33 C 84/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 7. 8. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím webové stránky předchůdce žalobce. Předchůdce žalobce prověřil totožnost žalovaného, kladně posoudil jeho úvěruschopnost. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaný potvrdil, že s textem smlouvy [právnická osoba] souhlasí, s tímto se seznámil, ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo. Předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Žalobce po žalovaném uplatňuje částku 15 000 Kč a dále částku 250 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. 2. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby, namítl neplatnost smlouvy o úvěru, kdy nebyla dostatečně a spolehlivě prověřena úvěruschopnost žalovaného, rovněž tak žalobce neprokazuje, že platba ve výši 15 000 Kč z účtu společnosti [právnická osoba] přišla na účet žalovaného a rovněž tak, zda účet, na který mělo být dle tvrzení žalobce plněno, je účtem žalovaného. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce nedostavil, z jednání se omluvil. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. 5. Z listiny nazvané„ smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 7. 8. 2018“ soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání této smlouvy. Dle článku VI., měl předchůdce žalobce právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Z této listiny soud dále zjistil, že není podepsána ani z jednou ze strany, tj. ani předchůdcem žalobce ani žalovaným. Žalobce dále k důkazu založil listinu označenou jako„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ která rovněž není jakkoliv autorizování ani předchůdcem žalobce, ani žalovaným, v této listině je pouze uvedeno, že dne 7. 8. 2018 měla být poskytnuta žalovanému částka 15 000 Kč. V řízení tak nebylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném v žalobě, navíc, když v samotné žalobě je uvedeno, že měla být uzavřena smlouva s poskytnutím úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč, z listiny nazvané„ smlouva o revolvingovém úvěru“ vyplývá, že měla být uzavřena smlouva, kde měl být sjednán úvěrový limit ve výši 50 000 Kč, tato listina není podepsána ani jednou ze stran. Žalobce dále k důkazu založil potvrzení o provedené platbě ze dne 7. 8. 2018 ve výši 15 000 Kč na účet [bankovní účet]. Žalobce neoznačil žádný důkaz, kterým by prokázal, že předmětná částka byla připsána na výše uvedený účet, a dále že majitelem a disponentem účtu k uvedenému datu byl žalovaný. Z listiny nazvané„ platební informace označené na jméno žalovaného“ soud zjistil, že předchůdce žalobce ke dni 7. 11. 2018 vykázal dlužnou částku vůči žalovanému ve výši 20 785 Kč. 6. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 6. 5. 2020, předžalobní výzvy žalobce ze dne 6. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 15. 5. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce žalovaného vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 7. Žalobce k důkazu neoznačil a nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce. 8. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 14. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro vyhovění žaloby. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 7. 8. 2018 o obsahu tvrzeném žalobcem. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by na účet žalovaného byla připsána částka 15 000 Kč. Soud rovněž z úřední povinnosti se zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K těmto tvrzením žalobce nedoložil žádné důkazy, rovněž tak netvrdil, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalovaného předchůdce žalobce posoudil. Soud tak dospěl k závěru, že listina označená jako„ smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 7. 8. 2018“ je neplatná a to, jak z důvodu absence podpisu účastníků, rovněž tak pro rozpor se zákonem s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. V daném případě nemohl soud posoudit tvrzený nárok žalobce ani dle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce neprokázal, že by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. 17. Každý z účastníků má dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., povinnost tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Tyto důkazy jsou účastníci povinni doložit ve formě, kterou svá tvrzení prokážou. Skutková tvrzení uvedená v žalobě i po výzvě soudu před jednáním jsou kusá, listinné důkazy založené žalobcem, jsou nedostačující k prokázání jeho kusých tvrzení. Soud proto žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Žalobce se k jednání nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nemohlo mu tak být dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobce. Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno dle ustanovení § 118b o