49 C 186/2020-87 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 383.442.146 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 19. 6. 2017 byla ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněna veřejná zakázka„ Systém elektronického mýtného“, zadavatelem bylo [stát. instituce], žalobce podal zadavateli námitky proti zadávacímu řízení, následně podal Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též„ ÚOHS“) podnět k prošetření postupu zadavatele z důvodů, které žalobce rozvedl, dne 24. 8. 2017 podalo [anonymizována dvě slova] (tvořené žalobcem a dalšími dvěma společnostmi) žádost o účast v zadávacím řízení. Dne 11. 10. 2017 ÚOHS zahájil na základě žalobcova podnětu správní řízení ve věci přezkumu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Dne 23. 11. 2017 ÚOHS nařídil předběžné opatření, jímž uložil zákaz uzavřít smlouvu v předmětném zadávacím řízení do pravomocného skončení správního řízení zahájeného ex offo (rozhodnutí bylo k rozkladu zadavatele potvrzeno a rozklad byl zamítnut rozhodnutím předsedy ÚOHS ze dne 12. 2. 2018). Následně byla u ÚOHS zahájena další správní řízení podáním návrhů žalobce (dne 22. 12. 2017, dne 15. 1. 2018, dne 7. 3. 2018). Dne 8. 3. 2018 [anonymizována dvě slova] podalo předběžnou nabídku, dne 9. 4. 2018 žalobce zaslal zadavateli přípis s označením„ Sdělení o připravenosti k jednání“, v němž deklaroval možnost snížit původně nabídnutou cenu. Zadavatel tímto postupem nepostupoval a dne 10. 4. 2018 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky (nabídka [právnická osoba] a [anonymizováno]). Dne 25. 4. 2018 podal žalobce námitky proti postupu zadavatele, zadavatel námitkám nevyhověl. Dne 9. 5. 2018 ÚOHS vydal rozhodnutí, jímž mj. konstatoval, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky porušil zásadu transparentnosti a že stanovil zadávací podmínky v rozporu s ustanovením § 36 odst. 6 zákona o zadávání veřejných zakázek ve spojení se zásadou transparentnosti; jako opatření k nápravě ÚOHS zrušil zadávací řízení a do pravomocného skončení správního řízení uložil zákaz uzavřít v zadávacím řízení na veřejnou zakázku smlouvu. Dalšími námitkami žalobce se ÚOHS v rozhodnutí pro nadbytečnost nezabýval. Následoval přípis předsedy vlády adresovaný ÚOHS, v němž bylo konstatována„ krajní nespokojenost“ předsedy vlády a dalších členů vlády s aktuálním vývojem tendru. V reakci na to předseda ÚOHS nabídl předsedovi vlády rozšíření rozkladové komise o člena nominovaného předsedou vlády. Přípisem ze dne 7. 6. 2018 předseda vlády sdělil předsedovi ÚOHS, že nabídku nominovat člena rozkladové komise přijímá a vybírá takto Mgr. [jméno] [příjmení], dále upozornil ÚOHS, že do uplynutí doby, pro niž byla uzavřena předchozí smlouva o provozování mýtného, zbývá osmnáct měsíců a že již nelze realizovat nové zadávací řízení, což by mělo být vzato v úvahu při rozhodování o rozkladu. Předseda ÚOHS následně ustanovil Mgr. [jméno] [příjmení] členem rozkladové komise. Dne 17. 7. 2018 žalobce vyjádřil pochybnost o nepodjatosti člena rozkladové komise Mgr. [jméno] [příjmení], dne 23. 7. 2018 žalobce podal námitku podjatosti proti Mgr. [jméno] [příjmení] jako členovi rozkladové komise. Dne 9. 8. 2018 žalobce zaslal zadavateli (v reakci na prvostupňové rozhodnutí ÚOHS ze dne 9. 5. 2018) přípis, v němž mj. deklaroval svou připravenost provozovat stávající mýtný systém v období 2020 – 2029 za částku nižší, než byla vítězná nabídka. Rozhodnutím předsedy ÚOHS ze dne 23. 8. 2018 bylo zrušeno rozhodnutí ÚOHS ze dne 9. 5. 2018 a věc byla vrácena ÚOHS k novému projednání. V odůvodnění bylo mj. uvedeno, že předseda nepřistoupil k vydání předběžného opatření, jak je v obdobných situacích obvyklé, neboť v projednávané věci bylo vydáno předběžné opatření rozhodnutím ÚOHS ze dne 23. 11. 2017 a nebylo dosud zrušeno. Proti rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 14. 9. 2018 žalobce podal správní žalobu. Dne 20. 9. 2018 ÚOHS vydal nové rozhodnutí, jímž zastavil řízení vedené ex offo (z důvodů, které dále rozvedl), dále řízení zastavil v části, v níž bylo původně vedeno pod sp. zn. S0504/2017/VZ, a ve zbytku zamítl jednotlivé návrhy žalobce z důvodů, které rozvedl. Téhož dne bylo rozhodnutí doručeno zadavateli (v 11.25 hodin), zadavatel se vzdal práva rozkladu (v poledne), ÚOHS mu obratem zaslal vyrozumění o tom, že výrok I. nabyl právní moci (v 13.50 hodin), a zadavatel téhož dne (v průběhu necelých dvou hodin) uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky s vybraným účastníkem (odlišným od žalobce). Běžně tento postup trvá řádově týdny, rychlost v projednávané věci byla podle žalobce zcela nestandardní. Žalobce ještě téhož dne u ÚOHS telefonicky avizoval, že bude podávat nový návrh na předběžné opatření, ten podal v 15.30 hodin téhož dne (ještě před podpisem smlouvy). Dne 24. 9. 2018 žalobce podal u ÚOHS návrh na zákaz plnění smlouvy (s ohledem na její uzavření navzdory předběžnému opatření). ÚOHS návrh rozhodnutím ze dne 10. 12. 2018 zamítl, žalobcovu rozkladu předseda ÚOHS rozhodnutím ze dne 25. 2. 2019 nevyhověl. Pokud jde o rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 9. 2018, rovněž to bylo napadeno rozkladem, rozhodnutím předsedy ÚOHS ze dne 14. 12. 2018 byly zrušeny jeho výroky II., III., IV. a VI. a řízení o nich zastaveno, neboť s ohledem na uzavření smlouvy je řízení o námitkách žalobce již bezpředmětné. Obě rozhodnutí předsedy ÚOHS o rozkladech byla napadena správní žalobou. V řízení vedeném pod sp. zn. 62 Af 16/2019 u Krajského soudu v Brně (tj. v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 14. 12. 2018) byla pravomocně zamítnuta správní žaloba, neboť podle závazného právního názoru NSS v projednávané věci faktické uzavření smlouvy je – bez ohledu na okolnosti jejího uzavření – vždy důvodem pro zastavení řízení o přezkumu úkonů zadavatele. V řízení vedeném pod sp. zn. 62 Af 29/2019 u Krajského soudu v Brně (tj. v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 25. 2. 2019 ve věci návrhu na zákaz plnění smlouvy) byla pravomocně zamítnuta správní žaloba, neboť podle závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu v projednávané věci účinky předběžného opatření ze dne 23. 11. 2017 trvaly pouze do právní moci správního řízení vedeného ex offo, toto správní řízení bylo pravomocně skončeno dne 20. 9. 2018 v okamžiku, kdy se zadavatel vzdal práva rozkladu proti rozhodnutí ÚOHS ze dne 20. 9. 2018, a byla-li následně uzavřena smlouva, nebyla uzavřena v rozporu s vydaným předběžným opatřením. Nejvyšší správní soud nicméně v této věci konstatoval v odůvodnění rozsudku ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 10 As 252/2019, že v okamžiku, kdy zaniklo předběžné opatření ze dne 23. 11. 2017, byl ÚOHS povinen vydat nové předběžné opatření, a pokud tak nepostupoval, jde o nezákonný postup. Tento nezákonný postup nemá vliv na účinnost uzavřené smlouvy, nicméně žalobce má možnost uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nezákonným úředním postupem. Žalobce dovozoval, že v důsledku shora podrobně popsaného postupu ÚOHS mu vznikla škoda a nemajetková újma, jejichž náhrady se domáhal v projednávané věci. Pokud jde o škodu, tu žalobce vymezil jako náklady, které vynaložil na překlady (v částce 1.566.035,15 Kč v období přípravy předběžné nabídky, šlo o náklady na překlad komunikace mezi českou společností žalobce a rakouským členem konsorcia ([anonymizována dvě slova] AG), dále náklady na notářské služby (v částce 7.375,95 Kč; náklady na ověřování kopií, podpisů apod., k dokumentům pro předběžnou nabídku), přepravní náklady (v částce 4.630,24 Kč; náklady na doručování mezi českým a rakouským členem konsorcia v souvislosti s předběžnou nabídkou), náklady na právní konzultace (v částce 310.741,30 Kč; náklady na„ konzultace v rámci konsorcia s bruselskými právníky“, kdy se„ zvažovala možnost obrany na evropské úrovni po 20. 9. 2018“), interní náklady žalobce, zejména na mzdy (v částce 6.274.215,36 Kč, z čehož částka 5.499.625,45 Kč byly náklady na mzdy klíčových zaměstnanců pracujících na přípravě zakázky v období předběžné nabídky; tito zaměstnanci přestali pro žalobce pracovat poté, co žalobce přestal dodávat plnění, resp. ještě pracovali nějakou dobu poté, neboť žalobce„ stále věřil, že se mu pomocí soudů podaří ten stav zvrátit“, částka 634.466,25 Kč byly náklady na zaměstnance z období řízení o námitkách a částka 140.123,66 Kč byly náklady na zaměstnance po 20. 9. 2018), interní náklady [anonymizována dvě slova] AG, tj. rakouského člena konsorcia (v částce 6.309.513,08 Kč, jde o náklady vynaložené v souvislosti s přípravou nabídky), náklady na právní pomoc (v částce 28.289.635,28 Kč; v této výši žalobce vynaložil náklady na právní pomoc advokátů, přičemž na náhradě škody s ohledem na ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. žalobce uplatňoval částku ve výši 719.700 Kč, jež podle jeho názoru odpovídá mimosmluvní odměně za poskytnuté právní služby podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve zbývající části, tj. v rozdílu mezi skutečně zaplacenou částkou na odměně za právní pomoc a částkou odpovídající mimosmluvní odměně podle vyhl. č. 177/1996 Sb. s