29 C 122/2018 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vyloučení věcí specifikovaných ve výroku rozsudku z exekuce. Uvedla, že k věcem: - kávovar zn. Gaggia, - 4 ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů, - počítač LG Flatron L1530S, - turbo solárium ERGOLINE, typ EXCELLENCE 700 [příjmení] [jméno], rok výroby 2004, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], - solárium ERGOLINE, typ 550 AVANTGARDE, rok výroby 2004, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], - solárium ERGOLINE 50 [příjmení] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000, - solárium [příjmení] [příjmení] [příjmení] 600 AVANTGARDE, rok výroby 2005, - solárium ERGOLINE, typ CLASSIC 700 UTP, rok výroby 2006, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], které označila také čárovými kódy, kterými je označil exekutor v exekuci, nabyla vlastnické právo, neboť ve dnech 7. 12. 2012, 10. 5. 2013, 9. 7. 2013 a 23. 3. 2017 uzavřela třetí osoba jako prodávající a žalobkyně jako kupující kupní smlouvy, kterými se vždy prodávající zavázala odevzdat věci do vlastnictví a kupující je převzít a zaplatit kupní cenu. Žalobkyně měla za to, že smlouvy jsou platné, neboť věci v nich byly ujednány dostatečně určitě, když byly ujednány tak, že byly nezaměnitelné s jinými věcmi svého druhu. Konkrétně u věcí, které jsou druhu židle, lavice, stoly atd., tyto byly ujednány ve smlouvách dostatečně určitě, neboť tyto je obtížné ujednat více určitě. Konkrétně u věcí, které jsou druhu solárium, tyto byly ujednány ve smlouvách i uvedením roku jejich výroby, tyto byly také ujednány také dostatečně určitě, neboť uvedení roku výroby stačí. Následně žalobkyně pronajala věci [právnická osoba], neboť ve dnech 1. 11. 2014 a 28. 3. 2017 uzavřela žalobkyně jako pronajímatel a [právnická osoba] jako nájemce nájemní smlouvy, kterými se vždy pronajímatel zavázal přenechat věci k dočasnému užívání a nájemce zaplatit úplatu. Proto se také věci nacházely v provozovnách [právnická osoba] Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2017, č. j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce ve prospěch oprávněné [příjmení] [anonymizována tři slova] [obec] (v tomto řízení žalovaná) proti povinné [právnická osoba] a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – město. Usnesením výše uvedeného exekutora ze dne 26. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné a v protokolu o soupisu movitých věcí povinné ze dne 24. 5. 2018 byly sepsány pod položkou [číslo] až 9 i předmětné věci. K věcem tak žalobkyni svědčí právo, které nepřipouští exekuci. V průběhu exekuce se žalobkyně návrhem domáhala jejich vyškrtnutí z exekuce, soudní exekutor však návrh zamítl. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že co se týká některých věcí: - turbo solárium ERGOLINE, typ EXCELLENCE 700 [příjmení] [jméno], rok výroby 2004, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], - solárium ERGOLINE, typ 550 AVANTGARDE, rok výroby 2004, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], - solárium ERGOLINE, typ CLASSIC 700 UTP, rok výroby 2006, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], označených žalobkyní také čárovými kódy, kterými je označil exekutor v exekuci, souhlasila, že žalobkyně k nim nabyla vlastnické právo na základě kupních smluv, které uvedla. Co se týká ostatních věcí: - kávovar zn. Gaggia, - 4 ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů, - počítač LG Flatron L1530S, - solárium ERGOLINE 50 [příjmení] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000, - solárium [příjmení] [příjmení] [příjmení] 600 AVANTGARDE, rok výroby 2005, označených žalobkyní také čárovými kódy, kterými je označil exekutor v exekuci, nesouhlasila, že žalobkyně k těmto nabyla vlastnické právo na základě kupních smluv, které uvedla. Žalovaná měla totiž za to, že tyto kupní smlouvy jsou neplatné, neboť věci v nich byly ujednány nedostatečně určitě, když nebyly nezaměnitelné s jinými věcmi svého druhu. Nezpochybnila, že byl vydán výše uvedený exekučním příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné a že ve výše uvedeném protokolu o soupisu movitých věcí povinné byly sepsány pod položkou č. 2 až 9 i předmětné věci. Co se týká věcí, ke kterým měla za to, že žalobkyně nabyla vlastnické právo, tyto byly sepsány pod položkami č. 5, 6, 9. Co se týká ostatních věcí, ke kterým měla za to, že žalobkyně nenabyla vlastnické právo, tyto byly sepsány pod položkami č. 2, 3, 4, 7, 8. V případě výše uvedených věcí sepsaných pod položkami č. 5, 6, 9, tak souhlasila, že žalobkyni svědčí právo, které nepřipouští exekuci, v případě ostatních, tj. sepsaných [anonymizováno] položkami č. 2, 3, 4, 7, 8, nesouhlasila. Dále doplnila, že žalobkyně je úzce spjatá s povinnou, neboť statutární orgán žalobkyně je i statutárním orgánem povinné, jak žalobkyně, tak povinná má v předmětu podnikání tutéž činnost, tedy provozování solárií, mají mnohdy stejná sídla a uzavírají mezi sebou množství smluv, statutární orgán žalobkyně je i statutárním orgánem v mnoha dalších společnostech, kdy některé z nich jsou již v úpadku, předchozí statutární orgán žalobkyně, který podepisoval žalobkyní tvrzené kupní smlouvy, vystupoval v mnoha společnostech, kdy mnohé jsou již zrušeny. Proto žalobkyně může mít zájem na tom, aby se povinná vyhnula uspokojení pohledávky žalované v exekuci tím, že předmětné věci jako majetek povinné budou z exekuce vyloučeny. 3. Soud prvního stupně v původním řízení rozhodl rozsudkem č. j. 29 C 122/2018-71 ze dne 16. 1. 2020, že věci pod položkami č. 5, 6, 9, blíže specifikované ve výroku rozsudku, uvedené v soupisu movitých věcí povinného ze dne 24. 5. 2018, se vylučují z exekuce (výrok I.), že žaloba, že věci pod položkami č. 2, 3, 4, 7, 8, specifikované blíže ve výroku rozsudku, uvedené v tomtéž soupisu, se vylučují z exekuce, se zamítá (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodnutí ve výroku I. nabylo právní moci. 4. Odvolací soud v odvolacím řízení usnesením č. j. 70 Co 122/2020-88 ze dne 22. 4. 2021 rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. a III. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V závazném právním názoru uvedl, že rovněž před tím, než soud prvního stupně učinil závěr o neplatnosti jednotlivých kupních smluv pro neurčitost jejich předmětů, nepoučil žalobkyni dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že její dosavadní tvrzení a označené důkazy nepostačují k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že předmětné movité věci jsou ve vlastnictví žalobkyně, a nevyzval ji, ať tvrzení adekvátním způsobem doplní a k doplnění tvrzení označí důkazy a nepoučil ji o následcích nesplnění výzvy. Soud prvního stupně nezohlednil ani to, že i kdyby jednotlivé kupní smlouvy byly neplatné (což doposud prokázáno nebylo), mohlo dojít případně k vydržení vlastnického práva žalobkyní k předmětným movitým věcem. V této věci skutková zjištění, obsah spisu i právní posouzení soudem prvního stupně umožňovali posoudit, zda žalobkyně vlastnické právo k předmětným movitým věcem nevydržela. Soud prvního stupně se dál nezabýval ani tím, jaký vliv mohla mít probíhající exekuční řízení vedená u soudu prvního stupně proti povinné, která byla zahájena před uzavřením jednotlivých kupních smluv (což vyplývá z aplikace ISAS soudu prvního stupně), na platnost kupních smluv uzavřených v průběhu exekučního řízení mezi povinnou a žalobkyní. Soud prvního stupně se rovněž, patrně s ohledem na právní posouzení věci, vůbec nezabýval námitkami žalované týkající se jednak případného antedatování kupních smluv, ani významem personální propojenosti statutárních orgánů, kdy [jméno] [příjmení] je statutárním zástupcem žalobkyně i povinné a dalších společností s obdobným předmětem podnikání, dále poukazem na zřejmou odlišnost podpisu tehdejšího statutárního zástupce žalobkyně na kupních a nájemných smlouvách. 5. Žalobkyně v dalším řízení před soudem prvního stupně doplnila, že konkrétně: - kávovar zn. Gaggia, - 4 ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů, - počítač [anonymizována tři slova], tyto byly ujednány ve smlouvách dostatečně určitě, když odkázala na to, jak byly ujednány v textu smlouvy, šlo o věci druhu židle, lavice, stoly atd., tedy o věci běžnějšího charakteru, proto byly ve smlouvě ujednány svými běžnými názvy, nelze je ve smlouvě specifikovat blíže nebo by to bylo obtížné, bylo by nepřiměřené po stranách smlouvy požadovat ve smlouvě specifikaci bližší u tak obyčejných věcí jako jsou věci tohoto druhu, a to zvláště za situace převodu většího množství takovýchto věcí, věci byly převáděny jako součást souboru použitých, nikoliv nových věcí, které tvořily vybavení ujednaných provozoven prodávajícího, vzhledem k tomu, že šlo o soubor, byla také ujednána souhrnná cena, a je běžnou podnikatelskou praxí, že starší opotřebované zboží, které se převádí tzv. z druhé ruky, neujednávají ve smlouvách tak jako zboží nové, které se převádí od prvního prodávajícího či specializovaného prodávajícího. Úmyslem stran smlouvy bylo převést tu kterou věc. Později b