33 C 104/2022-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 13 120 Kč s příslušenstvím s titulu nesplacené půjčky poskytnuté předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 8. 2015. V žalobě dále uvedl, že na základě výše uvedené smlouvy žalované byly zapůjčeny peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, kdy převzetí v hotovosti stvrdila žalovaná svým podpisem. Žalovaná se dále zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Povinnost žalované byla splatit výše uvedenou částku v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na dne 30. 9. 2016. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatila na pohledávku částku 7 760 Kč, kdy předchůdce žalobce započetl tuto platbu na jistinu částku 1 896,06 Kč, na úrok částku 1 680 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 1 783,94 Kč. Žalobce uplatňuje po žalované částku 13 120 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 103,94 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 3 016,06 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 735,87 Kč počítané z částky 10 103,94 Kč od 1. 10. 2016 do data postoupení, tj. do 6. 12. 2019, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 609,55 Kč počítaný z dlužné jistiny za období od 8. 10. 2016 do 6. 12. 2019, dále předmětnou žalobou uplatňuje sjednané úroky z jistiny ve výši 23,72 % a úrok z prodlení. V dalším podání žalobce tvrdil, že žalovaná dne 18. 4. 2017 uznala písemně svůj dluh z výše uvedené smlouvy, kdy uznaná částka činila 14 640 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], jako úvěrující, uzavřela s žalovanou, jako úvěrovanou smlouvu o poskytnutí půjčky, kdy se úvěrující zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala ke splacení vedle jistiny zaplatit úvěrujícímu poplatek ve výši 8 880 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, z úroku ve výši 1 680 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Dle smluvních podmínek, bodu 1, byla sjednána výše úrokové sazby ve výši 23,72 %. Převzetí částky 12 000 Kč žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě ze dne 21. 8. 2015. Z karty zákazníka ze dne 21. 8. 2015, kterou žalobce založil k důkazu ohledně prověření úvěruschopnosti žalované, soud zjistil, že žalovaná měla být v době uzavření smlouvy v částečném pracovním poměru a v domácnosti, její mzda měla činit 4 000 Kč, dále pobírala mateřskou ve výši 7 400 Kč, za nájem měla hradit částku 2 000 Kč. Dle této karty měl mít předchůdce žalobce k dispozici nájemní smlouvu a výměr státní podpory. Žalobce však žádnou z těchto listin soudu k důkazu nepředložil tak, aby bylo možno ověřit výši příjmů a výdajů žalované, kdy jak vyplývá z této karty, předchůdce žalobce neměl k dispozici ani důkaz o výši mzdy, kterou žalovaná v kartě zákazníka uvedla. Z přehledu plateb půjčky [číslo] soud zjistil, že žalovaná za období od 21. 8. 2015 do 28. 5. 2017 uhradila na zápůjčku celkem částku 7 760 Kč. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobce, kdy ke dni postoupení činila dlužná částka 13 120 Kč bez příslušenství. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Z listiny označené jako„ uznání dluhu ze dne 18. 4. 2017“ soud zjistil, že žalovaná uznala svůj dluh vůči obchodní společnosti [právnická osoba] ve výši 14 640 Kč ke dni 16. 3. 2017, který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky dle smlouvy o půjčce [číslo]. Žalovaná se zavázala dlužnou částku zaplatit. Uznala rovněž nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužných částek od prvního dne prodlení až do zaplacení dluhu. 5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 21. 8. 2015, na základě které žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč. Na předmětnou zápůjčku uhradila žalovaná částku 7 760 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce vystupoval předchůdce žalobce jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C -679/18 OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením výše uvedené smlouvy schopnost žalované zápůjčku splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 14. Každý z účastníků má dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., povinnost tvrdit všechny skutečnosti významné p