55 C 59/2022-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 24. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3.000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 447,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci částky ve výši 150 Kč, ve výši 256 Kč a ve výši 1.500 Kč. 2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 4. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 3.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s příslušenstvím do 4. 12. 2019. Žalovaná však po uplynutí sjednané lhůty právnímu předchůdci žalobce úvěr nevrátila. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení (od 5. 12. 2019 do 1. 6. 2021) ve výši 447,12 Kč, z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, z nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 4. Soud k projednání věci nařídil na den 5. 9. 2022 jednání, k němuž se žalovaná bez důvodné a včasné omluvy nedostavila, žalobce se z jednání omluvil v podání doručeném soudu dne 26. 8. 2022. 5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 4. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti úvěr ve výši 3.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná převzetí částky ve výši 3.000 Kč svým podpisem potvrdila, současně podepsala i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí Smlouvy byly poté i Obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Dne 18. 12. 2019 vyhotovil právní předchůdce žalobce listinu označenou jako Upomínka, dne 4. 1. 2020 listinu označenou jako Opakovaná výzva k úhradě a dne 15. 1. 2020 listinu označenou jako Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu. Na základě Dohody o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 6. 2021 mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 25. 6. 2021, předaným dne 29. 6. 2021 k poštovní přepravě. Dne 21. 12. 2021 vyhotovil žalobce listinu označenou jako Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Žalovaná byla dopisem zástupce žalobce ze dne 9. 11. 2021, který byl dne 11. 11. 2021 předán k poštovní přepravě, vyzvána k úhradě částky v celkové výši 4.650 Kč. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). <b>12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.</b> 13. V řízení bylo prokázáno, že dne 4. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 4. 11. 2019 peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Právnímu předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaných smluvních poplatků a požadované smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzala (tj. čerpala dne 4. 11. 2019 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč), je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 3.000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání b