39 C 107/2020-150 — Městský soud v Brně

1. Městský soud v Brně již jednou v této věci rozhodl rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 39 C 107/2020-53, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 290 973,98 Kč z titulu nároku z úvěrové smlouvy, která byla uzavřena 7. 3. 2014 mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného ([právnická osoba]). Podle této smlouvy právní předchůdce žalovaného čerpal úvěr na zakoupení automobilu Škoda Yeti. Žalovaný neplnil převzaté závazky a dostal se do prodlení, v důsledku čehož došlo k zabavení automobilu a náklady s tímto spojené platil žalobce. 2. V době, kdy soud I. stupně rozhodoval, neměl žalovaný zapsanou osobu, která by byla oprávněna na žalovaného jednat. Proto také soud ustanovil žalovanému opatrovníka z řad advokátů, který proti výše zmíněnému rozsudku podal odvolání s tím, že nesouhlasí s právním závěrem soudu I. stupně o tom, že úvěrová smlouva neměla charakter adhezní smlouvy. Právní předchůdce žalovaného neměl možnost ovlivnit podmínky smlouvy, neboť, i když byl podnikatel, byl slabší smluvní stranou. Podmínky smlouvy byly extrémně nevýhodné, když si od žalobce zapůjčil 269 999 Kč, částku 30 000 Kč uhradil při podpisu smlouvy, následně bylo hrazeno 32 splátek po 7 385 Kč a z exekuce žalobce obdržel dalších více jak 110 000 Kč. Žalobce dosud obdržel 390 000 Kč, tedy o 130 000 Kč více, než činil úvěr a přesto požaduje po žalovaném dalších 290 000 Kč. Žalovaný nebyl rovněž smluvní stranou smlouvy a nemohl do úvěrové smlouvy zasahovat. Žalovaný rovněž nesouhlasil se závěrem o tom, že došlo k automatickému zesplatnění pohledávky, když pokud si to strany dle § 1931 OZ ujednaly, toto právo může uplatnit do splatnosti nejbližší příští splátky. V daném případě ustanovení o automatickém zesplatnění bylo obsaženo jen v části obchodních podmínek týkajících se odstoupení od smlouvy a k odstoupení od smlouvy nedošlo, tedy nemohlo dojít k automatickému zesplatnění úvěru. Žalovaný dále namítal nesprávné doručení oznámení o zesplatnění pohledávky na nesprávnou adresu, proto se toto oznámení nemohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného. Soud I. stupně se rovněž nezabýval obranou opatrovníka, že není zřejmé, z jakého důvodu došlo k prodeji předmětného vozidla dražbou prostřednictvím exekutora, resp. proč žalobce vozidlo vydal Exekutorskému úřadu, byť mělo být v držení a vlastnictví žalobce. Dražbou vozidla dva roky po jeho zabavení došlo ke ztrátě hodnoty. Přehled plateb, na který žalobce odkazuje, není součástí spisu, není tak zřejmé, zda požadovaná částka odpovídá správné výši pohledávky. 3. Pokud se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného, toto označil za nedůvodné s tím, že žalovaný vstoupil do smluvního vztahu dobrovolně na základě dohody o převodu práv a povinností klienta z úvěrové smlouvy. Tato dohoda nebyla uzavřena adhezním způsobem a žalovaný se mohl vymezit vůči kterémukoliv ustanovení smlouvy a práva a povinnosti z úvěrové smlouvy na sebe nepřevádět. Není proto možné, aby se nyní sám označoval za slabší stranu smlouvy, pokud práva a povinnosti ze smlouvy na sebe dobrovolně převedl a potvrdil, že se seznámil se všemi částmi původní smlouvy. Zákon o spotřebitelském úvěru chrání pouze fyzické osoby, nikoliv osoby právnické. Žalobce nesouhlasil ani s druhou námitkou v tom směru, že k zesplatnění úvěru nedošlo z důvodu, že ujednání o zesplatnění se v obchodních podmínkách vyskytuje v odstavci nazvaném jako Odstoupení od smlouvy a ukončení trvání smlouvy. Žalobce měl za to, že toto ujednání obchodních podmínek, i když není faktickým odstoupením od smlouvy, má podobný efekt ten, že dluh bude nutné uhradit v jediné splátce. Žalovanému bylo oznámení o zesplatnění doručováno na korespondenční adresu jeho provozovny, nikoliv adresu sídla, kterou v mezičase přestal využívat. Došlo tak dle obchodních podmínek k fikci doručení. 4. V rámci projednávaného odvolání odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 13. 3. 2020 žalobou, kterou se žalobce domáhá po žalovaném úhrady částky 290 973,98 Kč s příslušenstvím, když tento nárok byl odůvodněn tvrzením, že 7. 3. 2014 byla uzavřena s firmou [právnická osoba] smlouva o úvěru. Na tomto základě bylo právnímu předchůdci žalovaného poskytnuto 269 999 Kč na nákup předmětného automobilu. Finanční prostředky z úvěru byly poskytnuty přímo dodavateli auta, když právní předchůdce žalovaného se úvěr zavázal hradit v 84 měsíčních splátkách o 7 385 Kč 1. 1. 2016 uzavřel žalobce, právní předchůdce žalovaného a žalovaný dohodu o převodu veškerých práv a povinností z úvěrové smlouvy na žalovaného. Právní předchůdce žalovaného a později žalovaný uhradili jen 32 měsíčních splátek a ani ty nebyly placeny řádně a včas, proto žalobce využil oprávnění a žalovanému auto na jeho náklady odebral při prodlení se splátkou po dobu delší než 20 dnů. K odebrání vozidla došlo 6. 3. 2017 a žalovanému za toto bylo fakturováno 7 865 Kč. Poté bylo vozidlo okamžitě převezeno a žalobci účtováno parkovné 3 025 Kč. Žalobce za žalovaného hradil plné pojištění, které bylo přeúčtováváno. Protože po zabavení vozidla žalovaný nehradil dlužné splátky, k 8. 4. 2017 byl úvěr zesplatněn, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z 20. 4. 2017, ve kterém byla rovněž vyčíslena pohledávka 420 799 Kč. Tato částka se sestávala z dlužných splátek do ukončení smlouvy 36 316 Kč z nesplacené jistiny úvěru a sankce za porušení závazku 347 095 Kč a s příslušenstvím ve výši 37 388 Kč (smluvní pokuta, úrok z prodlení a poplatky). Ještě než žalobce auto zpeněžil, byl nucen vydat ho Exekutorskému úřadu a následně 27. 2. 2019 byla žalobcem uplatněná pohledávka přihlášena do dražby. K 30. 5. 2019 (den konání dražby) se pohledávka skládala z dlužných splátek před zesplatněním 36 316 Kč, zesplatněné části jistiny 347 095 Kč, dvakrát poplatek za upomínku po 150 Kč, náklady na oznámení o okamžité splatnosti 200 Kč, náklady na zabavení předmětu vozidla 7 865 Kč, náklady na prověření vozidla 1 573 Kč, parkovné 3 025 Kč, náklady na pojištění 2 457 Kč, smluvní pokuty 1 478 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 700 Kč. Podle rozvrhového usnesení ze 4. 7. 2019 připadla na přihlášenou pohledávku žalobce částka 158 500 Kč, z čehož 110 035,02 Kč bylo započteno na jistinu. Po započtení zbývá k úhradě ponížená zesplatněná jistina 290 973,98 Kč s příslušenstvím. Protože na straně žalovaného v té době nebyla osoba, která by mohla jeho jménem jednat, neboť funkce posledního jednatele zanikla 24. 10. 2019, soud I. stupně ustanovil usnesením z 10. 7. 2020 žalovanému opatrovníka z řad advokátů. Žalovaný od počátku se žalobou nesouhlasil, ve vyjádření k žalobě uplatnil námitky shodné jako v odvolání. 5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2021, č. j. 36 Cm 82/2020-22, s právní mocí 23. 3. 2021, byla společnost žalovaného zrušena s likvidací a ustanoven likvidátor [příjmení] [jméno] [jméno], advokát se sídlem [adresa]. 6. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba podaná žalobcem náležitosti ohledně vylíčení skutkového děje nesplňuje, neboť ze skutkových tvrzení nelze dospět k závěru, na základě čeho vznikl žalovanému, resp. jeho právnímu předchůdci, předmětný dluh, který žalobce ke dni zesplatnění (8. 4. 2017) vyčíslil částkou 420 799 Kč, k datu konání dražby 30. 5. 2019 částkou 401 009 Kč a ke dni zahájení řízení částkou 290 793,98 Kč. Žalobce neuvedl, jaká byla sjednána úroková sazba ve smlouvě o úvěru 7. 3. 2014 s právním předchůdcem žalovaného a kdy se právní předchůdce žalovaného, popř. žalovaný dostal do prodlení a konkrétně se kterými splátkami. Absence těchto tvrzení způsobuje, že nelze dovodit, na základě čeho žalobce dospěl k dluhu na dlužných splátkách do ukončení smlouvy 36 316 Kč, k dluhu na nesplacené části jistiny 347 095 Kč a k dluhu na nesplacené části jistiny 347 095 Kč a k dluhu na příslušenství 37 388 Kč. Absence tvrzení o prodlení s jednotlivými splátkami rovněž způsobuje nemožnost přezkoumat tvrzený kapitalizovaný dluh na úrocích z prodlení 700 Kč. Ohledně smluvní pokuty, kterou žalobce nesprávně nazývá jako příslušenství, neuvedl žádná skutková tvrzení. Chybí rovněž konkrétní skutková tvrzení k uplatněným poplatkům za upomínky 300 Kč, náklady na oznámení okamžité splatnosti 200 Kč, náklady na zabavení předmětu financování vozidla 7 865 Kč, náklady na prověření vozidla 1 573 Kč, parkovné 3 025 Kč a pojistné 2 457 Kč. Není tvrzeno, z jakého důvodu žalobce z částky, která byla získána dražbou vozidla ve výši 158 500 Kč, použil k započtení na předmětný dluh pouze 110 035,02 Kč. Ke všem dílčím nárokům, ze kterých žalobce dovozuje výsledný dluh, je nutno doplnit skutková tvrzení a není možné, aby soud z předložených listinných důkazů zjišťoval, z čeho se předmětný nárok skládá. Soudní praxe připouští, aby žalobce odkázal na předložené listiny, nicméně pokud by žalobce takové možnosti chtěl využít, musel by u každého dílčího nároku uvést odkaz na příslušnou listinu s uvedením, co tato konkrétní listina obsahuje. Každá listina by musela být přílohou žaloby a žalovanému by musela být žaloba doručena k vyjádření i s přiložený