49 C 87/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 40.320 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pro žalovanou podle pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2020 odváděl práci dělníka ve stavebnictví, řidiče, že mzda žalobce byla stanovena platovým výměrem v částce 120 Kč/hodina a že její splatnost byla sjednána k 15. dni v měsíci. Žalovaná žalobci nezaplatila mzdová plnění za červen a červenec 2021. V červnu 2021 žalobce odpracoval ve všech pracovních dnech osmihodinovou pracovní dobu, v červenci 2021 čerpal osm dní dovolené, ve zbytku odpracoval ve všech pracovních dnech osmihodinovou pracovní dobu. Žalovaný žalobci nezúčtoval mzdu, resp. nevydal mu mzdové lístky za období duben – červenec 2021, žalobce tak nemohl doplnit skutková tvrzení o tom, jaká mzda mu byla zúčtována za období duben – červen 2021, a nemohl ani tyto listiny označit k důkazu k prokázání tvrzení o odpracované době v měsících červen – červenec 2021 (žalobce tvrdil, že s výjimkou osmi dní, kdy čerpal dovolenou v červenci 2021, odpracoval všechny pracovní dny). 2. Žalovaný na výzvu soudu uvedl, že„ se necítí pasivně legitimován ohledně žalobou vzneseného nároku“. K otázce mzdových plnění žalobce za období červen – červenec 2021 se nijak nevyjádřil, nevyvracel ani nijak skutková tvrzení žalobce o odvedené práci a nevyplacení mzdy, případně náhrady mzdy. Ve stručném vyjádření ze dne 3. 6. 2022, doručeném soudu dne 5. 6. 2022, uvedl v obecné rovině, že„ poslední dobou (…) žalobce pracoval velmi nezodpovědně a ke svěřenému nákladnímu automobilu se nechoval s patřičnou pečlivostí, což vedlo k tomu, že bylo vozidlo neustále předmětem oprav“, dále žalobce podle tvrzení žalovaného měl žalovanému způsobit škodu tím, že způsobil prasklinu nosného rámu nákladního vozidla. V červenci 2021,„ po projednání této záležitosti“, jednatel sdělil žalobci, že„ se bude muset na škodě finančně podílet, jelikož šlo evidentně o jeho vinu“. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 9. 8. 2022. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12. 7. 2022. Dne 2. 8. 2022 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání, zdůvodněná nepříznivým zdravotním stavem jediného jednatele žalovaného. K žádosti byla přiložena lékařská zpráva ošetřujícího lékaře jednatele žalovaného ze dne 20. 2. 2022, tj. z doby cca před půl rokem. Ve zprávě je uvedeno, že se jednatel žalovaného dne 18. 1. 2022 pro zhoršení zdravotního stavu musel podrobit vyšetřením, která byla dále popsána. Tato zpráva nijak nedokládá aktuální zdravotní stav žalobce (a vyjma toho nedokládá ani to, že ke dni jejího vyhotovení, tj. k 20. 2. 2022, by zdravotní stav jednatele žalovaného neumožňoval jeho přítomnost při jednání soudu). Dotazem u ošetřujícího lékaře jednatele žalovaného dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že v poslední době nebyl lékař ze strany jednatele žalovaného kontaktován, nebyl informován o zhoršení jeho zdravotního stavu, že tak, jak lékař viděl jednatele žalovaného, byl jednatel žalovaného schopen se fyzicky dostavit k jednání soudu, byť obtížemi. Podstatné je též to, že nelze očekávat zlepšení zdravotního stavu jednatele žalovaného v tomto směru. Za této situace soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro odročení jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žádost nebyla ani včasná (nepříznivý zdravotní stav jednatele žalovaného trvá přinejmenším od 20. 2. 2022, předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 12. 7. 2022, žalovaný požádal o odročení teprve dne 2. 8. 2022), ani důvodná (zdravotní stav jednatele žalovaného je sice nepříznivý, avšak nevylučuje jeho osobní účast u jednání soudu), a žádosti o odročení jednání nevyhověl. O tom byl žalovaný navíc včas soudem informován. K jednání dne 9. 8. 2022 se nicméně nedostavil, a soud tedy věc projednal a rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. S ohledem na svou absenci při jednání ve věci pak žalovaný zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 5. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2020 soud vzal za prokázané, že ji uvedeného dne uzavřeli účastníci řízení, že sjednali den nástupu do práce (1. 12. 2020), druh práce (dělník ve stavebnictví, řidič) a místo výkonu práce ([obec]), čtyřicetihodinovou pracovní dobu a splatnost mzdy měsíčně pozadu s výplatním termínem k 15. dni v měsíci. 6. Z platového výměru soud vzal za prokázané, že žalovaný dne 30. 11. 2020 stanovil žalobci„ tarifní mzdu (garantovanou část mzdy)“ v částce 120 Kč/hodina. 7. Z přípisu ze dne 13. 9. 2021 soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že přípis byl žalovanému odeslán dne 14. 9. 2021. 8. Z výpisu z účtu žalobce soud vzal za prokázané, že dne 16. 2. 2021 žalovaný zaplatil žalobci na mzdových plněních částku 19.573 Kč, dne 14. 5. 2021 částku 22.005 Kč a dne 16. 6. 2021 částku ve výši 20.652 Kč. 9. Z výplatního lístku žalobce za leden 2021 soud zjistil, že žalobci byla za leden 2021 zúčtována mzda ve výši 16.320 Kč, tato byla účtovaná jako hodinová (136 hodin po 120 Kč), dále byla žalobci zúčtována náhrada mzdy (překážky v práci na straně zaměstnavatele) a diety. Částka k proplacení je uvedena ve výši 19.573 Kč, což také bylo žalobci – podle výpisu z účtu – reálně proplaceno. 10. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemní souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 30. 11. 2020 spolu účastníci uzavřeli pracovní smlouvu o obsahu, jak shora uvedeno, mj. v ní sjednali výplatní termín 15. dne v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla práce odvedena. Mzda byla žalobci stanovena platovým výměrem z téhož dne, a to ve výši 120 Kč/hodina. Žalobce v červenci 2021 čerpal dovolenou v rozsahu osmi pracovních dní, vyjma toho v červnu a červenci 2021 pro žalovaného řádně odpracoval ve všech pracovních dnech plnou (osmihodinovou) sjednanou pracovní dobu (zde soud vychází z toho, že v uvedeném období pracovní poměr mezi účastníky trval a žalovaný netvrdil, že by žalobce dovolenou nečerpal a práci neodvedl; bylo totiž na žalovaném – zaměstnavateli - aby případně – za situace, kdy žalobce prokázal, že v rozhodné době pracovní poměr trval – tvrdil a prokázal, že žalobce v této době pro žalovaného žádnou práci neodvedl). Žalovaný žalobci nezaplatil za červen a červenec 2021 žádné mzdové plnění. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky přípisem odeslaným dne 14. 9. 2021, žalovaný mu nezaplatil ničeho. 11. Pokud jde o tvrzení žalovaného o poškození automobilu aj., šlo o velmi obecná tvrzení, k jejichž prokázání nebyly ani označeny žádné důkazy, vyjma toho ani ze strohého vyjádření žalovaného nelze dovodit nic, z čeho by bylo lze usuzovat na zánik žalobcovy pohledávky na mzdu, případně náhradu mzdy, či jejich část. 12. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 13. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 14. Žalobce pro žalovaného odvedl práci v červnu 2021 v rozsahu 22 pracovních dní, tj. 176 hodin. Při mzdě ve výši 120 Kč/hodinu mu tak za červen 2021 měla být zúčtována mzda přinejmenším ve výši 21.120 Kč (tato částka mohla být navýšena o nenárokové složky mzdy, nic takového ovšem ve věci nebylo tvrzeno, a soud se takovou otázkou proto nezabýval). Splatnost částky ve výši 21.120 Kč nastala dne 15. 7. 2021 (srov. sjednaný výplatní termín podle pracovní smlouvy), ode dne 16. 7. 2021 je tak žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. 15. V červenci 2021 žalobce odvedl pro žalovaného práci v rozsahu 12 pracovních dní, tj. 96 hodin. Při mzdě ve výši 120 Kč/hodinu mu tak za červenec 2021 měla být zúčtována mzda přinejmenším ve výši 11.520 Kč (tato částka mohla být navýšena o nenárokové složky mzdy, nic takového ovšem ve věci nebylo tvrzeno, a soud se takovou otázkou proto nezabýval). 16. Dále žalobci vzniklo právo na náhradu mzdy za čerpanou dovolenou. 17. Podle ustanovení § 222 odst. 1 zák. práce zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. 18. Podle ustanovení § 352 zák. práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. 19. Podle ustanovení § 353 odst. 1 zák. práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. 20. Podle ustanovení § 353 odst. 2 zák. práce za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. 21. Podle ustanovení § 354 odst. 1 zák. práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím