94 C 28/2022 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 904,94 Kč s příslušenstvím, když do výše 954 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně žalobu dne 2. 6. 2022 zpět po zvážení důkazní situace. Žalovaná částka byla určena jako dluh žalované z úvěru ze„ Smlouvy o nákupním účtu“ ze dne 29. 1. 2020. Žalovaná z tohoto úvěru načerpala celkem 11 284,34 Kč, zaplatila toliko 2 953 Kč započtené částečně na poplatky. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. bylo řízení výrokem I. zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. Mezi účastníky byla dne 29. 1. 2020 prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o„ Službě Twisto účet“ spočívající v tom, že žalobkyně poskytne do limitu 30 000 Kč žalované finance sloužící k nákupům u jiných obchodníků a žalovaná bude vyčerpané prostředky řádně splácet dle žalobkyní zaslaných vyúčtování, tj. v „ buy now, pay later“ službě (nepodepsaná smlouva, výstup z interního systému žalobkyně včetně žalovanou vyplněných údajů, kopie občanského průkazu žalované včetně selfie, obchodní podmínky). Dne 30. 1. 2020 žalovaná prostřednictvím systému žalobkyně požádala o kreditní kartu, kterou jí žalobkyně odeslala dne 30. 1. 2020 (výstup z interního systému). Dle jednotlivých měsíčních vyúčtování (březen, duben a květen 2020) žalovaná vyčerpala celkem 11 284,34 Kč a zaplatila toliko 2 953 Kč. Součástí žalované částky byly i poplatky za prodlení, poplatky za službu a smluvní pokuta. Dne 28. 1. 2021 vyzývala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 11 866,18 Kč (výzva + podací arch). 6. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně k důkazu toliko výpis z interního systému, z něhož vyplynulo, že žalovaná uvedla, že pobírá„ mateřskou/rodičovskou“ ve výši 19 000 Kč, má jedno dítě a žije sama. Doklad o takovém příjmu žalobkyni předložen nebyl. Na straně výdajů neuvedla a nedoložila žalovaná ničeho. Žalobkyně z tohoto očividně neúplného tvrzení společně s negativní lustrací v systému SOLUS učinila závěr o úvěruschopnosti žalované a úvěr poskytla. 7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla v podstatě uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 občanského zákona). 8. Je-li tedy ze shora uvedených důvodů smlouva z 29. 1. 2020 neplatná, žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku), tedy toho, co žalovaná obdržela a nevrátila. Žalovaná čerpala celkem 11 284,34 Kč, celkem zaplatila 2 953 Kč. Soud proto žalobě do částky 8 331,34 Kč vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku). Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 28. 1. 2021. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalované skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne 4. 2. 2021 nastala splatnost částky 8 331,34 Kč a od následujícího dne, tj. od 5. 2. 2021, je žalovaná v prodlení se zaplacením této částky ve smyslu § 1968 o. z. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 9. V části 2 573,60 Kč odpovídající účtovaným poplatkům soud žalobu zamítl, neboť mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva. Zamítnuta byla i část úroku z prodlení, neboť prodlení nastalo později, než uváděla žalobkyně. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalovaná byla úspěšná v části odpovídající 29,75 % původního předmětu řízení, žalobkyně ve zbývajících 70,25 %. Žalobkyni tak náleží náhrada 40,5 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně představují odměnu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč (§ 14b advokátního tarifu), paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhradu DPH a soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 2 252 Kč. Poměrná část 40,5 % nákladů ve výši 912,06 Kč tak byla uložena k zaplacení žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).