33 C 175/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení celkem částky 39 733,16 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 21. 1. 2020. Ve skutkových tvrzeních žalobce dále uvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kdy žalovaný odsouhlasil a podepsal smlouvu unikátním kódem: ydjp. Požadovaná částka byla odeslána na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný řádně nehradil splátky, na svůj závazek uhradil částku 11 700 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl částečně na jistinu, kdy zůstává nesplacená jistina ve výši 35 733,26 Kč a částečně započetl na poplatek za poskytnutí úvěru a částečně na sjednaný úrok. Vedle jistiny žalobce uplatňuje uhrazení smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky dle článku VII. odst. 3 smlouvy o úvěru za období od 22. 1. 2021 do 2. 4. 2021 a to z částky 56 860,41 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. 5. Z listiny nazvané„ smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] datované dne 21. 1. 2020“ ve které společnost [právnická osoba] se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat vedle poskytnuté jistiny zaplatit předchůdci žalobce poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 352,58 Kč, a dále úrok ve výši 12 %, to vše ve 12 měsíčních splátkách po 5 665 Kč. Dle článku VII. odst. 3 byl povinen žalovaný uhradit v případě prodlení se splátkami smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou by byl v prodlení. U jména a příjmení žalovaného je namísto podpisu uveden SMS kód: ydjp. Z žádných listinných důkazů se nepodává, zda tento kód je právě kódem, který obdržel žalovaný formou SMS zprávy. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném v žalobě. Z potvrzení o platbě vystavené [právnická osoba] soud zjistil, že dne 21. 1. 2020 z účtu předchůdce žalobce byla uhrazena částka 40 000 Kč na účet [bankovní účet]. Z této listiny nelze dovodit, že částka 40 000 Kč byla skutečně připsána na účet č. [bankovní účet], a že majitelem či disponentem tohoto účtu, je právě žalovaný. Z přípisu předchůdce žalobce ze dne 27. 10. 2021 a podacího archu ze dne 29. 10. 2021 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 3. 2. 2022 a podacího archu ze dne 7. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Žalobce netvrdil ani nedoložil žádný důkaz, zda a jakým způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného. 6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro vyhovění žaloby. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 21. 1. 2020 o obsahu tvrzeném žalobcem. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by na účet žalovaného byla připsána částka 40 000 Kč. Soud se rovněž z úřední povinnosti zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K těmto tvrzením žalobce nedoložil žádné důkazy, rovněž tak netvrdil, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalovaného předchůdce žalobce posoudil. Soud tak dospěl k závěru, že i v případě, pokud by žalobce prokázal, že žalovanému byla připsána na jeho účet částka 40 000 Kč, že listina označená jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]“ je neplatná a to, jak z důvodu absence podpisu žalovaného, rovněž tak pro rozpor se zákonem s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. V daném případě nemohl soud posoudit tvrzený nárok žalobce ani dle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce neprokázal, že by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč. 15. Každý z účastníků má dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., povinnost tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Tyto důkazy jsou účastníci povinni doložit ve formě, kterou svá tvrzení prokážou. Skutková tvrzení uvedená v žalobě i po výzvě soudu před jednáním jsou kusá, listinné důkazy založené žalobcem, jsou nedostačující k prokázání jeho kusých tvrzení. Soud proto žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Žalobce se k jednání nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nemohlo mu tak být dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobce. Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno dle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř., a z toho důvodu nebylo na místě jednání odročovat, neboť žalobce by v případě odročení jednání, už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, tomuto však v souvislosti s tímto řízením dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku II. uvedeno.