47 C 99/2021-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 7. 2. 2021 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 28 401 Kč na jistině, 3 150 Kč na dlužných splátkách, 300 Kč poplatky za upomínky, 1 497 Kč a 1 262 Kč smluvní pokutu, úroky 21,05 % ročně z 28 401 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení 8,25 % ročně z 28 401 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 9. 2020, č. sml. [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne 7. 9. 2020 částku ve výši 27 500 Kč + 2 500 Kč provizi zprostředkovateli, přičemž žalovaný byl povinen dluh splatit ve 40 splátkách po 1 050 Kč měsíčně počínaje 20. 10. 2020. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 12. 11. 2021 vyhlásil tento rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 2. 9. 2020 uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, č. sml. [číslo] (důkaz touto smlouvou). Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s ročním úrokem 21,05 %, žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, počínaje dnem 20. 10. 2020. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svou adresu bydliště [adresa žalovaného]. Dále ve smlouvě žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu [bankovní účet]. 5. Z potvrzení [anonymizováno] banky ze dne 8. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 7. 9. 2020 odeslal na bankovní účet [bankovní účet] částku 27 500 Kč. Z obdobného potvrzení soud zjistil, že žalobce téhož dne odeslal částku 2 500 Kč jakožto provizi zprostředkovateli, to ovšem na jiné číslo účtu ([bankovní účet]) než byl účet, na který žalobce poukázal částku 27 500 Kč ([bankovní účet]), přičemž účet, na nějž byla uhrazena částka 2 500 Kč, byl podle smlouvy o spotřebitelském úvěru účet zprostředkovatele (důkaz smlouvou). 6. V době uzavírání smlouvy měl žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného tyto informace: 1) Výplatní pásky za měsíce 05/ 2020, 06/ 2020, 07/ 2020 z pracovního poměru k zaměstnavateli [anonymizováno] – [právnická osoba] [IČO] o výši čisté mzdy za 5/ 2020 ve výši 15 022 Kč, 6/ 2020 – 15 022 Kč, 7/ 2020 – 15 051 Kč (důkaz těmito výplatními páskami); 2) výpis z běžného účtu žalovaného potvrzující dobírku mzdy žalovaného za měsíc 07/ 2020 ve výši 15 051 Kč došlou na účet žalovaného dne 6. 8. 2020 (důkaz výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc srpen 2020); 3) prověření v rámci databáze centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, databáze insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem (důkaz: výpis z Centrální evidence exekucí k 2. 9. 2020, výstup z insolvenčního rejstříku k 2. 9. 2020); 4) listinu označenou jako Výdaje spotřebitele, podepsanou žalovaným 2. 9. 2020, na níž je uvedeno, že výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením jako voda, energie činí 3 500 Kč měsíčně a další běžné pravidelné měsíční výdaje činí částku 3 500 Kč, že žalovaný je svobodný a má mzdu 15 000 Kč (důkaz Výdaji spotřebitele); 5) listinu označenou jako Závazky spotřebitele, podepsanou žalovaným 2. 9. 2020, přičemž tato listina je toliko podepsaná žalovaným, je nevyplněná a tabulka pro zápis seznamu závazků, dluhů je prázdná, tj. nevyplněná (důkaz Závazky spotřebitele); 6) Listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, podepsaná žalovaným 7. 9. 2020, na níž je uveden příjem žalovaného 15 000 Kč, výdaje žalovaného na bydlení 3 500 Kč, a normativní náklady na bydlení 6 821 Kč, životní minimum zákazníka 3 860 Kč, nezabavitelná částka 7 121 Kč (důkaz touto listinou). 7. Podle žalobce, po odečtení běžných výdajů (nákladů na bydlení výši 3 500 Kč a dalších jiných pravidelných výdajů ve výši 3 500 Kč - zejména jídlo apod., jež v sobě má absorbovánu životní minimum) žalovanému zbyde částka 8 000 Kč měsíčně (tj. 15 000 – 3 500 – 3 500), ze které je žalovaný schopen hradit žalobci měsíčně splátku 1 050 Kč (tj. 8 000 -1 050), kdy žalovanému zbyde částka 6 950 Kč měsíčně. 8. Žalobce uvedl, že vycházel i„ mimo“ údaje žalovaného, kdy skutečné náklady na bydlení byly nahrazeny normativními náklady na bydlení v nájemním bytě, kdy v rámci i tohoto posouzení úvěruschopnosti žalobce dospěl závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr dle smlouvy v pravidelných splátkách ve výši 1 050 Kč měsíčně žalobci řádně splácet, kdy mu po odečtení běžných výdajů (normativních nákladů na bydlení ve výši 6 821 Kč a dalších jiných pravidelných výdajů ve výši 3 500 Kč (zejména jídlo apod., jež v sobě má absorbovánu životní minimum) zbyde částka 4 679 Kč měsíčně (tj. 15 000 – 6 821 – 3 500), ze které je žalovaný schopen hradit žalobci měsíčně splátku 1 050 Kč (tj. 4 679 – 1 050), kdy žalovanému zbyde částka 3 629 Kč měsíčně. 9. Výzvou ze dne 27. 12. 2020 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 10 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného], a to dne 27. 12. 2020 (důkaz: výzva ze dne 27. 12. 2020 + podací lístek). 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu). 11. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce fakticky poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. 12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 13. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“. 14. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie. 15. Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy (rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, [anonymizováno]). Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že současné doslovné znění § 87 odst.