47 C 11/2023-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 13. 12. 2022 žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 690 Kč, a to z titulu smlouvy ze dne 22. 8. 2008 o půjčce [číslo] kterou uzavřeli žalovaná a právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], [IČO], s tím, že žalovaná od právního předchůdce žalobce obdržela jako půjčku 15 000 Kč a zavázala tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 440 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci částku 750 Kč, kterou započetl na kapitalizovaný úrok. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila písemně nevyjádřila. Dostavila se k soudnímu jednání a na něm se k žalobě vyjádřila zejména následovně. Uvedla, že peníze dostala paní [příjmení]„ nebo tak nějak“, ale k dotazu soudu uvedla, že si nepamatuje, zda převzala žalobní částku (15 000 Kč), jelikož k tomu nic nenašla. K výzvě soudu na objasnění role paní [příjmení] uvedla, že neví, že si již nevzpomíná. Po předestření soudem - že ve smlouvě o půjčce je uvedeno, že žalovaná jako zákazník svým podpisem potvrzuje, že od [anonymizováno] v hotovosti převzala částku 15 000 Kč jako půjčku - uvedla že tyto peníze mohl převzít manžel„ s příjmením [příjmení], když žalovaná nezná jeho křestní jméno, ale říkají mu [anonymizováno] a žalovaná uvádí, že jméno manžela nezná ani přes skutečnost, že jsou od přibližně 2005 spolu manželé, ale nežijí spolu.“. K následnému předestření soudem při jednání - že ze smlouvy o půjčce plyne, že žalovaná převzala částku 15 000 Kč od [anonymizováno] a že pokud žalovaná nebude tvrdit a neprokáže verzi opačnou, tedy že žalobní částku nepřevzala, tak bude soud vycházet z předložených listinných důkazů žalobcem, tedy i ze smlouvy o půjčce, tedy i z toho, že bylo prokázáno, že žalovaná převzala 15 000 Kč - žalovaná uvedla, že si to nepamatuje, nic doma k tomu nemá. Soud při jednání žalované poukázal na to, že žalovaná nezpochybnila svůj podpis na smlouvě o půjčce, ale ta k tomu již nic nedodala (viz protokol o jednání). 3. Soud přijal následující zjištění o skutkovém stavu. 4. Žalovaná uzavřela dne 22. 8. 2008 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále i jako„ právní předchůdce žalobce“), smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 25 440 Kč – tj. půjčku ve výši 15 000 Kč a souhrnný poplatek (tj. kapitalizovaný úrok) ve výši 10 440 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu smlouvou ze dne 22. 8. 2008. 5. Žalovaná celkem uhradila právnímu předchůdci žalobce 750 Kč (žalobce neuvedl, kdy žalovaná zaplatila jakou konkrétní částku, nýbrž uvedl součet úhrad ze strany žalované a uvedl, že celková splatnost závazku a poslední splátka byla splatná dne 28. 8. 2009, žalovaná svůj závazek nesplnila a od 29. 8. 2009 se dostala do prodlení s úhradou částky 15 000 Kč). Žalobce uvedl, že v souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované započítáno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. 6. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobní pohledávku – na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 - na [právnická osoba] [anonymizováno], a toto právní předchůdce žalobce oznámil písemně žalované dopisem ze dne 25. 6. 2015 (důkaz tímto oznámením a smlouvou o postoupení pohledávek a poštovním podacím archem z 29. 7. 2015 a uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek). 7. [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila žalobní pohledávku na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 8. 2018 a toto postoupení [právnická osoba] [anonymizováno] oznámila písemně žalované dopisem ze dne 1. 10. 2018 (důkaz tímto oznámením a smlouvou o postoupení pohledávek a poštovním podacím archem z 4. 10. 2018). 8. Žalobce odeslal poštovní přepravou předžalobní výzvu žalované 23. 11. 2022 (důkaz předžalobní výzvou a podacím archem). 9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Na projednávanou věc se tak použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena před datem 1. 1. 2014. 10. Při právním posouzení soud aplikoval § 657 a § 658 obč. zák., tedy institut smlouvy o půjčce. Dále bylo použito ust. § 1879 o. z. na smlouvy o postoupení pohledávek. Na příslušenství v podobě úroku dopadá § 658 odst. 1 obč. zák. a § 121 odst. 3 obč. zák. (úrok, tj. v souzené věci„ souhrnný poplatek“) a pokud jde o úrok z prodlení, tak na něj dopadá § 517 a § 121 odst. 3 obč. zák. (výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) 11. Pokud jde o tzv. souhrnný poplatek, ten je cenou peněz v dané transakci, jejich časovou hodnotou, tj. úrokem. Úrok lze totiž definovat jako peněžitou odměnu za poskytnutí peněz. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky, viz ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě, která je právním základem žalobního nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje kapitalizovaný úrok. Soud právně posoudil tzv. smluvní poplatek jako smluvní úrok. 12. Na základě výše zjištěných skutečností a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba by byla důvodná pouze co do části jistiny v částce 14 250 Kč (poskytnutá jistina 15 000 Kč mínus žalovanou vrácená částka 750 Kč). To z důvodu, že žalovaná uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, právní předchůdce žalobce poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a tuto částku se žalovaná zavázala vrátit. Žalovaná podle tvrzení žalobce, které nebylo rozporováno, zaplatila částku 750 Kč. Soud započetl celé plnění žalovaným poskytnuté na jistinu, neboť ujednání o kapitalizovaném úroku je absolutně neplatné (působí od počátku právní jednání, nemůže být zhojeno, soud k ní přihlíží ex offo), jak bude níže vysvětleno. Plnění na absolutně neplatné smluvní ujednání nelze započítávat. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu co do části požadované jistiny ve výši 750 Kč (výrok II.). 13. Soud dále zamítl žalobu v části požadovaného kapitalizovaného úroku v částce 9 690 Kč z následujících důvodů. 14. Podle ustálené judikatury nepřiměřeným úrokem - tedy úrokem jsoucím v rozporu s dobrými mravy, tudíž neplatným - je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, 33 Odo 526/2001, 20 Cdo 6063/2016, 26 Cdo 157/2015, 20 Cdo 6063/2016 aj.) 15. V tomto směru soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 z 15. 12. 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo] 2005. Skutkově se jednalo o smlouvu o peněžité půjčce dle § 657 starého občanského zákoníku, při které byl sjednán úrok ve výši 5 % měsíčně, tedy 60 % ročně. Dle zjištění soudu prvního stupně se obvyklá úroková míra bank v tehdejší době pohybovala mezi 9 a 15,5 % ročně. Jelikož dlužník neměl dle soudu prvního stupně možnost získat úvěr za takových podmínek u banky a vzhledem k riziku, které pro věřitele představoval, tak ani čtyřnásobně vyšší úrok oproti tomu bankovnímu nebyl soudem prvního stupně ani odvolacím soudem považován za nemravný. Nejvyšší soud dal za pravdu dovolateli, když konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V tehdy souzeném případě, kdy sjednaný úrok byl téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, dovodil soud, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. 16. Obdobný závěr lze nalézt také v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005. Došlo k uzavření smlouvy o peněžité půjčce. Dovolací soud zopakoval závěry z citovaného rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a dodal, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. To s ohlede