53 C 114/2021-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 15 633,06 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalovanému úvěr ve výši 8 500 Kč, přičemž žalovaný se jej zavázal vrátit jednou splátkou ve výši 10 033,24 Kč ve lhůtě 28 dnů od odeslání finančních prostředků na účet žalovaného. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 8 500 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 831,74 Kč, poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 4 001,32 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán na adresu trvalého pobytu. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvy o úvěru [číslo] na základě níž byla žalovanému odeslána na jeho účet bezhotovostně částka 8 500 Kč (doklad o bezhotovostní platbě na účet [bankovní účet]). Ze sdělení banky žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl majitel a jedinou osobou s dispozičními právy k účtu [bankovní účet] (sdělení [právnická osoba], č. l. 34). Žalovaný se zavázal vrátit úvěr jednou splátkou ve výši 10 033,24 Kč ve lhůtě 28 dnů od odeslání finančních prostředků na účet žalovaného. V případě prodlení měl hradit částku 11 331,74 Kč Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Smlouva byla uzavřena elektronicky, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru + úvěrové podmínky + kopie OP žalovaného, č. l. 23). 6. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným. Čistý příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč právní předchůdkyně zjistila z potvrzení zaměstnavatele (potvrzení o výši příjmu žalovaného, č. l. 24). Ohledně výdajů vyšla právní předchůdkyně z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu. Výdaje tak stanovila na částku 12 500 Kč. 7. Žalovaný dlužnou částku nevrátil řádně a včas, přestože byl k jejímu vrácení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyzván (upomínka 1 ze dne 31. 7. 2019 + upomínka 2 ze dne 10. 8. 2019). Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena nejdříve na [právnická osoba] [anonymizováno] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Poté byla z uvedené společnosti pohledávka postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (předžalobní upomínka ze dne 23. 3. 2020 vč. dokladu o odeslání, č. l. 22). 8. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 9. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 10. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný má příjem 25 000 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tak bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vycházeno z částek životního a existenčního minima. Jakékoliv reálné výdaje žalovaného nebyly vůbec zkoumány ani prověřovány. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěryschopnosti žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ). 11. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neprověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat zjištěním ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu dosahuje přebytku, či je zjednodušeně řečeno stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdkyně žalobkyně reálné výdaje žalovaného nezkoumala. 13. Pokud tedy byla následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 14. Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s č