42 C 133/2021-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 13.286 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku jistiny vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč, inkasním poplatkem ve výši 2.500 Kč a úroky ve výši 963 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 1.299 Kč. Žalovaný však své povinnosti včas a řádně neplnil, v důsledku čehož po něm žalobce požaduje celkem částku 13.286 Kč (7.473,92 Kč nesplacená výše úvěru, 5.276,96 Kč dlužné poplatky, dlužný úrok 535,12 Kč) s úrokem z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Ačkoli byla žalovanému ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva, ten do dnešního dne svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Totožnost žalovaného ověřil předchůdce žalobce doloženou kopií OP. Z prohlášení ve smlouvě vyplývá, že žalovaný převzal částku vyplaceného úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s poskytnutou jistinou v celkové částce 10.000 Kč vrátit právní předchůdci žalobce též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč, inkasní poplatek ve výši 2.500 Kč a úroky ve výši 963 Kč. První splátka úvěru činila 1.299 Kč a byla splatná ke dni [datum], jak vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 4.900 Kč celkem, jak plyne z doloženého výpisu plateb, kterou předchůdce žalobce započetl na jednotlivé položky dlužné částky, přičemž zbylá dlužná částka činila 13.286 Kč (7.473,92 Kč nesplacená výše úvěru, dlužný úrok 535,12 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 2.922,20 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru 528,37 Kč a dlužný inkasní poplatek 1.826,39 Kč). Následně již žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Předložená předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému odeslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. 5. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1.1.2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1.1.2014. 6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 8. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ustanovení § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 ústavní soud uvádí:„ je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. 10. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 12. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 13. Žalobce uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédl do veřejně přístupných rejstříků, konkrétně do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a do databází inkasních agentur, přičemž neshledal u žalovaného žádný negativní záznam. V rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, podpořených předloženými dokumenty v podobě dohod o provedení práce ze dne [datum], [datum] a [datum], dle kterých byla žalovanému vyplacena čistá mzda ve výši 27.668 Kč (za období [datum] – [datum]), 13.206 Kč (za období [datum] – [datum]) a 36.167 Kč (za období [datum] – [datum], [datum] – [datum], [datum] – [datum] a [datum] – [datum]). Současně žalovaný předložil smlouvu o nájmu bytu v [obec] ze dne [datum] a dodatek k této smlouvě, z nichž vyplývá výše hrazeného nájemného v částce 9.000 Kč a záloh na služby ve výši 2.700 Kč. V rámci čestného prohlášení žalovaný uvedl, že od [datum] bydlí společně se svou přítelkyní v bytě, jenž je předmětem předložené nájemní smlouvy. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný neučinil žádné prohlášení o výši pravidelného měsíčního příjmu a jeho výdajích, ani nedoložil takové listinné důkazy, přičemž soud má za to, že daná skutečnost měla logicky vést předchůdce žalobce k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Avšak právní předchůdce žalobce zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalovaného přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil, např. výplatními pásky, vyúčtováním odměny za práci za delší časové období, výpisy z účtů apod., kde by mohl ověřit reálné pravidelné měsíční výdaje žalovaného, měsíční aktiva a další skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. To celé navíc podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k výši poplatků účtovaným žalovanému, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v nepro