48 C 174/2021-46 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 16.939,15 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 12. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaný převzal v hotovosti částku 22.000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 12. 11. 2019 spolu s poplatkem ve výši 18.894 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 40.894 Kč. Žalovaný smlouvě nedostál, když uhradil pouze částku 19.000 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně započtena částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu poplatku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 21.894 Kč sestávající se z dosud neuhrazené jistiny ve výši 12.248,12 Kč a z dosud neuhrazeného poplatku ve výši 9.645,88 Kč. Žalobkyně se dále vůči žalovanému domáhá i smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení od 13. 11. 2019 do 29. 11. 2020 ve výši 1.927,82 Kč a úhrady poplatků spojených s vymáháním dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 12. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na dobu 14 měsíců spotřebitelský neúčelový hotovostní úvěr ve výši 22.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v hotovosti prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 2.921 Kč měsíčně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dále i k úhradě poplatku ve výši 18.894 Kč sestávajícího se z úroku ve výši 2.118 Kč, z úhrady za poskytnutí úroku ve výši 10.780 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2.036 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.960 Kč Celkem se tak žalovaný ve smlouvě zavázal k úhradě částky 40.894 Kč. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit i veškeré náklady spojené se svým prodlením a s vymáháním dluhu a dále i k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že úvěr převzal v hotovosti. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 9. 2018 pak vyplývá, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] a měl příjem z pracovního poměru ve výši 16.900 Kč měsíčně a výdaje spojené s bydlením/energiemi ve výši 3.000 Kč měsíčně a ostatní náklady ve výši 3.410 Kč měsíčně. Jeho měsíční náklady tak činily částku 6.410 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel v nájmu a byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost. Jeho příjmy a výdaje byly doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Z kopie jeho výplatní pásky za duben 2018 bylo zjištěno, že v dubnu měl žalovaný čistý měsíční příjem ve výši 19.428 Kč. V červenci 2018 mu pak náležela čistá mzda ve výši 18.555 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 4. 6. 2018 pak bylo zjištěno, že žalovaný je spolu s [jméno] [příjmení] nájemcem bytu 2 + kk na adrese [adresa žalovaného] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 6. 6. 2018 do 31. 12. 2018. Nájemné bylo stanoveno částkou 8.200 Kč měsíčně a nebyly v něm zahrnuty zálohy na energie spojené s užíváním bytu. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 1. 2018 pak bylo zjištěno, že žalovaný byl od 11. 1. 2018 zaměstnán jako operátor výroby u společnosti [právnická osoba] Žalovaný úvěr spolu s poplatkem právní předchůdkyni žalobkyně zcela nesplatil, když zaplatil jen částku 19.000 Kč. Dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni, neuhradil ani před výzvu právního zástupce žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2021 zaslané mu dne 4. 6. 2021 doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 18. 1. 2021 zaslaným mu dne 19. 1. 2021 na adresu [adresa žalovaného]. 6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>7. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu, kde je v podmínkách úvěru výslovně uvedeno, že se jedná o spotřebitelský neúčelový úvěr. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 16. Z předložených listinných důkazů ale nevyplývá, že by právní předchůdkyně měla veškeré relevantní informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaným nenechala doložit jeho výdaje, stran nákladů spojených s bydlením žalovaný předložil jen nájemní smlouvu. Z té vyplývá, že byl spolu s druhým nájemcem bytu povinen hradit nájemné ve výši 8.200 Kč měsíčně bez záloh spojených s provozem bytu. Žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením ve výši 3.000 Kč měsíčně, což jsou jednak s ohledem na typ bydlení výdaje nepřiměřeně nízké, jednak neodpovídají ani částce uvedené v nájemní smlouvě, resp. její polovině. Žalovaným uváděné výdaje v žádosti o úvěr jsou dle soudu natolik nízké, že právní předchůdkyně žalobkyně měla zvlášť v dané