47 C 195/2021-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 27. 4. 2021 (podanou u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 17 813,39 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy ze dne 27. 4. 2007 o půjčce [číslo] kterou uzavřeli žalovaná a právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], [IČO], s tím, že původně se pohledávka skládala z jistiny půjčky ve výši 30 000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaný úrok) ve výši 20 880 Kč. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě. Žádný z účastníků se nedostavil k jednání. 2. Soud přijal následující závěr o skutkovém stavu. 3. Žalovaná uzavřela dne 27. 4. 2007 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 50 880 Kč - půjčka ve výši 30 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 20 880 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53-pravidelných týdenních splátkách po 960 Kč (důkaz: smlouva ze dne 27. 4. 2007). 4. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl podle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Poslední splátka připadala na 2. 5. 2008. Žalovaná celkově uhradila právnímu předchůdci žalobce 33 066,61 Kč (žalobce neuvedl, kdy žalovaná zaplatila jakou konkrétní částku, nýbrž uvedl součet úhrad ze strany žalované). Žalobce uvedl, že v souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované započítáno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena společností [právnická osoba] přípisem ze dne 25. 6. 2015. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] S.a.r.l. a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 14. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. 7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Na projednávanou věc se tak použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena před datem 1. 1. 2014. 8. Při právním posouzení soud aplikoval § 657 a § 658 obč. zák., tedy institut smlouvy o půjčce. Dále bylo použito ust. § 1879 o. z. na smlouvy o postoupení pohledávek. Na příslušenství v podobě úroku dopadá § 658 odst. 1 obč. zák. a § 121 odst. 3 obč. zák. (úrok, tj. v řešené věci„ souhrnný poplatek“) a pokud jde o úrok z prodlení, tak na něj dopadá § 517 a § 121 odst. 3 obč. zák. (výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) 9. Pokud jde o tzv. souhrnný poplatek, ten není dle názoru soudu ničím jiným než cenou peněz v dané transakci, jejich časovou hodnotou, ergo úrokem. Úrok lze totiž definovat jako peněžitou odměnu za poskytnutí peněz. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky, viz ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje kapitalizovaný úrok. Soud právně posoudil tzv. smluvní poplatek jako smluvní úrok. 10. Na základě výše zjištěných skutečností a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba by byla důvodná pouze co do jistiny 30 000 Kč. To z důvodu, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, právní předchůdce žalobce poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a tuto částku se žalovaná zavázala vrátit. Žalovaná podle tvrzení žalobce, které nebylo rozporováno, zaplatila částku 33 066,61 Kč. Žalovaná tudíž na jistině nedluží ničeho (zaplatila dokonce více). Soud započetl celé plnění žalovanou na jistinu, neboť ujednání o kapitalizovaném úroku je absolutně neplatné (působí od počátku právní jednání, nemůže být zhojeno, soud k ní přihlíží ex offo), jak bude níže vysvětleno. Plnění na absolutně neplatné smluvní ujednání nelze započítávat. 11. Soud zamítl z následujících důvodů. 12. Podle ustálené judikatury nepřiměřeným úrokem - tedy úrokem jsoucím v rozporu s dobrými mravy, tudíž neplatným - je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, 33 Odo 526/2001, 20 Cdo 6063/2016, 26 Cdo 157/2015, 20 Cdo 6063/2016 aj.) 13. V tomto směru soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 z 15. 12. 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 13/2005. Skutkově se jednalo o smlouvu o peněžité půjčce dle § 657 starého občanského zákoníku, při které byl sjednán úrok ve výši 5 % měsíčně, tedy 60 % ročně. Dle zjištění soudu prvního stupně se obvyklá úroková míra bank v tehdejší době pohybovala mezi 9 a 15,5 % ročně. Jelikož dlužník neměl dle soudu prvního stupně možnost získat úvěr za takových podmínek u banky a vzhledem k riziku, které pro věřitele představoval, tak ani čtyřnásobně vyšší úrok oproti tomu bankovnímu nebyl soudem prvního stupně ani odvolacím soudem považován za nemravný. Nejvyšší soud dal za pravdu dovolateli, když konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V tehdy souzeném případě, kdy sjednaný úrok byl téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, dovodil soud, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. 14. Obdobný závěr lze nalézt také v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005. Došlo k uzavření smlouvy o peněžité půjčce. Dovolací soud zopakoval závěry z citovaného rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a dodal, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. To s ohledem na vyšší riziko, které je spojeno s půjčováním peněz mezi fyzickými osobami a nebankovními institucemi. Zejména s ohledem na dlužníky, kteří by na úvěr u banky jen stěží dosáhli. 15. Soud z důkazu tabulkou ČNB ARAD – provedené z úřední povinnosti podle § 120 odst. 2 o. s. ř. (a to i v kontextu judikatury například rozsudku Nejvyššího soudu 21 Cdo 1484/2004) - zjistil, že průměrná roční úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v době trvání (splácení) smlouvy o půjčce (tj. prosinec 2007) na spotřebu, bydlení a ostatní 6,82 % (UK1), na spotřebu celkem 12,94 % (UK2), na spotřebu – floating a fixace sazby do 1 roku včetně: 13,19 % (UK3), na spotřebu – fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně: 13,39 % (UK4), na spotřebu – fixace sazby nad 5 let: 12,54 % (UK4). 16. V situaci, kdy účastníky sjednaná roční úroková sazba za poskytnutí zápůjčky v dané věci (kapitalizovaný úrok, tj. souhrnná poplatek) – po přepočtu 68 % ročně - podstatně přesahovala obvyklý úrok (6,82 % až 13,39 % ročně), byl sjednán úrok v nepřiměřené výši. Sjednaná úroková sazba je s ohledem na sjednané zajištění nepřiměřeně vysoká a v rozporu s dobrými mravy, pročež je ujednání o výši úroků absolutně neplatné podle § 39 obč. zák. 17. (Pokud jde o výpočet ročního úroku s výsledkem 68 %, soud uvádí kupř. následující: 20 880/371 (dnů), získáme úrok za den, vynásobíme 365 dny, získáme roční úrok (20 542, 3180), a pak výsledek vydělíme jistinou 30 000 a získáme 0, 6847, resp. roční úrok 68,48 procent z jistiny a po zaokrouhlení získáme výsledek 68 procent; lze odkázat - ve smyslu notoriety podle § 121 o. s. ř. - i např. na: Standardy úročení na https://is.muni.cz/el/law/podz