104 C 71/2022-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 24.2.2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 66 344,83 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 3.6.2019 ve znění dodatku ze dne 23.8.2019. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce – [právnická osoba] uzavřel dne 3.6.2019 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Dne 23.8.2019 uzavřel předchůdce žalobce s žalovaným další smlouvu o úvěru téhož čísla, kdy se mělo jednat o dodatek ke smlouvě [číslo]. Na základě tohoto dodatku byla žalovanému poskytnuta opět částka 25 000 Kč, kdy tak nová jistina činila částku 49 015,09 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním kapitalizovaným úrokem ve výši 52 776,69 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 833,71 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek a zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdce žalobce proto pohledávku žalovaného ke dni 4.4.2020 zesplatnil. Žalovaný celkem uhradil částku 16 412 Kč, tj. na první smlouvu uhradil celkem 4 300 Kč a na druhou smlouvu uhradil celkem 12 112 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení a pohledávka byla zesplatněna vyúčtoval předchůdce žalobce žalovanému také smluvní pokutu ve výši 19 688,83 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 byla pohledávka žalovaného postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 25.6.2021, kdy byl současně vyzván k úhradě ve lhůtě 10 dnů. Dopisem ze dne 9.11.2021 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. 2. Podáním doručeným soudu dne 22.7.2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 19 688,83 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 9 705 Kč, soud proto usnesením ze dne 9.8.2022, č.j. 104 C 71/2022-24, řízení co do těchto nároků zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 3.6.2019 s žalovaný smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 032,81 Kč, kdy celkem měl uhradit částku 48 787,44 Kč. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23.8.2019 bylo zjištěno, že se má jednat o dodatek ke smlouvě [číslo] kdy byla žalovanému nově navýšena jistina na částku 49 015,09 Kč, kterou měl hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 833,71 Kč, přičemž celkem měl uhradit 101 791,78 Kč. V rámci tohoto dodatku byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s placením ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení. 7. Z výpisů z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 3.6.2019 zaslána částka 25 000 Kč a dne 23.8.2019 částka 25 000 Kč. 8. Dle tabulky přehledu úhrad ze strany žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 16 412 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu ze dne 25.6.2021, v rámci kterého byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě pohledávky ve lhůtě 10 dnů. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 573 o.z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, kdy následně na základě dodatku k této smlouvě byla žalovanému poskytnuta další částka 25 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce celkovou dlužnou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z nahlížení do veřejných a bankovních registrů. V návaznosti výzvu soudu k označení a předložení důkazů, na základě kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěry splácet, žalobce uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje. 19. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobce v rámci řízení neprokázal, že došlo k ověření úvěruschopnosti žalovaného, tedy k ověření jeho příjmů a výdajů, předchůdce žalobce tak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Pakliže so