38 C 32/2022-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 9. 2. 2022 se žalobce domáhal určení neplatnosti zrušení dohody o provedení práce formou SMS zprávy ze dne 9. 12. 2021. Žalobce uzavřel dne 30. 12. 2019 s žalovanou dohodu o provedení práce, která byla uzavřena do konce roku 2020. Žalovaná v průběhu roku 2021 opakovaně vykonávala činnost lékaře na základě této dohody a za to jí byla na bankovní účet hrazena odměna. Žalovaná dne 9. 12. 2021 textovou zprávou zrušila spolupráci mezi účastníky, a to okamžitě a přenechala klíče na vrátnici. Ke zrušení dohody o provedení práce nedošlo, neboť nebyla dodržena forma, kterou vyžaduje zákon. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 30. 12. 2019 uzavřena dohoda o provedení práce na dobu určitou, a to do konce roku 2020. Žalovaná i po skončení této dohody opakovaně vykonávala činnost lékaře a odpovědného zástupce a za toto jí byla hrazena žalobcem odměna. Pracovní činnost žalovaná od roku 2021 nevykonávala již v pracovněprávním vztahu, nýbrž se jednalo o faktický výkon práce, který není třeba rozvazovat, protože právně neexistuje. Jelikož žalovaná vykonávala v roce 2021 pro žalobce práci bez uzavření dohody o provedení práce, mohlo dojít ke vzniku vztahu obdobnému faktickému pracovnímu poměru a požadavek na písemnou formu ukončení pracovního poměru ze strany žalobce není opodstatněný. Pokud jde o faktický pracovní poměr, je možné domáhat se určení, že takové rozvázání pracovního poměru je neplatné dle § 80 občanského soudního řádu, avšak za předpokladu, že je na určení naléhavý právní zájem. Podání žaloby na neplatnost dle § 72 zákoníku práce není důvodné a pokud se žalobce cítí ohrožen na svých právech, měl zvolit žalobu určovací. 3. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění, že mezi účastníky byla dne 30. 12. 2019 uzavřena dohoda o provedení práce na dobu určitou, a to do konce roku 2020. Žalovaná i po skončení účinnosti dohody o provedení práce vykonávala pro žalobce pracovní činnost, bez uzavření jakékoliv dohody o pracovní činnosti či provedení práce či pracovní smlouvy. Žalovaná svoji pracovní činnost u žalobce skončila textovou SMS zprávou ze dne 9. 12. 2021, kterou sdělila žalobci, že s ním skončila pracovní činnost. 4. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za osvědčený tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela dne 30. 12. 2019 s žalobcem dohodu o provedení práce a od 1. 1. 2021 žalobkyně konala práci pro žalobce bez uzavřené pracovní smlouvy či dohody o provedení práce, tedy konala pro žalobce pracovní činnost v tzv. faktickém výkonu práce. 5. Soudní praxe dovodila, že o tzv. faktický pracovní poměr se nejedná tehdy, jestliže se účastníci "na základních podmínkách pracovní smlouvy" dohodli "faktickou cestou". Tzv. faktickým pracovním poměrem se rozumí v judikatuře soudů právní vztah, který vzniká tím, že fyzická osoba koná pro zaměstnavatele (s jeho vědomím a podle jeho pokynů) práci (závislou práci ve smyslu ustanovení § 2 odst.4 a 5 zák. práce), ačkoliv mezi nimi nebyla sjednána platná pracovní smlouva, popřípadě platná dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr. Právní vztah při tzv. faktickém pracovním poměru je vztahem pracovněprávním. Protože nejde o pracovní poměr, neplatí pro něj ustanovení o skončení pracovního poměru, o délce výpovědních dob apod. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3042/2013 nebo ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 264/2019). 6. V řízení zahájeném žalobou o neplatnost rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 64 zákoníku práce jsou věcně legitimováni zaměstnavatel a zaměstnanec; taková žaloba může být úspěšná (mimo jiné) jen tehdy, existuje-li mezi účastníky řízení pracovní poměr, který byl (má být) napadeným právním jednáním rozvázán. Nevznikl-li vůbec pracovní poměr a fyzická osoba konala práce pro jiného například v tzv. faktickém pracovním poměru, má to za následek nejen neplatnost právního jednání, který by byl učiněn za účelem rozvázání právně neexistujícího vztahu, ale také to, že žalobci nemůže být poskytnuta právní ochrana podle ustanovení § 64 zákoníku práce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2137/2005). 7. Skutečnost, že proti právnímu jednání směřujícímu k rozvázání právně neexistujícího pracovního poměru nepřísluší právní ochrana podle ustanovení § 69 zákoníku práce (srov. § 64 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, platného do 31. 12. 2006), ovšem neznamená, že by adresát takového právního jednání neměl (nemohl mít) právo na jinou ochranu u soudu v občanském soudním řízení. Tato ochrana spočívá v tzv. určovací žalobě dle § 80 občanského soudního řádu. 8. Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (určovací právo) spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009 nebo ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3875/2016). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, který se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován. 10. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního poměru nebo práva. Není proto opodstatněna tam, kde právní poměr anebo právo již byly porušeny a kde je třeba se domáhat ochrany žalobou na plnění. 11. Základní podmínkou pro úspěšnost určovací žaloby je tedy prokázání naléhavého právního zájmu. V dané věci se žalobce domáhá určení neplatnosti zrušení dohody o provedení práce ze dne 9. 12. 2021. Naléhavý právní zájem žalobce by v projednávané věci byl dán, pokud by po požadovaném určení přestalo být jeho postavení nejisté. 12. Soud zhodnotil výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Nezbytnými podmínkami pro úspěšnost žaloby na určení je účast aktivně i pasivně legitimovaného účastníka, tedy účastenství těch osob, které jsou účastníky dotčeného smluvního vztahu a naléhavý právní zájem na tomto určení. Právě druhou podmínku v dané věci soud neshledal. Žalobce tvrdí neplatnost zrušení dohody o provedení práce ze dne 9. 12. 2021. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 13. Žalobce tedy nedoplnil naléhavý právní zájem. Soud proto s ohledem na nedostatek právního zájmu podle § 80 o.s.ř. žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení žalo