42 C 162/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku ve výši 34.045 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne [datum] částku ve výši 27.500 Kč + 2.500 Kč provizi zprostředkovateli, přičemž žalovaný byl povinen dluh splatit ve 40 splátkách po 1.050 Kč měsíčně počínaje [datum]. Žalovaný se však dostal do prodlení s plněním svého závazku. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 40 měsíčních splátkách po 1.050 Kč, počínaje dnem [datum]. Ve smlouvě žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu [bankovní účet]. Z potvrzení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce dne [datum] odeslal na bankovní účet označený ve smlouvě jménem žalovaného částku 27.500 Kč. Z obdobného potvrzení soud rovněž zjistil, že žalobce téhož dne odeslal částku ve výši 2.500 Kč jakožto provizi zprostředkovateli na jiné číslo účtu č. [bankovní účet], přičemž dle smlouvy o spotřebitelském úvěru šlo o účet zprostředkovatele. 5. V době uzavírání smlouvy měl žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného tyto informace: 1) Výplatní pásky za měsíce [číslo] – [číslo] z pracovního poměru k zaměstnavateli [anonymizována dvě slova] [obec] o výši čisté mzdy za [číslo] ve výši 38.500 Kč, [číslo] – 38.341 Kč, [číslo] – 38.500 Kč, [číslo] – 44.898 Kč a [číslo] – 24.978 Kč. Dále 2) výpis z běžného účtu žalovaného potvrzující dobírku mzdy žalovaného; 3) prověření v rámci databáze centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, databáze insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem; 4) výpis z katastru nemovitostí o vlastnickém právu k ½ pozemku [parcelní číslo], zapsaném na [list vlastnictví] v kat. území [obec] a 5) listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, podepsaná žalovaným dne [datum], na které je uveden příjem žalovaného ve výši 38.500 Kč, výdaje žalovaného na bydlení v částce 10.000 Kč, výdaje na úvěry v částce 5.000 Kč a ostatní výdaje ve výši 4.000 Kč, normativní náklady na bydlení ve výši 6.821 Kč, životní minimum zákazníka ve výši 3.860 Kč a nezabavitelná částka ve výši 7.121 Kč. Podle žalobce, po odečtení uvedených běžných výdajů (náklady na bydlení, jiné výdaje, životní minimum) zbyde žalovanému částka 20.640 Kč měsíčně, ze které je žalovaný schopen hradit žalobci měsíčně splátku ve výši 1.050 Kč a současně i částku 5.000 Kč na úvěr žalovaného u [právnická osoba], přičemž žalovanému zbyde konečná částka ve výši 14.590 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že vycházel i„ mimo“ údaje žalovaného, kdy skutečné náklady na bydlení byly nahrazeny normativními náklady na bydlení v nájemním bytě, kdy v rámci i tohoto posouzení úvěruschopnosti žalobce dospěl závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr dle smlouvy v pravidelných splátkách ve výši 1.050 Kč měsíčně žalobci řádně splácet. 6. Žalovaný uhradil žalobci dne [datum] částku ve výši 1.100 Kč, započtenou na splátku splatnou dne [datum] a ve výši 50 Kč na splátku splatnou dne [datum], jak vyplývá z doložené bonity smlouvy. 7. Prostřednictvím upomínek ze dne [datum] a [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Výzvou ze dne [datum], odeslanou na adresu žalovaného téhož dne, žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 10 dnů od odeslání této výzvy a současně jej informoval o zesplatnění dluhu. 8. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po [datum]. 9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 11. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. US 4129/18 ústavní soud uvádí:„ je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. 12. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 13. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud v rámci právního posouzení dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 o. z. Žalobce fakticky poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 27.500 Kč na jím uvedený bankovní účet. Současně se soud zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie. 16. Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy (rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance). Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že současné doslovné znění § 87 odst. 1 druhé věty zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie. Předkládajíc