42 C 145/2020-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 42.273,83 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 27. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 35.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit formou třiceti pravidelných splátek po 3.491 Kč měsíčně, splatných vždy k 27. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný neplnil na úvěr řádně a včas, když žalobci uhradil za dobu trvání úvěru pouze neúplnou částku ve výši 16.811 Kč, kterou žalobce započítal na dluh žalovaného. Předmětem žaloby je zbývající dlužná částka po započtení zmíněných úhrad spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení, který žalobce kapitalizoval ve výši 19.375,31 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.350 Kč a částka smluvní pokuty ve výši 8.399,19 Kč. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas formou samostatného podání doručeného soudu dne [datum]) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši 35.000 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit žalobci ve 30 splátkách po 3.491 Kč měsíčně, splatných vždy k 27. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje zářím 2018 a konče únorem 2021 Celkem činila výše spotřebitelského úvěru, kterou se zavázal žalovaný žalobci zaplatit, částku 104.730 Kč, a to při zápůjční úrokové sazbě 111,33 % ročně a RPSN ve výši 189,57 %. Dle smluvního ujednání poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený v záhlaví této smlouvy, jak plyne rovněž z výpisu z bankovního účtu. Součásti uzavřené smlouvy byly smluvní podmínky předmětné smlouvy. 5. Z doloženého výpisu centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni [datum] nebylo proti žalovanému vedeno exekuční řízení. Z výpisu z bankovního i nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný měl evidovány závazky v celkové výši 189.677 Kč, tj. ve výši splátek po 31.163 Kč měsíčně. V té chvíli žádnou po splatnosti. Z výplatní pásky žalovaného vyplývá, že jeho mzda v měsíci červnu 2018 činila 26.603 Kč hrubého, na účet č. [bankovní účet] mu byla ten měsíc vyplacena částka ve výši 20.190 Kč. 6. Z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 4.440 Kč představující neuhrazenou splátku ke dni [datum], s níž se ocitl v prodlení, navýšenou o smluvní pokutu ve výši 499 Kč a poplatek za upomínku ve výši 450 Kč. Z upomínky ze dne [datum] vyplývá, že žalobce opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě bude úvěr žalovaného zesplatněn. Z upomínky ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 8.381 Kč. Z upomínky ze dne [datum] vyplývá, že žalobce evidoval za žalovaným dluh ve výši 12.322 Kč, k jehož zaplacení jej opětovně vyzval. 7. Ke dni [datum] žalobce celý dluh za žalovaným zesplatnil, o čemž ho informoval dopisem ze dne [datum]. Současně jej žalobce vyzval k úhradě částky ve výši 55.575,12 Kč v dodatečně poskytnuté lhůtě do [datum]. Dopisem ze dne [datum] zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení částky 57.133,34 Kč. Z podacího archu vyplývá, že předžalobní výzva byla odeslána na adresu žalovaného dne [datum]. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Na základě ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne [datum] účastníci podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. o shora uvedeném obsahu. To, zda žalobce před podpisem této smlouvy jakkoli hodnotil majetkové poměry žalovaného, zůstalo nezjištěno. Žalobci byl před uzavřením smlouvy o úvěru znám příjem žalovaného za měsíc červen 2018, neměl zjištěno (ověřeno), jaké má žalovaný výdaje (na bydlení apod.), případné vyživovací povinnosti apod., dle bankovních registrů jeho závazky převyšovaly doložený příjem. Dne [datum] byla z účtu žalobce přijata částka ve výši 35.000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný následně žalobci v několika splátkách zaplatil částku celkem 16.811 Kč. 13. Při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. V situaci, kdy byl povinnému jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 35.000 Kč s tím, že měl vrátit peněžní prostředky ve výši 104.730 Kč, tedy navýšené o 69.730 Kč, činila RPSN 189,57 % a zápůjční úroková sazba 111,33 % (dle údajů samotné smlouvy) a jedná se tak o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, které ve smyslu § 1813 o. z. a Směrnice Rady 93/13 EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci. Parametry smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru tak naplňují ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11. Významná nerovnováha práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele plyne rovněž ze shora uvedeného postupu žalobce, který poskytl úvěrovou částku za situace, kdy mu muselo být zřejmé, že žadatelem o úvěr je osoba, která sice zatím nemá závazky po splatnosti, ale její příjmy, které navíc dokládá pouze jednou výplatnicí, jsou nižší než ostatní zjištěné závazky, které byl žalovaný povinen měsíčně hradit. Nelze tak přehlédnout zjevnou nevyváženost obsahu smlouvy ve prospěch žalobce, když obsahuje ujednání o smluvním úroku ve výši 111,33 % a smluvních pokutách za porušení smlouvy s tím spojená. Proto soud dodává, že stran posouzení výše úrokové sazby ve vztahu k obvyklé výši této sazby poskytované při srovnatelných úvěrech a půjčkách spotřebitelům v témže období, žalobce dostatečně neprověřil, zda je žalovaný osobou, která splňuje požadavky k poskytnutí úvěru. Žalobce tak neobstaral výpisy z účtu žalovaného, neověřoval pravidelnost jeho výše příjmů za delší období, výši výdajů za bydlení a neověřoval existenci dalších rizikových faktorů na straně žalovaného, čímž rovněž nedostál své povinnosti prověřit s odbornou péči schopnost žalovaného úvěr splácet dle § 86 a § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 14. Soud s ohledem na uvedené uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo toliko právo ve smyslu § 2991 o. z., na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný však na svůj dluh uhradil částku ve výši 16.811 Kč, proto žalobci přísluší pouze čá