13 C 44/2021-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 26. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 692 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2020, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč se splatností do 25. 1. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 4. 10. 2022, k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmý současný název obchodní firmy žalobkyně - [právnická osoba] od července 2016 (výpis z OR žalobkyně). Mezi účastníky řízení byla dne 28. 12. 2020 elektronickými prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena pod [číslo] smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 12. 2020, č. l. 5-13), potvrzení registrace žalovaného proběhlo na základě potvrzovací SMS a rovněž takto došlo k podpisu smlouvy o úvěru, totožnost žalovaného byla ověřena dle zaslaného občanského průkazu (doklad totožnosti žalovaného). Úvěryschopnost žalovaného byla ověřena na základě předloženého výpisu z bankovního účtu, z nějž vyplývá, že žalovaný měl příjem prostředků na účtu za měsíc listopad 2020 176 821,69 Kč, odchozí platby činily 175 801,75 Kč, přičemž z uvedeného výpisu je patrné, že příjem ze závislé činil asi 27 000 Kč, objem příchozích prostředků je generován vklady v hotovosti, převod ze sázkařských portálů, přičemž odchozí platby jsou tvořeny výběry a odchozími platbami na sázkařské portály, zůstatek na účtu činil 5 889 35 Kč, z čehož je patrné, že žalovaný vysokými úsporami nedisponoval (výpis z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020). Ze sdělení [obec] spořitelny ze dne 27. 4. 2020 (č. l. 36) soud zjistil, že dne 28. 12. 2020 byla na osobní účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka ve výši 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba], což koresponduje s předloženým dokladem o úhradě částky 8 000 Kč ze strany žalobkyně. Žalobkyně ze své databáze o žalovaném zjistila, že je svobodný, bydlí u rodiny, měl mít příjem 28 000 Kč, pracuje pro [právnická osoba], výdaje domácnosti 5 000 Kč, jiné závazky 2 800 Kč (informace o žalovaném z příloh žalobkyně). Z výplatních lístků žalovaného za období leden 2020 – květen 2020 vč. dokladů o výplatě mzdy soud zjistil, že žalovaný doložil žalobkyni své příjmy ve výši měsíčně od 22 000 Kč do 30 000 Kč. Z historie půjček žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zamítnuta žádost o půjčku 7. 10. 2020, žalobkyně celkem žalovanému zamítla 23 žádostí o půjčku, žalovaný býval v prodlení s úhradou půjček. Dále z historie půjček žalovaného soud zjistil, že v době žádosti měl další dvě aktivní půjčky, žalovaný si bral úvěry pravidelně, a někdy své dluhy splatil včas, někdy po splatnosti, někdy až v rámci mimosoudního vymáhání (přílohy žalobkyně založené v systému ISAS). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zaslaná dle dohody smluvních stran emailem) ohledně výše jeho dlužné částky, na kterou žalovaný reagoval žádostí o sdělení platebních údajů, avšak k úhradě jeho dluhu nedošlo (předžalobní upomínka ze dne 7. 7. 2021 + doklad o odeslání předžalobní upomínky ze dne 7. 7. 2021 sdělení platebních údajů ze dne 22. 7. 2021). 6. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům: 7. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 8. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 9. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z měsíčních příjmů žalovaného ve výši cca 22 000 Kč až 30 000 Kč, dále vycházela z vysokého obratu na účtu žalovaného ve výši přes 170 000 Kč. Ohledně výdajů se spokojila s tvrzením o bydlení u rodiny a celkovými výdaji 5 000 Kč. Nicméně žalobkyně zcela pominula ověření jakýchkoli reálných výdajů žalovaného, přitom z výpisu z běžného účtu za listopad 2020 zjistila příchozí částku ve výši 176 821,69 Kč, odchozí platby činily 175 801,75 Kč. Žalovanému tedy zbylo cca 1 000 Kč. Většina obratu na účtu je dána příjmem ze sázení a výdaji na sázky, dle soudu však není zřejmé, jak je na tom žalovaný v jiných měsících se svojí úspěšnosti v sázení. Dále dle soudu bylo žalobkyni zřejmé, že zamítnula žalovanému žádost o půjčku 7. 10. 2020, celkem žalovanému zamítla 23 žádostí o půjčku, žalovaný býval v prodlení s úhradou půjček. Vzhledem k těmto okolnostem má soud za to, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu dosahuje přebytku, či je zjednodušeně řečeno stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného (náklady na bydlení, náklady na stravu, ošacení, apod.) se vůbec nezabývala, přestože ji bylo známy vysoké výdaje na sázení u žalovaného. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu. 10. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit tvrzení a důkazy stran výdajové stránky žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (