38 C 173/2022-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 7. 3. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.614 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem obytného domu v [obec], na ulici [adresa], č. o. [anonymizováno], kde se v 1. nadzemním podlaží nachází byt [číslo] o velikosti 1+1, jehož nájemci byli žalovaní z titulu nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2003, nájem byl uzavřen dodatky až do 30. 9. 2017. Po skončení nájmu žalovaní byt nevyklidili, rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 20. 3. 2019, měli žalovaní byt vyklidit. Byt byl vyklizen soudním vykonavatelem po návrhu na výkon rozhodnutí dne 13. 11. 2019. Žalovaní však žalobci dluží na nájemném za období od dubna 2019 do listopadu 2019 celkem částku 12.614 Kč. Žalovaní byli marně vyzváni k úhradě dlužné částky. Žalobce se domáhá úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2023 uzavřené mezi účastníky vyplývá, že žalovaní měli byt [číslo] nacházející se v 1. podlaží domu [adresa], č.or. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec] v nájmu na dobu neurčitou. Dodatkem [číslo] ze dne 16. 11. 2015 a dodatkem [číslo] ze dne 14. 12. 2016 byl nájem uzavřen na dobu určitou až do 30. 9. 2017, ostatní ujednání nájemní smlouvy zůstávají v platnosti beze změny. Nájemné bylo dle čl. V.3 nájemní smlouvy splatné do konce daného kalendářního měsíce. Výše nájemného byla stanovena dle evidenčního listu (článek V.1 nájemní smlouvy) ze dne 21. 11. 2016 částkou 1.887 Kč měsíčně od 1. 12. 2016. Z protokolu o vyklizení provedeném na místě samém ze dne 13. 11. 2019 je zřejmé, že žalovaní předmětný byt vyklidili dne 13. 11. 2019. Z evidence předpisu a plateb vyplývá, že celkový dluh žalovaných za nájemné za období od dubna 2019 do listopadu 2019 činí částku 12.614 Kč. Žalobce vyzval žalované k uhrazení dluhu výzvou ze dne 12. 1. 2022 se splatností do 10 dnů od doručení výzvy. 5. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 6. Podle ust. § 671 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. 7. Podle ust. § 2246 odst. 1 OZ strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 8. Dle ust. § 2991 odst. 1 a 2 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ust. § 2999 odst. 1 OZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 10. Dle ust. § 2295 OZ pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětného bytu. Žalovaní na základě uzavřené nájemní smlouvy užívali předmětný byt až 30. 9. 2017, kdy měl nájem dle smlouvy skončit, a následně v období od 1. 10. 2017 do 13. 11. 2019 bez právního důvodu. Užíváním bytu bez právního důvodu se žalovaní bezdůvodně obohatili na úkor žalobce a jsou povinni mu toto bezdůvodné obohacení vydat dle ust. § 2991 a násl. OZ. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá v daném případě dle ust. § 2295 OZ ujednanému nájemnému, tedy částce 1.887 Kč měsíčně. Celkem za období od dubna 2019 do listopadu 2019 tedy dluží žalobci částku 12.614 Kč, když za listopad 2019 bylo počítáno jen s částečným nájemným za 13 dnů ve výši 818 Kč. Bylo na žalovaných, aby prokázali, že svou povinnost splnili. Žalovaní však zůstali ve sporu neaktivní. Žalovaní svou povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení tak nesplnili. Proto soud rozhodl tak, že zavázal žalované uhradit žalobci předmětnou dlužnou částku společně a nerozdílně. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. 12. Příslušenství je představováno úrokem z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, když se žalovaní nezaplacením výše uvedených částek dnem následujícím po jejich splatnosti dostali do prodlení. S vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaní dostali do prodlení 11. dnem od doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl zcela úspěšný ve sporu, a proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále paušální náhrada ve výši celkem 300 Kč dle § 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu, a to za písemné podání ve věci samé – žalobu. Celkem tedy soud uložil žalovaným, aby nahradili žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 1.100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).