ve výši dle výpočtového listu měly být uhrazeny vždy do konce měsíce, za který se platí nájemné. Vlastnictví žalobce k předmětnému domu vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] ve městě [obec]. Výpočtovým listem za období od 1. 1. 2017 byla prokázána výše sjednaného aktuálního měsíčního plnění za užívání bytu ve výši: nájemné ve výši 7 260 Kč, pronájem inventáře 20 Kč, vodné 498 Kč, společná elektřina 50 Kč, úklid 134 Kč, ostatní služby 5 Kč. Z přehledu předpisů nájemného ze dne 23. 1. 2020 a z evidence přiřazených plateb k osobě žalované vyplývá způsob hrazení nájemného a záloh na služby související s užíváním předmětného bytu žalovanou, včetně celkové zjištěné výše dluhu 110 478 Kč. Dopisem ze dne 23. 1. 2020 byla žalované zaslána upomínka k úhradě dlužných plateb nájemného a plateb za služby spojené s užíváním bytu ve výši 28 164 Kč, dopisem ze dne 9. 5. 2019 byla zaslána předžalobní výzva na částku 110 478 Kč, obdobně byla zaslána další upomínka dopisem ze dne 23. 1. 2020. Dále byla žalovaná upomínána výzvou ze dne 2. 4. 2019. Výpověď z nájmu ze dne 30. 8. 2018 byla žalované doručena 26. 9. 2018 O vyklizení bytu rozhodl rozsudkem č. j. 37 C 34/2019-20, ze dne 16. 4. 2019 nadepsaný soud. Žalobce vyčíslil pohledávku nárokovanou v tomto řízení na dlužném nájemném a souvisejícími službami za období měsíců únor 2018 až září 2018 v celkové výši 52 399 Kč, přičemž měsíční úplata stanovená výpočtovým listem účinným od 1. 1. 2017 činila 8 297 Kč měsíčně, a na měsíc únor žalobce započítal částečnou úhradu žalované ve výši 5 680 Kč. Za období od října 2018 do dubna 2019 žalobce po žalované nárokuje vydání bezdůvodného obohacení v částce 8 297 Kč za každý měsíc, celkem tedy 58 079 Kč. Žalobce nárokuje zaplacení nájemného s ohledem na dohodnutou splatnost posledního dne příslušného kalendářního měsíce, na něž je nájemné placeno. Splatnost bezdůvodného obohacení žalobce stanovil na 24. 5. 2019, kdy uplynula desetidenní lhůta stanovená ve výzvě, která byla žalované doručena dne 14. 5. 2019. Dle ust. § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o.z.) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Podle § 685 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen obč. zák.), nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Důvodnost úroků z prodlení je dána ustanovením § 1970 o. z. (517 obč. zák.) a vl. nař. č. 351/2013 Sb. (142/1991 Sb.), když dle ust. § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Žalovaní jako bývalí nájemci byli povinni hradit nájemné i zálohy za služby a stejně tak doplatek za vyúčtování služeb (viz ust. § 687 až 699 obč. zák. a ust. § 2246 a nsl. o.z.). Následně po účinnosti o.z. byli žalovaní jako bývalí nájemci povinni dle ust. § 2295 a nsl. o.z. hradit nájemné i zálohy za služby, neboť dle uvedeného ustanovení má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Pokud tak žalovaní neučinili, dostali se do prodlení a jsou tak dle § 1970 o.z. (povinni uhradit i úrok za prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba je důvodná. Žalovaná sjednala s žalobcem nájemní vztah k bytu [číslo] v předmětném domě, přičemž se zavázala v souvislosti s užíváním bytu hradit nájemné a platy za služby spojené s užíváním bytu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nehradila sjednané platby řádně a včas. Žalobce prokázal existenci nájemního vztahu mezi účastníky, existenci dluhu a jeho složení, žalovaná naopak v řízení netvrdila a neprokázala, že by vzniklý dluh uhradila. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Nárok žalobce na úhradu nájemného za období únor 2018 až září 2018 v celkové výši 52 399 Kč vyplývá z ustanovení § 696 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za období od října 2018 do dubna 2019 ve výši 58 079 Kč vyplývá z § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení jí bylo dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uloženo uhradit rovněž zákonné úroky z prodlení ode dne následující po datu splatnosti jednotlivých částek (vždy k 1. dni měsíce následujícího po měsíci, za nějž měla být platba učiněna), jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce 3 dnů soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 020 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 420 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (výzva k plnění, návrh ve věci samé), dle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. l o. s. ř. Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle § 142 odst. 1 o. s. ř. z důvodu, že u žalobce jako u jiných statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v řízení nevyskytly žádné skutkové nebo procesní okolnosti, které by vyžadovaly a odůvodňovaly potřebu aktivního zastupování žalobce advokátem (viz. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]).